Andrej Andrejev

Andrej Andrejev
Narození	30. října 1895 Kuzněcovo
Úmrtí	5. prosince 1971 (ve věku 76 let) Moskva
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov
Povolání	politik
Ocenění	Leninův řád Medaile 100. výročí narození Vladimira Iljiče Lenina medaile Za udatnou pr��ci za velké vlastenecké války 1941–1945 jubilejní medaile 20. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945 medaile Za vítězství nad Německem … více na Wikidatech
Politická strana	Komunistická strana Sovětského svazu
Choť	Dora Moisejevna Chazan-Andrejeva
Funkce	člen Prezidia Nejvyššího sovětu Sovětského svazu
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrej Andrejevič Andrejev (rusky Андрей Андреевич Андреев; 30. října 1895, Kuzněcovo – 5. prosince 1971, Moskva) byl sovětský politik a v letech 1946—1953 místopředseda Rady ministrů SSSR.

Andrej Andrejev se narodil v rodině Rolníka ze Smolenska. Po dva roky navštěvoval školu. V letech 1905 až 1911 pracoval v restauraci v Moskvě jako umývač nádobí. Poté měl různá zaměstnání.

Roku 1914 přistoupil Andrejev k bolševikům a pracoval v Putilovské železárně. Když v dubnu roku 1917 přijel Lenin z Finska na nádraží do Petrohradu, stál Andrejev v davu a podal si s Leninem ruku.

V letech 1917–1919 organizoval Andrejev odborářské práce v Uralu a na Ukrajině. Roku 1920 se stal tajemníkem všesvazové ústřední rady odborů. V letech 1922–1928 byl Andrejev předsedou odborové organizace železničářů.

Andrejev byl původně přívrženec Lva Trockého, v boji o moc po Leninově smrti se však přidal na Stalinovu stranu.

V letech 1924–1925 byl prvním tajemníkem v ústředním výboru strany. Později byl tajemník severokavkazské stranické organizace a předseda centrály kontrolní komise strany.

Roku 1931 se Andrejev stal členem národního komisariátu. Nikita Chruščov později o Andrejevovi řekl:

Na konci roku 1938 se Andrejev stal předsedou komise Politbyra pro vyšetřování činnosti NKVD. V letech 1946–1953 byl místopředseda Rady ministrů SSSR.

Ke konci čtyřicátých let se Andrejev stal jedním z nejupřednostňovanějších sovětských politiků. Roku 1949 se Stalin zamiloval do Andrejevovy neteře Natalije. Když ji ale později nachytal při nevěře s vojenským důstojníkem, nechal Nataliji i důstojníka popravit. Andrejeva samotného nepostihl žádný trest.

Roku 1952 byl Andrejev propuštěn z politbyra. Následujícího roku 1953 byl Andrejev sesazen z postu místopředsedy Rady ministrů SSSR proto, že nesouhlasil s politikou destalinizace (přestože Andrejev se za stalinistu nepovažoval). Od roku 1957 byl předsedou společnosti sovětsko-čínského přátelství. V roce 1962 odešel do penze, a již nikdy žádnou roli v politice nesehrál.

Andrej Andrejev zemřel 5. prosince 1971. Je pohřben na Novoděvičím hřbitově v Moskvě.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Андреев, Андрей Андреевич na ruské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Andrej Andrejev na Wikimedia Commons
• http://www.biografija.ru/show_bio.aspx?id=3425