Moskva

Moskva ; Москва
	Po směru hodinových ručiček počínaje obrázkem nahoře: Kreml, katedrála Krista Spasitele, Velké divadlo, Lomonosovova univerzita, Moskva-City, Moskva
	; znak ; vlajka
Poloha
Souřadnice	55°45′2″ s. š., 37°37′3″ v. d.
Nadmořská výška	130–253 m n. m.
Časové pásmo	+3
Stát	Rusko
Federální okruh	Centrální
Federální město	Moskva
Administrativní dělení	12 okresů
	Moskva Moskva
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	2 562 km²
Počet obyvatel	13 149 000 (2024)
Hustota zalidnění	5 132,3 obyv./km²
Etnické složení	Rusové (91.65 %), Ukrajinci (1.42 %), Tataři (1.38 %), Arméni (0.98 %), Azerové (0,53 %), Židé (0,49 %), Bělorusové (0,36 %), Gruzíni (0,36 %)
Náboženské složení	Pravoslaví, Islám, Judaismus
Správa
Starosta	Sergej Sobjanin
Vznik	1147
Oficiální web	www.mos.ru
Telefonní předvolba	495, 499 a 095
PSČ	101001–135999
Označení vozidel	77, 97, 99, 177, 197, 199, 777 a 799
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Moskva (rusky Москва [mɐˈskva]) je hlavní město Ruska o rozloze 2 511 km². Žije zde přibližně 13,1 milionu obyvatel. Představuje politické, hospodářské a kulturní centrum země s asi 60 univerzitami a množstvím dalších vysokých škol, kostelů, divadel, muzeí a galerií. Sídlí zde všechna ministerstva, státní úřady i významné firmy a také patriarcha ruské pravoslavné církve.

Moskva je nejlidnatější město v Evropě a nejsevernější megalopole na světě. Má největší počet rezidentních miliardářů na světě.^[2] Je klasifikována jako Alfa globální město.^[3] Stojí zde TV věž Ostankino (1968), která je nejvyšší stavbou v Rusku a která byla zároveň do roku 1975 nejvyšší stavbou v Evropě. Stojí zde i Věž Federace, druhý nejvyšší mrakodrap v Evropě.

Historické centrum je staré stovky let, v jeho středu se rozkládá trojúhelníkový Kreml, prohlášený spolu s Rudým náměstím v roce 1990 za světové kulturní dědictví UNESCO.

Dějiny

Počátky Moskvy

V první polovině 12. století se nalézal na západním okraji Rostovsko-suzdalského knížectví v místech dnešní Moskvy zemědělský dvorec bojara Štěpána Kučky, jenž byl podle řeky zván Moskva. Rostovsko-suzdalský kníže Jurij Dolgorukij ve 12. století začlenil dvorec do knížecího vlastnictví.^[4]

Z roku 1147 pochází první písemná zmínka o Moskvě, Jurij Dolgorukij pozval svého spojence, novgorodsko-severského knížete Svjatoslava, na setkání, o kterém letopisec zaznamenal: „Přijď ke mně, bratře, do Moskvy.“ Roku 1156 vybudoval kníže Jurij v souvislosti s posilováním obrany západní hranice suzdalského knížectví v osadě pevnost obehnanou dřevěnou palisádou, základ dnešního Kremlu. V počátcích byla Moskva jedno z míst, které mělo obranný charakter a sloužilo jako místo noclehu suzdalských knížat. Kromě toho se nacházela na průsečíku několika obchodních cest, což ji předurčilo pro roli významného ekonomického centra.

Budoucí význam Moskvy byl zapříčiněn jednak rostoucí mocí vladimirských knížat, která nakonec získala nad ostatními severoruskými knížaty převahu, jednak stěhováním obyvatelstva do severovýchodních oblastí z jihu sužovaného nájezdy kočovníků. V Moskvě se jako první usadil údělný kníže Daniil Alexandrovič (zemřel 1303), syn Alexandra Něvského, a založil tím moskevskou větev rodu Rurikovců.

Svou moc nad ostatními větvemi Rurikovců se snažila moskevská knížata zabezpečit i přenesením rezidence metropolity vší Rusi do Moskvy. Ruští metropolité sídlili od počátku v Kyjevě, metropolita Maxim však přenesl své sídlo do Vladimiru. Jeho nástupce Petr (v letech 1307–1326) vsadil na spolupráci s moskevskými knížaty a často pobýval v Moskvě. Metropolita Theognost (1328–1323) pak přesídlil natrvalo do Moskvy, kde nechal s podporou Ivana Kality a Simeona Hrdého vybudovat pět kamenných chrámů jako symbol prestižního postavení Moskvy. Theognostovi nástupci již všichni sídlili v Moskvě a Moskva se tak stala nejen politickým, ale i církevním centrem Ruska, což se odrazilo i na stoupajícím počtu obyvatel – v polovině 14. století jich v Moskvě žilo asi 30 000. Další dějiny Moskvy byly ovlivněny skutečností, že se jednalo o sídlo jednoho z nejvýznamnějších ruských knížat, který postupně sjednotil zemi.

Zlatá horda v průběhu mongolské invaze (1238) vypálila město a zabila jeho obyvatele. Mongolové s Tatary také vyplenili města Rjazaň, Kolomna, Vladimir, Kyjev a ruský stát byl nucen podrobit se jejich nadvládě. V roce 1380 porazil Dmitrij Donský na Kulikovském poli tatarské vojsko, čímž ukázal, že Tataři nejsou neporazitelní. Sama Moskva však na Dimitrijovo vítězství doplatila odvetnou výpravou chána Tochtamyše v roce 1382, při níž byla vypálena a vypleněna. Moskva nebyla nyní zpustošena Tatary poprvé, jako však dříve, i nyní se znovu vzpamatovala.

Moskva ve středověku a raném novověku

Významnou změnu pro město představovala vláda Ivana III., na řece Ugře dosáhl roku 1480 definitivního vítězství a vymanění se z tatarské moci. V roce 1472 se oženil s byzantskou princeznou Zóé Palaiologovnou, to se odrazilo na podobě města, kam Sofie pozvala architekty z Itálie. Ti postavili Uspenský, Archangelský a Blagověsčenský chrám, Kreml rozmnožili věžemi a hradbami. Kamenné stavby se začaly v té době množit, kamenný palác si postavil například metropolita Iona. Na počátku 16. století již okolí Kremlu mělo charakter evropského města, ostatní čtvrti však byly ještě převážně dřevěné. Roku 1478 připojil ke svému státu rozlehlé území Novgorodské země a v roce 1485 knížectví tverské. Pod Ivanem III. se město stalo hlavním městem ruské říše.

V roce 1571 Krymští Tataři s podporou Turků (80 000 Tataři, 33 000 Turci a 7 000 janičáři) vpadli do Ruska a vyplenili Moskvu, spálili vše kromě Kremlu.

V roce 1610 vstoupil do Moskvy polský generál Stanisław Żółkiewski, poté, co porazil Rusy v bitvě Klušino. Po povstání vedeném Kuzmou Mininem a Dmitrijem Požarskim došlo u bran Moskvy k rozhodujícímu střetu mezi Polsko-litevskou armádou a Rusy. Polsko-litevská vojska byla rozdrcena a několik okupantů se ještě drželo za branami Kremlu, avšak po dlouhém obléhání se vzdali 26. října 1612.

Moskva druhým městem Ruska

Město přestalo být hlavním městem Ruska v roce 1712 (s výjimkou období 1728–1732) po založení Petrohradu Petrem Velikým v blízkosti pobřeží Baltského moře v roce 1703.

Roku 1812 vpadl do země Napoleon Bonaparte, jeho tažení vrcholilo okupací Moskvy a skončilo bitvou na Berezině. Napoleon v bitvě u Borodina sice vybojoval vítězství, ale doplatil na to většími ztrátami, dále během tažení počítal s tím, že bude moci krmit armádu z ukořistěných zásob, ovšem Kutuzov ho takticky nutil ustupovat stejnou cestou, kterou předtím drancoval, přitom byl sužován neustálými nájezdy kozáků a ruskou zimou. Dále v Rusku bylo více schopnějších generálů odchovaných Suvorovem.^[5] Napoleon byl nucen ustoupit, tehdy zemřelo při ústupu na 400 000 vojáků Grande Armée kvůli sérii porážek, jež postupně utrpěl, a taky kvůli rychlým a devastujícím výpadům kozáků do týlu a partyzánské válce opočlenie. Dalších 200 000 dezertovalo na začátku tažení. Původně chtěl Napoleon přezimovat v Moskvě, ale to mu neumožnil velký nedostatek zásob, protože Kutuzov nařídil celé město evakuovat a vyvézt jak zásoby, tak i pracovní sílu. Podezřívá se, že byl Moskevský požár činem ruské sabotáže.^[6] Navzdory historickému významu se Moskva stala na značnou dobu méně významnou a to až do občanské války, kdy byla znovu prohlášena za hlavní město.

V říjnu 1917 se do Moskvy přemístil T. G. Masaryk, který jako předseda Československé národní rady na Rusi osobně od 15. května 1917 budoval československé legionářské vojsko. Zažil tam revoluční boje a Moskvu definitivně opustil v den svých 68. narozenin 7. března 1918, odjezdem na transsibiřskou magistrálu, do Vladivostoku, Japonska a Spojených států, předpokládajíc, že bude "kvartýrmajstrem" (logistikem) legionářských vojsk nejen na Rusi, ale i na francouzských bojištích.^[7]

Od roku 1918

Nedlouho po podepsání Brestlitevského míru se z důvodu strachu z možné zahraniční invaze dne 12. března 1918 stala Moskva hlavním městem RSFSR. Moskevské metro bylo otevřeno v roce 1935. Po německé invazi (1941) se nacházel výbor obrany státu i generální štáb armády v Moskvě. Německá skupina armád byla zastavena a odehnána na okraji města v Bitvě před Moskvou.

V roce 1980 hostila Moskva letní olympijské hry. V roce 1991 bylo město dějištěm neúspěšného pokusu o převrat (tzv. Srpnový puč) ze strany členů vlády proti reformám Michaila Gorbačova. Když byl SSSR rozpuštěn na konci tohoto roku, Moskva i nadále zůstala hlavním městem Ruska. V Moskvě bylo spácháno několik teroristických útoků islámských radikálů, například bombové útoky v Moskevském metru v roce 2004 a 2010.

Přírodní poměry a podnebí

Moskva se nalézá v evropské části Ruska na 55,75° severní zeměpisné šířky a 37,62° východní zeměpisné délky. Město leží v průměrné nadmořské výšce 156 metrů v kopcovité krajině mezi řekami Volhou a Okou, na řece Moskvě, přítoku Oky, která se následně vlévá do Volhy. Řeka Moskva protéká územím města v meandrech ve směru severozápad-jihovýchod v délce asi 80 km, má od 120 do 200 metrů našíř. Do Moskvy se v katastru města vlévá dalších 140 vodních toků, z nichž jen 14 nyní zůstává na povrchu, ostatní byly kanalizovány. V roce 1937 byl otevřen kanál Moskva-Volha, který směřuje na sever.

Hranice města tvoří převážně dálniční okruh MKAD, dlouhý 109 km, na některých místech však město pokračuje i za něj. Rozloha Moskvy činí v současnosti 1 097,12 km², z toho přibližně třetinu zaujímá zeleň, tvořená zhruba 100 parky či lesíky; vodní plochu tvoří kromě řek a kanálů asi 500 rybníků. Kolem města se táhne 30 až 40 km dlouhý pás výletních lesíků s četnými zábavními atrakcemi.

Podnebí

Podnebí je mírné kontinentální. Zima je od poloviny listopadu do konce března. V zimě mohou být periody (3-5 dní) silných mrazů s noční teplotou okolo -20 °C, ale výjimečně mohou teploty spadnout až k -30 °C. V prosinci a na začátku ledna bývají často oblevy, kdy teploty stoupají k +5 °C. Přechodná roční období (jaro, podzim) jsou krátká a téměř letní teploty jsou někdy už začátkem dubna. Začátkem června se může krátkodobě ochladit. Léto je od poloviny května do začátku září a teploty často dosahují 30 °C.

Nejnižší naměřená teplota za posledních 130 let byla −42,1 °C a byla naměřena 17. ledna 1940. Nejvyšší teplota byla +39 °C a byla naměřena 29. července 2010.

Podnebí v Moskvě
Veličina	leden	únor	březen	duben	květen	červen	červenec	srpen	září	říjen	listopad	prosinec	rok
Absolutní maximum, °C	8.6	8.3	17.5	28.9	33.2	34.7	39	37.3	32.3	24	14.5	9.6	39.0
Průměrné maximum, °C	−4	−3.7	2.6	11.3	18.6	22.0	24.3	21.9	15.7	8.7	0.9	-3.0	9.6
Průměrná teplota, °C	−6.5	−6.7	-1	6.7	13.2	17.0	19.2	17.0	11.3	5.6	-1.2	−5.2	5.8
Průměrné minimum, °C	−9.1	−9.8	−4.4	2.2	7.7	12.1	14.4	12.5	7.4	2.7	-3.3	−7.6	2.1
Absolutní minimum, °C	−42.2	−38.2	−32.4	−21.0	−7.5	-2.3	1.3	-1.2	−8.5	−20.3	−32.8	−38.8	−42.2
výpočtové srážky, mm	52	41	35	37	49	80	85	82	68	71	55	52	707
Zdroj: http://pogoda.ru.net^[8]

Obyvatelstvo

V roce 2010 tvořili část moskevského obyvatelstva z 92,65 % Rusové, z 1,42 % Ukrajinci, z 1,38 % Tataři a z 0,98 % Arméni.^[1]

Vývoj počtu obyvatel mezi lety 1400 a 1856
1400	1638	1710	1725	1738	1775	1785	1811	1813	1825	1840	1856
40 000	200 000	160 000	145 000	138 400	161 000	188 700	270 200	215 000	241 500	349 100	368 800

Vývoj počtu obyvatel mezi lety 1868 a 2002
1868	1888	1897	1912	1920	1926	1939	1959	1979	1989	1996	2002
416 400	753 459	1 038 600	1 617 157	1 027 300	2 101 200	4 609 200	6 133 100	8 142 200	8 972 300	8 434 300	10 383 000

Vývoj počtu obyvatel mezi lety 2006 a 2014
2006	2008	2010	2012	2014
10 425 100	10 470 300	11 514 000	11 612 943	12 108 257

Rozšíření HIV

V roce 2012 ukázalo statistické šetření v Moskvě a Petrohradu, že 6 % mužů – Moskvanů, kteří měli pohlavní styk s muži, bylo HIV pozitivních, což je nejvyšší procento v Evropě a více, než v Petrohradu (5,5 %).^[9]^[10]

Administrativní dělení

Moskva, Rusko
Administrativních okruhů	12
Rajónů	125
Okresů	21

Moskva jako federální město je od roku 2012 rozdělena do 12 administrativních okruhů, 125 rajónů, 21 okresů.

No.	Okruh	Rusky
1	Centrální administrativní okruh	Центральный административный округ
2	Severní administrativní okruh	Северный административный округ
3	Severovýchodní administrativní okruh	Северо-Восточный административный округ
4	Východní administrativní okruh	Восточный административный округ
5	Jihovýchodní administrativní okruh	Юго-Восточный административный округ
6	Jižní administrativní okruh	Южный административный округ
7	Jihozápadní administrativní okruh	Юго-Западный административный округ
8	Západní administrativní okruh	Западный административный округ
9	Severozápadní administrativní okruh	Северо-Западный административный округ
10	Zelenogradský administrativní okruh	Зеленоградский административный округ
11	Novomoskevský administrativní okruh	Новомосковский административный округ
12	Troický administrativní okruh	Троицкий административный округ

V čele každého okresu stojí prefekt, jmenovaný starostou Moskvy, představitelem moskevské vlády, a jemu bezprostředně podřízený. Každý okres má také radu sestávající z 11 volených poslanců.

Kultura a pamětihodnosti

Kreml s celkem 20 věžemi je nejobdivuhodnější pamětihodností Moskvy. Tuto stavbu z červených pálených cihel vybudovali italští stavební mistři pozvaní v 15. století carem Ivanem III. Kreml představuje nejimpozantnější soubor nejrůznějších architektonických forem.

Mezi nejznámější kostely a paláce patří chrám Nanebevzetí Panny Marie (Успенский Собор) se slavnými freskami, chrám Zvěstování (Благовещенский собор), chrám sv. Archanděla Michaela (Архангельский собор) a Velký kremelský palác.

Zastavme se na Rudém náměstí. Ze všech stran je nyní uzavřeno historickými budovami a charakterizováno symboly – chrámem Vasila Blaženého, kremelskou zdí a mauzoleem V. I. Lenina, Státním historickým muzeem a na něj navazujícím dvouvěžím se vstupní branou (byly za stalinismu zbourány, po roce 1988 znovu postaveny) a obchodním domem GUM (zařazený mezi 10 nejluxusnějších obchodních domů světa, ústřední dvoranu se zastřešením ze skla obklopují galerie s jednotlivými obchody a provozovnami služeb).

Pak následuje Tverská třída, Starý a Nový Arbat. Starý Arbat byl dříve centrem umění a literatury, jak vyznačuje pomník básníka Bulata Okudžavy. Dnes se zde nacházejí kavárny, obchody a pestrý, životem pulsující bleší trh. V Novém Arbatu lze posedět v restauracích připravujících speciality z téměř všech oblastí Ruska.

Dochovaly se překrásné stavby klasické Moskvy, například opevněné kláštery a velký počet kostelů postavených v 16. století.

Bolšoj těatr je světově proslulé divadlo s velkou návštěvností.

V rozsáhlém areálu na severu Moskvy se nachází Výstaviště VDNCh („Výstaviště úspěchů národního hospodářství“, do roku 2014 VVC), představující jak bývalé součásti Sovětského svazu v Muzeu SSSR, tak i jinak tematicky laděné čtvrti. Najdete tu tedy jak ukázky technického pokroku včetně rakety Sojuz nebo obřích prvků sovětské elektrické přenosové sítě, tak zemědělské stavby, například velkovýkrmnu vepřů nebo vyasfaltované koňské závodiště. Nachází se tu i největší maketa Moskvy na světě,^[11] lunapark, Atomový pavilón, Labyrint strachu, Pavilón vesmíru či jeden z testovacích modelů raketoplánu Buran. Krásné jsou fontány. Některé části výstaviště působí kontroverzním dojmem, připomínajícím těžký život lidí v SSSR.

Mezi nejnavštěvovanější monumenty patří: Památník pokořitelů kosmu, sousoší Dělník a kolchoznice a památník Juriji Gagarinovi.

V Parku Gorkého, situovaném u řeky Moskvy a založeném v roce 1928, najdeme různé zábavní atrakce, horskou dráhu i ruské kolo.

V Moskvě se také koná mezinárodní filmový festival, mezi hlavními cenami se udílejí zlaté a stříbrné medaile a také hlavní ruská filmová cena Nika.

Mezi další zajímavosti patří 160 tun těžký zvon Car kolokol, dále úřední budovy ruského prezidenta, Moskevská univerzita s výhledem na olympijský stadión v Lužnikách, Treťjakovská galerie se světově proslulou sbírkou obrazů. Televizní vysílač Ostankino, který je nejvyšší stavbou v Evropě.

V létě se stmívá až v jedenáct hodin.

Kulturní a historické památky

Ulice Starý Arbat	Tverský bulvár
Rudé náměstí	Chrám Vasila Blaženého
Kreml	Velký kremelský palác
Leninovo mauzoleum	Stalinovy mrakodrapy
Novoděvičskij klášter a hřbitov	Kazaňský kostel
Kostel Nanebevzetí (Moskva)	Kostel Blahořečení
Chrám sv. Archanděla Michaela	Vítězný oblouk (Moskva)
Státní historické muzeum	Chrám svatého Klementa mučedníka
zvon Car-kolokol a dělo Car-puška nedaleko Zvonice Ivana Velkého	Treťjakovská galerie
Puškinovo muzeum	Kolomenskoje
Borodinské panorama	Moskevská státní univerzita
Státní ústřední muzeum moderní historie Ruska	Muzeum Gorkého
Památník pokořitelů kosmu	katedrála Krista Spasitele
Uspenská katedrála	Kostel vzkříšení božího slova
Danilovovův klášter	Bílý dům (Moskva)
televizní věž Ostankino	Věž Federace
Moskva-City	Památník pokořitelů kosmu
Šuchovova věž	Evangelicko-luteránská katedrála sv. Petra a Pavla

Sport

V Moskvě se konaly olympijské hry v roce 1980.

V Moskvě sídlí tyto sportovní týmy:

HC CSKA Moskva – KHL, LSK CSKA
OHK Dynamo Moskva – KHL, Megasport Arena
HC Spartak Moskva – KHL, Sokolniki Arena
FK Spartak Moskva – Ruská Premier Liga, Otkrytie Arena
FK Dynamo Moskva – fotbal
PFK CSKA Moskva – Ruská Premier Liga, Lužniki
FK Torpedo Moskva – fotbal
FK Lokomotiv Moskva – fotbal
PBC CSKA Moskva – VTB United League a Euroliga v basketbalu, Megasport Arena
BK Dynamo Moskva – Russian Basketball Super League, Krylatskoje Sport Palace
Slava – Professional Rugby League, Slava Stadium
Dynamo Moskva – Russian Bandy Super League, Krylatskoje Sport Palace

Doprava

Město má jako hlavní a největší v Rusku i jako jedno z největších na světě rozsáhlý dopravní systém. Kříží se zde mnoho železničních, silničních, vodních i leteckých tras. Počet registrovaných aut je zde větší než v New Yorku a Londýně dohromady.^[12]^[13]^[14] Moskva je nejzápadnější místo Transsibiřské magistrály. Nachází se zde pět mezinárodních letišť, největší jsou Šeremeťjevo, Domodědovo a Vnukovo.

Též i systém MHD je největší a nejvíce vytížený v celé zemi; tvoří jej dvanáct linek metra, tramvajová, trolejbusová, autobusová síť a monorail. Metro je jedním z nejhlubších systémů na světě, například stanice Park Pobědy je 84 m pod zemí a má nejdelší eskalátory v Evropě. Metro přepraví až 9,3 miliónu lidí denně, je to nejvytíženější metro mimo Asii.^[15]

Partnerská města

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Počet a rozdělení obyvatelstva (2010). www.gks.ru [online]. [cit. 2014-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-03-15.
↑ Mexico’s Carlos Slim still tops Forbes’ richest list. News Rickey [online]. 2012-07-13 [cit. 2018-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-07-13.
↑ GaWC - The World According to GaWC 2012 [online]. Dostupné online.
↑ Moskva před příchodem bolševiků^{[nedostupný zdroj]}
↑ KEEP, John L. H. Soldiers of the tsar : army and society in Russia 1462-1874. Oxford: Clarendon Press, 2002. 432 s. ISBN 978-0-19-822575-1.
↑ LENTZ, Thierry. Nouvelle histoire du Premier Empire. [s.l.]: Fayard 690 s. Dostupné online. ISBN 9782213619446. (francouzsky) Google-Books-ID: bvwhAQAAIAAJ.
↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str.12–25, 26–98, 140–148, 169
↑ http://pogoda.ru.net/climate/24688.htm
↑ Risks for HIV Infection Among Gay, Bisexual, and Other Men Who Have Sex with Men in Moscow and St. Petersburg, Russia, s. 876 [online]. AIDS Research [cit. 2023-01-29]. Dostupné online.
↑ Ruskem se šíří epidemie HIV. Moskevské parky jsou plné infikovaných jehel. Lidovky.cz [online]. 2012-05-25. Dostupné online.
↑ Hlas Ruska, Na VDNCH se objeví největší ve světě maketa Moskvy. czech.ruvr.ru [online]. [cit. 2015-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-21.
↑ In the Moscow region – there are more than 7 million vehicles. eng.autostat.ru [online]. Dostupné online.
↑ Car Ownership Continues To Rise Under Mayor de Blasio. Streetsblog New York City [online]. 2018-10-03. Dostupné online.
↑ How many cars are there in London and who owns them? [online]. tfl.gov.uk. Dostupné online.
↑ The world’s top 10 busiest metros
↑ Partnerská města HMP. zahranicnivztahy.praha.eu [online]. [cit. 03-12-2014]. Dostupné v archivu pořízeném dne 25-06-2013.

Literatura

Moskva: inspirace na cesty.. Brno: [s.n.], 2013. 141 s. ISBN 978-80-87471-91-3.
LUKAVEC, Jan. Slované a probuzení lidství na Sibiři: Moskva. In Od českého Tokia k exotické Praze. Praha: Malvern, 2013. 317 s. ISBN 978-80-87580-61-5.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Moskva na Wikimedia Commons
Téma Moskva ve Wikicitátech
Slovníkové heslo Moskva ve Wikislovníku
Moskva – průvodce
www.mos.ru Archivováno 25. 2. 2011 na Wayback Machine. (rusky, anglicky)
Fórum Moskvy (rusky, nezávislá platforma, výměna informací)
Fotogalerie z Moskvy (anglicky)
Fotogalerie z Moskvy (anglicky)
Oficiální turistické informace o Moskvě Archivováno 9. 5. 2021 na Wayback Machine. (anglicky, rusky)
Panoramata Moskvy na mapách Yandex.ru (rusky)

[obyv10-1] Počet a rozdělení obyvatelstva (2010). www.gks.ru [online]. [cit. 2014-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-03-15.

[2] Mexico’s Carlos Slim still tops Forbes’ richest list. News Rickey [online]. 2012-07-13 [cit. 2018-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-07-13.

[3] GaWC - The World According to GaWC 2012 [online]. Dostupné online.

[4] Moskva před příchodem bolševiků^{[nedostupný zdroj]}

[5] KEEP, John L. H. Soldiers of the tsar : army and society in Russia 1462-1874. Oxford: Clarendon Press, 2002. 432 s. ISBN 978-0-19-822575-1.

[6] LENTZ, Thierry. Nouvelle histoire du Premier Empire. [s.l.]: Fayard 690 s. Dostupné online. ISBN 9782213619446. (francouzsky) Google-Books-ID: bvwhAQAAIAAJ.

[7] PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str.12–25, 26–98, 140–148, 169

[8] ttp://pogoda.ru.net/climate/24688.htm

[9] Risks for HIV Infection Among Gay, Bisexual, and Other Men Who Have Sex with Men in Moscow and St. Petersburg, Russia, s. 876 [online]. AIDS Research [cit. 2023-01-29]. Dostupné online.

[10] Ruskem se šíří epidemie HIV. Moskevské parky jsou plné infikovaných jehel. Lidovky.cz [online]. 2012-05-25. Dostupné online.

[11] Hlas Ruska, Na VDNCH se objeví největší ve světě maketa Moskvy. czech.ruvr.ru [online]. [cit. 2015-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-21.

[12] In the Moscow region – there are more than 7 million vehicles. eng.autostat.ru [online]. Dostupné online.

[13] Car Ownership Continues To Rise Under Mayor de Blasio. Streetsblog New York City [online]. 2018-10-03. Dostupné online.

[14] How many cars are there in London and who owns them? [online]. tfl.gov.uk. Dostupné online.

[15] The world’s top 10 busiest metros

[16] Partnerská města HMP. zahranicnivztahy.praha.eu [online]. [cit. 03-12-2014]. Dostupné v archivu pořízeném dne 25-06-2013.

[1]

Ruská federace

Federální subjekty Ruska

Republiky	Adygejsko (Majkop) Altaj (Gorno-Altajsk) Baškortostán (Ufa) Burjatsko (Ulan-Ude) Čečensko (Grozný) Čuvašsko (Čeboksary) Dagestán (Machačkala) Chakasie (Abakan) Ingušsko (Magas) Kabardsko-Balkarsko (Nalčik) Kalmycko (Elista) Karačajsko-Čerkesko (Čerkesk) Karélie (Petrozavodsk) Komi (Syktyvkar) Krym (Simferopol)¹ Marijsko (Joškar-Ola) Mordvinsko (Saransk) Sacha (Jakutsk) Severní Osetie-Alanie (Vladikavkaz) Tatarstán (Kazaň) Tuva (Kyzyl) Udmurtsko (Iževsk)

Kraje	Altajský (Barnaul) Chabarovský (Chabarovsk) Kamčatský (Petropavlovsk-Kamčatskij) Krasnodarský (Krasnodar) Krasnojarský (Krasnojarsk) Permský (Perm) Přímořský (Vladivostok) Stavropolský (Stavropol) Zabajkalský (Čita)

Oblasti	Amurská (Blagověščensk) Archangelská (Archangelsk) Astrachaňská (Astrachaň) Bělgorodská (Bělgorod) Brjanská (Brjansk) Čeljabinská (Čeljabinsk) Irkutská (Irkutsk) Ivanovská (Ivanovo) Jaroslavská (Jaroslavl) Kaliningradská (Kaliningrad) Kalužská (Kaluga) Kemerovská (Kemerovo) Kirovská (Kirov) Kostromská (Kostroma) Kurganská (Kurgan) Kurská (Kursk) Leningradská (Petrohrad) Lipecká (Lipeck) Magadanská (Magadan) Moskevská (Moskva) Murmanská (Murmansk) Nižněnovgorodská oblast (Nižnij Novgorod) Novgorodská (Veliký Novgorod) Novosibirská (Novosibirsk) Omská (Omsk) Orelská (Orel) Orenburská (Orenburg) Penzenská (Penza) Pskovská (Pskov) Rjazaňská (Rjazaň) Rostovská (Rostov na Donu) Sachalinská (Južno-Sachalinsk) Samarská (Samara) Saratovská (Saratov) Smolenská (Smolensk) Sverdlovská (Jekatěrinburg) Tambovská (Tambov) Tomská (Tomsk) Tverská (Tver) Tulská (Tula) Ťumeňská (Ťumeň) Uljanovská (Uljanovsk) Vladimirská (Vladimir) Volgogradská (Volgograd) Vologdská (Vologda) Voroněžská (Voroněž)

Federální města	Moskva Petrohrad Sevastopol¹

Autonomní oblast	Židovská (Birobidžan)

Autonomní okruhy	Čukotský (Anadyr) Chantymansijský – Jugra (Chanty-Mansijsk)² Jamalo-něnecký (Salechard)² Něnecký (Narjan-Mar)³

¹ Anexe Ruskem mezinárodně neuznána a považováno za součást Ukrajiny. ² Spravováno orgány Ťumeňské oblasti ³ Spravováno orgány Archangelské oblasti

Hlavní města Evropy

Nezávislé státy	Amsterdam (Nizozemsko) • Andorra la Vella (Andorra) • Athény (Řecko) • Bělehrad (Srbsko) • Berlín (Německo) • Bern (Švýcarsko) • Bratislava (Slovensko) • Brusel (Belgie) • Budapešť (Maďarsko) • Bukurešť (Rumunsko) • Dublin (Irsko) • Helsinky (Finsko) • Kišiněv (Moldavsko) • Kodaň (Dánsko) • Kyjev (Ukrajina) • Lisabon (Portugalsko) • Londýn (Spojené království) • Lublaň (Slovinsko) • Lucemburk (Lucembursko) • Madrid (Španělsko) • Minsk (Bělorusko) • Monaco-Ville (Monako) • Moskva (Rusko) • Nikósie (Kypr) • Oslo (Norsko) • Paříž (Francie) • Podgorica (Černá Hora) • Praha (Česko) • Reykjavík (Island) • Riga (Lotyšsko) • Řím (Itálie) • San Marino (San Marino) • Sarajevo (Bosna a Hercegovina) • Skopje (Severní Makedonie) • Sofie (Bulharsko) • Stockholm (Švédsko) • Tallinn (Estonsko) • Tirana (Albánie) • Vaduz (Lichtenštejnsko) • Valletta (Malta) • Varšava (Polsko) • Vatikán (Vatikán) • Vídeň (Rakousko) • Vilnius (Litva) • Záhřeb (Chorvatsko)

Teritoria, kolonie a zámořská území	Douglas (Man) • Episkopi (Akrotiri a Dekelia) • Gibraltar (Gibraltar) • Karyés (Athos) • Longyearbyen (Špicberky) • Mariehamn (Alandy) • Olonkinbyen (Jan Mayen) • Saint Helier (Jersey) • Saint Peter Port (Guernsey) • Tórshavn (Faerské ostrovy)

Územní celky se sporným mezinárodním postavením	Cchinvali (Jižní Osetie) • Ajaccio (Korsika) • Priština (Kosovo) • Severní Nikósie (Severní Kypr) • Suchumi (Abcházie) • Tiraspol (Podněstří)

Města s vyznamenáním Město-hrdina

Brestská pevnost (pevnost-hrdina) • Kerč • Kyjev • Leningrad • Minsk • Moskva • Murmansk • Novorossijsk • Oděsa • Sevastopol • Smolensk • Stalingrad • Tula