Réžia:
Laura PoitrasHrajú:
Edward Snowden, Glenn Greenwald, William Binney, Jacob Appelbaum, Laura Poitras, Julian Assange, Jesselyn Radack (a.z.), Barack Obama (a.z.) (viac)Obsahy(2)
Bývalý analytik NSA Edward Snowden popisuje, jak americká bezpečnostní agentura masově shromažďuje data o soukromé elektronické komunikaci stovek miliónů lidí. Americký film režisérky Laury Poitrasové získal Oscara za nejlepší dokument. (Česká televize)
Recenzie (122)
Problémem celkovým je asi to, že jsem film dostal na doporučenou od věrného a dobrého přítele pana Stellboryho, který mi v podstatě polopaticky film vysvětlil již za pochodu. V tom asi je celé jádro pudla, jelikož mne daný dokument ničím nepřekvapil. Na jednu stranu jsem rád, že mi onen přítel pojal princip snímku, jelikož film má hlavní problém v tom, že je hodně specifický a i když se novináři ze Strážce a nebo pan Sněžný den snaží sebevíc vysvětlit, tak buď musíte tryhardit na děj tak, že by se za to nestyděl ani Pavel Mikeš a nebo mít nějakých pár diplomů ze studia sociální informatiky. Ale pořád nemůžu upřít to, že jde o dokument o člověku, který možná nějakým způsobem změnil a nebo dokonce změní svět. Já jsem tomu klidně schopen věřit. Hello, NSA! ()
Oscar 1 : Dokument ()
║Rozpočet $miliónov║Tržby USA $2,800,870║Tržby Celosvetovo $6,202,768▐ Film mal lepší náboj. Ako dokument ma to nedostalo až tak do kolien. /65%/ ()
To že jsi paranoik ještě neznamená, že tě nesledují aneb střez se požárního alarmu... (ne)Konspirační thriller par excellence formou nedotaženého dokumentu. Chápu, že když začínali natáčet, tak ještě nemohli vědět, kam přesně se to vyvine a co vše to rozpoutá, ale to neospravedlňuje špatnou dramaturgickou práci "ve střižně" při kompletaci. Možná to chtělo větší odstup než rok a něco, možná méně témat. Je to totiž tak trochu o Snowdenovi, ale ne tak úplně. Je to tak trochu o fenoménu whistleblowerovství, ale ne tak úplně. Je to tak trochu o vynesených materiálech, ale ne tak úplně. Je to tak trochu o morálních a etických problémech, co vše zveřejnit/zatajit, ale ne tak úplně. Je to tak trochu o utajených vládních programech, ale ne tak úplně. Je to tak trochu o práci investigativních novinářů a médií obecně, ale ne tak úplně. Je to tak trochu o všem z tohoto ranku, protože se nakousne kde co, ale jen málo se toho skutečně řekne a ještě méně toho, co bychom (mezitím) nevěděli odjinud. Nic z výše uvedeného ovšem neznamená, že by to bylo špatné či nezajímavé. Pouze je to promrhané spíše než co jiného, protože být takto "naživo" u bezprecedentního zdroje během (i po) historické události, to si říká o mnohem více, než v tom Laura Poitras nalezla. Bojí se totiž položit Snowdenovi otázky na tělo; to za ní museli učinit až jiní. PS: Citizienfour je učebnicový příklad toho typu dokumentů, u kterých se často (a lehce) zaměňuje „zásadnost“ zvolené události/tématu se „zásadností“ dokumentu jako takového. ()
Znepokojivý, na druhou stranu nijak moc překvapující odhalení - v době, kdy žijeme napůl digitálně s mobily v kapse, je naivní očekávat svatý soukromí. Podle mě si Snowden zaslouží obojí obdiv i vězení (čehož si byl sám vědom), dokumentárně je tohle na velmi fajn úrovni, získaný materiál je původní a obdivuhodný, je to věcný a ve stylu ledový sprchy. Ach jo, co všechno já už za život vpustil někam do internetu... :D ()
"Pokud jsou sledováni všichni občané, nikdo nemá nárok domáhat se práva u soudu." Tak to je skvělá dedukce soudce. Sledováni jsou zkrátka všichni, takže v tom není žádná diskriminace. Fajn. Tak ONI už vědí, že čtu nezávislé zprávy, sleduju oplzlé porno weby a ještě k tomu skoro každý týden posílám mail. Doufám, že to správně zpracují a pokusí se mě donutit koupit si chytrý mobil, aby měli přehled o mých kamarádech, mém pohybu a kvalitě mé stolice. Já jsem zkrátka rád za to, že se našel jakýsi Snowden a konečně řekl to, co všichni dávno ví a je to z nejvyšších míst pravidelně dementováno. Mám z něj zkrátka radost a přeju mu dlouhý život, ale tohle mělo být rozhodně prezentováno s větší razancí. Přesto díky za pokus. ()
Excelentní dokument, který není ani tak zásadní tím, co sděluje, ale jakým to dělá způsobem. Režisérce se jednak daří zprostředkovat spikleneckou atmosféru, kdy na vlastní oči vidíte, jak se před vámi odvíjí důležitá historická událost, ale celé to působí velmi bezprostředně. Ačkoli jádro filmu tvoří nejrůznější výpovědi (hlavně ta Snowdenova), film se umně vyhýbá mluvícím hlavám a nabízí autentický vhled do zákulisí. Snowden je v prvních momentech viditelně nervózní, což ho hned od začátku polidšťuje, ale pak fascinuje svojí zásadovostí, která je kupodivu celkem uvěřitelná. Kromě toho snímek funguje i v rovině konspiračního thrilleru, kdy z ryze žánrových momentů, jako je scéna s požárním alarmem nebo vyjednávání o Snowdenově převozu na půdu OSN, běhá mráz po zádech. Záporácké systémové organizace do filmu pronikají jen zprostředkovaně a tušeně prostřednictvím zpráv z druhé ruky (maily od Snowdenovy přítelkyně) nebo skrze děsivě tiché, odosobněné záběry na tajné "sajty", enigmatické minimalistické konstrukce, kde se soustředí odposlouchávací technika. Důležitá záležitost. ______________ Nakonec jsem o Citizenfour napsal ještě podrobnější text, který se snaží vysvětlit, proč si tenhle dokument vysloužil častá přirovnání ke klasickým konspiračním thrillerům, hlavně ke Všem prezidentovým mužům. ()
Jeden z nejlepších dokumentů poslední doby a to z několika důvodů: 1) S odstupem času víte, že sledujete z historického pohledu docela podstatné momenty a vidíte, jak to vlastně všechno začalo (téma); 2) Sledujete z velké části jádro celé události, tedy těch pár dní, kdy spolu Snowden, štáb a pár novinářů strávili v Hongkongu, resp. vidíte právě ty podstatné rozhovory, kde Snowden obhajuje svoje stanovisko a sděluje své motivy, než to přítomní novináři pustili do světa (zpracování/forma); 3) Samotná osoba Edwarda Snowdena, která je sama o sobě dostatečně zajímavá, aby dokument utáhla (a je zcela nepodstatné, že se jeho motivace mohou jevit jako čistě naivní a skautíkovské). [==] Právě tyto tři důvody (+ kdo taky nemá rád konspirace, že?) činí ze Citizenfour ojedinělý počin narozdíl od mnoha jiných dokumentů, kterým něco schází, nebo nejsou na takové úrovni - ať už kvalitním zpracováním, tématem či ústřední postavou. P.S. Po zhlédnutí Citizenfour si už nepřipouštím, že by realita byla tak zlá. Ne, je ještě horší. ()
Zatraceně nepříjemný dokument, který pravděpodobně většina diváků velice rychle vytěsní z paměti, s tím, že se nejspíš beztak jedná o další pseudokonspiraci. Kéž by. Co se týče formy a zpracování, nejde o nic výjimečného, zásadní a extrémně zajímavý je však samotný obsah, který si naši pozornost opravdu zaslouží. Proto hodnotím pěti hvězdami a tuším, že podobně uvažovali i američtí akademici, když snímek pozlatili Oscarem. Fuck you, Big Brother. 90% ()
Vzhľadom k zachovaniu najväčšej bezpečnosti amerického národa, budeme odpočúvať celý svet. A niektoré vlády nám s tým pomôžu, lebo predsa len, v každom štáte je obyčajný človek iba ovca, ktorú potrebujeme iba v čase volieb. Téma k spracovaniu dokumentu je veľavravná, akurát musím skonštatovať, že som sa spočiatku, miestami trošku nudil. "Husto" nastalo až v momente prvého zverejnenia informácii v médiách. Klobúk dolu pred "Občanom4", ktorý sa rozhodol zničiť si vlastný život, na úkor boja za "slobodu" iných, ktorí si to tak či onak nevážia. Je rok 2015, 2 roky od vypuknutia šialenstva medzi kompetentnými v rôznych vládach, pričom som "jak živ nezaživ", že by sa za dané obdobie, v správach, niekto zmienil Edwardovi Snowdenovi. Chlapec môj, "nemels strkat ty vypálené sirky zpátky do krabičky", lebo ľudia majú krátkodobú pamäť aj v prípade, keď sa pre nich urobí niečo pozitívne. "Bojím sa", že si tvoju odvahu už čoskoro nikto nebude pamätať a neštekne po tebe ani susedova Bela. ()
Bezprostředně po zhlédnutí jsem měl pocit, že už nic nebude jako dřív a že paranoia je moje prostřední jméno. Snowden jako bytost, která znovu rozdělila letopočet na před a po. ()
Tak hele. Prd tomu rozumím a stejně jako třeba v případě kvantový fyziky je mně to upřímně ukradený. Svět je hra a život tvůj ovladač. Jestli někoho baví sedět v kanclu a šmírovat ostatní, jenom dobře, aspoň je víc místa v přírodě. Sdělení dokumentu je určitě zajímavý, ale těžko mě nějak významně osloví jenom sborník odborných keců. Ono se o tom asi dál bude hodně mluvit, jednou mi třeba někdo poví, jak to všecko dopadlo. Já se budu mezitím bavit. ()
"ONE KEY THING — ALL DRONE STRIKES ARE DONE THROUGH RAMSTEIN AIR BASE IN GERMANY" --------- Zo všetkých tých dokumentov, čo som zatiaľ videl (~600), nebol ani jeden jediný, ktorému by sa podarilo pred moje oči dostať aj opakovane (jeden bol, pre "dramatizáciu" ponechávam tak x). Doku nie sú filmy, ktoré v istých prípadoch môžeš vidieť aj 20x, pri nich proste stačí jedno zhliadnutie. Tu však na scénu prichádza Citizenfour, ktorý som paradoxne videl nieže dvakrát, ale päťkrát a už vidím, že tak o polrok/rok si ho pozriem zas. Fascinuje ma spôsob, akým bol natočený. 99% (hrubý odhad?) všetkých dokumentov sa točí "po udalosti," prípadne v jej "reálnom čase." Toto je jediný dokument, čo som videl, ktorý sa točil v "reálnom čase pred udalosťou." A z toho proste nemôžem. (Mal som ešte nachystané nejaké riadky o tom, že opísať ho v tomto ohľade ako unikátny nie je dostačujúce, že Laura Poitras je neskutočne kvalitná dokumentaristka, že celú "temnú" atmosféru dokresľujú dve inštrumentálne skladby z albumu Ghosts I–IV [x – x], že keď začal rozprávať tie jeho kecy ten ušatý šašo Obama, nožíky sa mi vo vrecku otvárali, že tu bol aj Will Binney a že Citizenfour je až po uši preplnený pôvodnými zábermi, no vôbec sa mi to nechce formulovať, tento komentár aj tak stojí za starú belu, nič mu už nepomôže a mazať ho tiež nechcem, takže aspoň takto teda x) Fucking masterpiece. --- (18.12.2018) (11.2019) (18.6.2020) (24.6.2020) (25.6.2020) (8.5.2021) (17.2.2022) (1.11.2022) ()
[AFF 2015] Pokiaľ uznáme dokumentárny film ako autonómnu umeleckú formu s vlastnými estetickými kategóriami a paletou vyjadrovacích prostriedkov, je záverečný diel „trilógie o súčasnej Amerike“ Laury Poitras s názvom Citizenfour najzásadnejšou udalosťou v oblasti umeleckej vizualizácie informácií od dôb nákresov konšpiračných sietí Marka Lombardiho z konca 90. rokov minulého storočia (I.). Vôbec preto nie je s podivom, že je medzi kritikou väčšmi vyzdvihovaná naratívna forma než samotný obsah, a že je film prirovnávaný ku konšpiračným thrillerom a tzv. žánru dokudrámy (ktorý evokuje vo väčšej miere než dokument v klasickom ponímaní) (II.)._____I. Film je založený na postupnom odkrývaní a prenikaní do ďalších a ďalších vrstiev tajných informácií, vodítok a indícií. Na počiatku pred nami stojí niekoľko aktérov - novinári a Edward Snowden ako hlavný informátor - a údaje o neustálom monitorovaní bežnej komunikácie amerických občanov. S pribúdajúcimi minútami sa rapídne množia mená, dáta a prepojenia. Informácie sa zoskupujú do stále zložitejších vzorcov a vytvárajú komplexné mapy, v ktorých nezasvätený človek nedokáže čítať. Pod tlakom nezastaviteľného prívalu sa dostavuje dezilúzia a pocit frustrácie z nemožnosti recipovať tak enormný objem konšpiračných dát, čo vedie k situáciám, kedy si je divák vedomý že nedokáže pochopiť celú podstatu scény, len tuší, že sa pred ním odohráva niečo závažné (napríklad keď redaktor The Guardian Glenn Greenwald dáva šokovanému Snowdenovi popísaný obrúsok). V tomto kontexte vystupuje do popredia rafinovaný systém vytvorený NSA schopný všetky informácie pojať a utriediť tak, aby sa v nich bolo možné prehľadne orientovať. Z hľadiska estetiky informačných databáz a umeleckej vizualizácie sa zo znázornenia tohto systému vo filme stáva desivé majstrovské dielo, z ktorého behá mráz po chrbte._____II. Vďaka špecifickým dramaturgickým voľbám sa Citizenfour približuje výstavbe naratívneho (respektíve žánrového) filmu bez toho, aby rezignoval na vlastnú dokumentárnosť a faktickosť. Ako už bolo v komentároch spomínané, je toho dosahované predovšetkým bezprostrednosťou a sústredením na Edwarda Snowdena ako plasticky a ľudsky vykresleného človeka s osobnými motívmi, cieľmi, životom a emóciami. Pozorovateľská kamera umiestnená v klaustrofobických priestoroch hongkongského „konšpiračného apartmánu“ ho k nám (i používaním detailných záberov) autenticky približuje i vo chvíľach, keď nerozpráva k novinárom (a k nám), len sa díva, premýšľa či je v kontakte s priateľkou. Divák je nielen vedený k pochopeniu a prijatiu jeho perspektívy, ale sám je akoby vďaka oku kamery prítomný na mieste ako ďalší účastník tajných stretnutí. Z toho film následne ťaží pri budovaní znepokojivej atmosféry, thrillerového napätia (extrémne silný moment spustenia hotelového protipožiarneho alarmu) či emocionálne vypätých situáciách._____Sčítané a podtrhnuté, Laura Poitras dala vzniknúť jednému z najzásadnejších dokumentov súčasnosti (opierajúci sa o jednu z najzásadnejších udalostí posledných rokov) a brilantnému dielu, ktoré citlivo experimentuje a znejasňuje hranicu medzi dokumentárnym a naratívnym filmom. 100% () (menej) (viac)
Obsah za 5, forma 2. Uvažujem, že by dokumentu neprekážala ani dĺžka samotná, keby do nej tvorcovia vedeli vložiť len to podstatné, len to zaujímavé a nie aj to nudné, nedotiahnuté a zbytočné. Shame. ()
Ano 11. září přineslo řadu změn, bezpečnostních opatření, omezení osobních svobod. O tom se vědělo a mluvilo se o tom. Ale až po aféře Snowden vyplulo na povrch, co vše se za tím skrývá a k čemu dali lidé svůj tichý souhlas. Co vzali jako nutné zlo v rámci boje proti terorismu. Bushova "kovbojská" válka proti terorismu. Je pozoruhodné, jak americké vládní kruhy už mnoho let toto označení nepoužívají, ale zpravodajské služby se ho drží dál jako posvátné berličky, která jim dává křídla. Holt svět není tak krásný, jak se zdá. O tom, že pokrok ve vývoji občanských práv silně zaostává za technologickým vývojem společnosti, asi netřeba mluvit. Tento dokument je alespoň určitou nadějí, že věci se pomalu posouvají k lepšímu. A potvrzuje, že investigativní žurnalistika má své nezastupitelné místo pro chod společnosti. Osobně bych ve filmu ocenil více technických detailů o sledování a shromažďování dat, o fungování systému. Sledování dalšího vývoje po zveřejnění identity Snowdena žádný závěr nepřináší. Ať už se bavíme o reakcích v Brazílii, Německu nebo Evropském parlamentu, řeči právníků. Poslední půlhodinu všechno vyšumělo do ztracena. Ale možná je to jen můj názor. ()
Mít zajímavé téma ještě neznamená dokázat o něm natočit zajímavý dokument. Roztříštěné, špatně nastříhané, s dlouhými naprosto nesmyslnými záběry tu na noční budovy, tu na ruce píšící na klávesnici. Vznikl nudný film, z jehož každé minuty čpí amatérismus a neskutečná nekoncepčnost. Nehorázně špatně udělané. ()
"Sláva Snowdenovi", povedali si v FSB, keď ďalší americký občan odviedol prácu za nich. Podľa niektorých zdrojov dokonca zadarmo! Sláva európskym tajným službám, toľko voľnosti! Menej sledovania, taký Breivik to ani nemohol mať moc ťažké. Sláva aj novým formám médií, TORu, nevystopovateľným IP adresám, sláva Diaspore! Bez nich by sme si nemohli slobodne pozrieť napríklad popravy novinárov islámskymi teroristami... Btw, koľko agentov má CIA, NSA? Koľko státisícov osobných informácií zvláda sledovať jeden agent? Zaisto ho zaujíma, kedy a kam idete so známymi na pivo. Lebo strašiť ľudí treba! Film je to kvalitný, napínavý. Edward s gelom na hlave ešte slizkejší jak normálne. Neviem sa dočkať dňa, keď WikiLeaks odtajnia jeho prepojenie na ruskú federáciu. A hlavne bez odpočúvania! ()
Najskôr k môjmu hodnoteniu: dve hodiny trvajúce dokumenty nie sú nič pre mňa a rovnako aj pri Snowdenovi musím konštatovať, že koncentrácia všetkého, čo vo filme vidíme, do polovičnej alebo dvojtretinovej dĺžke by z hľadiska dramaturgie u mňa zafungovalo viac. Ale to je viac menej iba osobná preferencia, nie výčitka.....Welcome to the real world....Ja vnímam zneužívanie informačných technológií za evolúciu ľudstva. Ak sme zneužili štiepenie atómu na vraždenie, tak zneužijeme aj zhromažďovanie infošiek na niečo ziskuchtivejšie, ako boj proti terorizmu. Otázka je, či kontrola všetkého, čo napíšeme na sieti, nie je len narušenie demokracie, ale nový svet, s ktorým sa budeme musieť chtiac nechtiac zmieriť. Ale aspoň potom budeme (možno) komunikovať viac medzi sebou tvárou tvár, pokým za sto rokov nebudeme mať od malička čipy v hlave. Ako každá ohromná svetová kauza, sa už aj na Snowdena pomaly zabúda a to je možno tým najhrozivejším zistením. ()
Velmi mě překvapuje překvapení ostatních. Vždyť dokument nehlásá přece vůbec nic nového. Kdekdo tu ES vnímá jako reinkarnaci samotného Ježíše. Kolem každého z nás je taková hromada jednoznačných podnětů, že si snad každý mohl vydedukovat, že takhle to na světě už mnoho let funguje. Vlastně to takhle funguje od nepaměti, jen se metody s nástupem techniky zdokonalují. Kdo má informace, má moc! Dnes už je zjištění všeho o každém naprostá rutina. Lidé se zbavují svého soukromí zcela dobrovolně, když u kdejaké aplikace zatrhnou to magické políčko, kterým souhlasí s několika set řádkovým dokumentem, který pochopitelně nečetli. Prostřednictvím Facebooku ještě příjemnějším způsobem sdělují, kolikrát se dnes byli vykat a že si večer dají zmrzlinu. Dnes už člověk nepotřebuje ani nějaké hluboké IT dovednosti, aby se o každém dověděl vše podstatné a nějakým způsobem to zužitkoval ve svůj prospěch. Nepřestává mě udivovat a fascinovat, jak se George Orwell ve své brilantní knize 1984 trefil. Pár let jsem tuto knihu považoval za vizi blížící se budoucnosti. To jsem býval mladší a jednodušší. Dnes už si uvědomuji, že v, knihou nastíněné situaci, žiji prakticky celý svůj život a jiné to nebude. To by bylo asi tak vše z filosofického okénka na téma: "Sbohem soukromí, sbohem svobodo" Na dokumentu mě nejvíce zaskočilo to, že člověk, který složí maximální bezpečnostní prověrku a dostane tak přístup k mnoha citlivým datům, vše veřejnosti vykecá. Nějak mi to nedává smysl. Vzhledem k důležitosti situace na podobných pozicích slouží výhradně lidé, kteří nevykecají nic. Tohle mi smrdí nějakým podvodem s mnohem hlubším a zcela odlišným podtextem. Na dokumentu neshledávám nic, co by mě jakkoli obohatilo, probudilo, nebo mi nějakým způsobem otevřelo oči. Nesděluje absolutně nic nového. Spíše jsem měl naopak pocit, že dost věcí úmyslně mlží. Na druhou stranu je fajn, že se snaží pootevřít oči těm, kteří je měli doteď zavřené. Podobně orientované dokumenty nejsou škodná. Člověk by měl tušit, v jaké situaci a době skutečně žije. Člověk by měl rozlišovat co je skutečný problém a co je umělý problém, který se snaží od toho skutečného odvrátit pozornost na sebe. V životě to s největší pravděpodobností vůbec nijak neuplatní. Naopak, mu to za jistých okolností, pokud se bude projevovat příliš hlasitě, uškodí. V lepším případě bude třeba jen prohlášen za debila. To se týká většiny lidské populace, která má jen zanedbatelnou společenskou váhu. V tom horším případě vás nemilosrdně odstřihnou od všech zdrojů nutných k přežití. Troufnu si říct, že tento pojem se dá dnes shrnout do slova "peníze". Až budou za pár let zrušeny ty papírové a peníze budou výhradně reprezentovány daty ve vzdálené databázi, tak to půjde stisknutím jediného tlačítka. Ale třeba jednou přijde ten den, kdy zúčtujem spolu. ()
Reklama