Vdova

Zdařile udělaný příběh tří osob, nešťastných ve svých osudech, jejichž životy se na krátký čas střetnou, aby v těch několika okamžicích poznali a prožili tu neopakovatelnou krásu a jedinečnou velikost. Mnohá tajemství a nevyřčené pravdy zůstávají ukryta hluboko v lidských srdcích. Tato hloubka, významné prožitky a přirozený instinkt přežití jsou významnými faktory v osudech člověka. I přes všechna zažitá příkoří si jedinec dokáže zachovat svou hrdost a touhu po životě. Závist je nehezká lidská vlastnost, která pramení z osobních slabostí nositele. Tato žárlivost a zášť dokáže mnoha ostatním znepříjemnit život, dostávat je do nepříjemných situací a ukončit veškerou jejich radost a touhu. Cizincem na scéně je přicházející muž Jean Lavigne (dobrý Alain Delon), jehož cesta ho zavádí k jeho nejsvětlejším okamžikům života, které může intenzivně prožívat. Jeho útěk je jen touhou po svobodě, po slunci, po vzduchu, po lásce, po životě. Nachází vše, aby mu to lidská žárlivost vzápětí surovým způsobem vzala. Tvrdou ženou je osamělá farmářka a vdova Couderc Tati (dobrá Simone Signoret). Pod její tvrdou slupkou se ale skrývá křehká duše, která touží poznat význam pojmu láska. Láska je pro ní odměnou i vysvobozením, ten krátký čas je nejvýznamnějším momentem jejího tvrdého života. Prostou radost ze života představuje mladá a bezstarostná Félicie (zajímavá Ottavia Piccolo), která je ponižována vlastními rodiči. Miluje život a jeho fyzické potěšení, jako nutný útěk z neradostné reality. Z dalších rolí: Coudercinin starý tchán s věčnou touhou Henri (Jean Tissier), jeho nenasytná a závistivá dcera Françoise (Monique Chaumette), Françoisein stejně krutý manžel Désiré (Boby Lapointe), či policejní komisař Mallet (Pierre Collet). Život dokáže být krutý a v mnoha jeho osobách nám může být i znechucován. Ale život má i své velkolepé okamžiky, kdy alespoň v dané chvíli se můžeme hřát v celé jeho kráse. (22.03.2016)

Novely Georgese Simenona jsou úsporné vyjadřováním a pádí vražedným tempem. Na ploše 120 stran se odkryje (komisař Maigret) nebo se odehraje jedna malá tragédie (podobná kniha Kočka). Simenon čtenáře vždy vtáhne do prostředí malé komunity a přesto, že ji vlastně nijak nepopisuje, vyvstanou postavy vždy plasticky na pozadí určitého prostoru. Jakákoliv filmová adaptace se nevyhne zpomalení děje a stává se pouhým odrazem románu.Tato stojí na fungujícím pnutí mezi Delonem a Signoret a na tísnivém zobrazení vesnické nenávisti. (06.05.2010)

Výborná atmosféra, nejenom díky AD a SS, ale také (a především) lokacemi, úspornou výpravou. Chtěl bych mít dům vedle zdymadla plavebního kanálu, chtěl bych mít za sousedku rozžhavenou krásku Ottavii Piccolo. Pěkný dabing ČT 1994 nic nepokazí. Alain se rád stylizoval do rolí mučedníků či hrdinů bez velkých slov, závěr tohoto filmu dává mým slovům za pravdu, ten ladný skok.... (10.05.2016)

Pro starší francouzský filmy mám jistou slabost, ale tohle nebyl zrovna můj šálek čaje. Alain Delon přijede na venkov a tam vykonává dost nudný činnosti typu sekání trávy, okopávání záhonů, sekání dřeva a podobně. Dokázala mě vtáhnout ta atmosféra francouzskýho venkova, ale čekal jsem prostě víc. 50% (25.03.2019)

Zaujímavý film, vykreslený na malom priestore s malým počtom hercov, čo vôbec neprekážalo. Postavy aj ich osudy boli prepletené a počas príbehu sa ešte viac komplikovali. Nenudil som sa ani chvíľku, ale záver s policajnými manévrami si mohli odpustiť. Dokonca aj hudba Philippa Sardeho mi vyhovovala. Takže po Spálených stodolách ďalší film porovnateľnej kvality s vydarenou dvojicou. (10.02.2023)