Bezvadná dvojka

Tak toto je vôbec prvé anime, ktoré ma poriadne pobavilo, čo sa týka vtipov a situácií. Zvyčajne mi tie opičky vadia, no v tomto prípade to tvorcovia dávkovali rozumne a hlavne ten casting bol doslova perfektný. Dej ničím výnimočný a ani samotný príbeh, no prevedenie a komediálne prvky spôsobili, že som si to pozrel za pár dní. Dal by som 9 z 10, pretože dokonalé to určite nie je. //Po niekoľkonásobnom vracaní sa musím priznať, že som hromadu vtipov a narážok pri úvodnom pozeraní ignoroval. Definitívne najlepšia komédia doteraz a to môžem napísať, že prekonáva aj akýkoľvek film. (01.08.2013)

Pekná, milá a vtipná rozprávka. Prečo mi to pripadalo ako rozprávka? Takto dnešné vzťahy proste už nefungujú a neviem či niekedy vôbec fungovali. V prvom rade samozrejme nejde u takéhoto anime o zachytenie reality. Som to len tak spomenul na začiatok tohto komentáru a musím priznať, že táto rozprávka ma bavila a zabávala až do konca. Páčilo sa mi dievča, ktoré bolo schopné pre získanie lásky a priazne urobiť čokoľvek. Aj keď Risa Koizumi 170 cm vysoké dievča bolo na môj vkus až príliš uplakané. V Lovely Complex ma nenudil ani jeden diel. Najviac na tomto počine zabávajú jednotlivé vtipné scény. Rozhovory Ootani(ho) a Koizumi sú naozaj vtipné. Okrem hlavných charakterov malého Ootaniho (156 cm) a vysokej Koizumi (170 cm) sú tam ostatní len ako krovie, či inak povedané do počtu. Trochu sa mi nepáčilo, že ostatné vedľajšie postavy veľmi zasahovali do vzťahu hlavných hrdinov, ale je mi jasné, že inak by tam ani nemuseli byť. Ku koncu sa vedľajším postavám venujú dva či tri diely. Ootani a Koizumi sú v podstate rozdielny v prezentovaní svojich citov. Ootani je dosť hanblivý a neviem či existuje podobná žena ako Koizumi čo je taká priama, ale zrejme áno. Koizumi je dosť komplexná a nechová sa vôbec "šablónovite" a to je na nej vlastne to najzaujímavejšie. Mne počet dielov vôbec nevadil (ako všetkým v komentároch) a bavil som sa do úplného konca, aj keď vtipných situácii ubúdalo. Som zvyknutý na taký koncept, kde je najviac vtipu na začiatku a ku koncu nastupuje romantická časť. Tento koncept bol do istej miery zachovaný aj tu. Najviac som sa smial rozhodne na začiatku a potom prichádzali nejaké scény, kde sa dalo trocha poplakať. Romantických situácii vhodných na plač nebolo také veľké množstvo, ako situácii vhodných na hlasitý smiech. Ono čo si budeme nahovárať ako to skončí vie každý rozmýšľajúci človek hneď zo začiatku. Školské prostredie nevadí a dokonca niekedy napomáha vtipom. Ak by ste sa silou mocou chceli nad niečím zamyslieť, tak je to otázka výberu budúceho partnera. Toto vtipné anime totiž zobrazuje, že človek naozaj dokáže nájsť niekoho podobného sebe, s kým si reálne môže rozumieť ako s najlepším kamarátom. Nechcem tým povedať, že existuje spriaznená duša (soulmate) na to si urobte názor sami. Opening ani ending ma tento krát ani jeden nezaujal. Veľmi som sa bavil, smial, plakal až do konca tak hodnotenie hovorí za seba aj napriek tým zopár výčitkám. (12.04.2015)

Ona: lakotná, sobecká a manipulativní. On: nerozhodný, vzteklý, věčně si stěžující. Oba dva: násilničtí a zamindrákovaní. To je teda dvojka! Všechno možné, ale bezva ne. Nechovají se jako středoškoláci, ale jako děti ze základky, které se neustále mlátí a nadávají si. Když přijde na lásku, tak se z Risy stane stíhačka kombinovaná s harpyjí a – kupodivu – všichni spolužáci jí přesto fandí. Jakoby kluk neměl právo odmítnout dívku, která se mu vnucuje a kterou bere jako kamarádku (ani to nechápu proč). Jakoby neměl právo na vlastní rozhodnutí. Jakoby láska byla něco, na čem jde pracovat tím způsobem, že se neustále vnucuješ, podbízíš, nenecháš svůj objekt touhy volně vydechnout …. – ok. v některých případech to může fungovat, ale za jakou cenu? Opravdu si jde na někom lásku vynutit, není to nakonec jen rezignace? _____ Výtvarně se mi líbilo, jak anime přehnaně karikovaně zpodobňovalo duševní stavy hrdinů. Dějově se série moc nehýbe. Je to věčně: „Miluji ho. On mě ne. Vykašlu se na něj, nechám to plavat…… Miluji ho. On mě ne…“ A tak pořád dokola. SHRNUTÍ: Ne, znamená ne – a to i když to řekne kluk. (11.03.2019)

Prospělo by tomu zkrátit. Pořádně zkrátit. Aspoň tak na jednu třetinu původní délky. Ze seriálů jsem zvyklý na určitou dávku toho, kdy jeden touží po druhém a pak si to vymění, zatímco se u toho druhého vždy objeví nějaký ten Paolo/Emily (Přátelé), Max/Rachel/Christopher/Nicole/Alex/Jason (Gilmorova Děvčata), Roy/Karen (Kancl), atd. Tady to však zbytečně natahovalo už tak zdlouhavý děj, kterak Risa objevuje meze, jak moc dokáže býti Otani tupý. Jako entry-level oddechové anime pro dospívající je to fajn. Neřeší se záchrana světa, neřeší se tragédie, drama, nic. Jen obyčejný středoškolský enemies-to-lovers slow burn románek. Vynikající soundtrack v žánru bossa nova, který třebaže zní jako z kláves Casio, je příjemně melodický. Malé bezvýznamné plus za absurdní názvy epizod a již tradičně za mou oblíbenou feature anime - teaser na příští epizodu na konci dílu. (05.10.2019)

Potřebovalo by to méně: křiku, vtipů, opakování, přešlapování na místě, primárního páru. Potřebovalo by to více: dialogů, romance, preciznější načasování, vyvíjení vztahů, ostatních postav... Celý seriál je podáván z pohledu hlavní hrdinky, obřině Koizumi. A to je špatně. Její motivy, pocity, okamžiky smutku i štěstí jsou nám známé, ale všechny ostatní postavy jsou zahaleny v roušce tajemna. Chtělo by to mnohem víc "vylívání srdíčka" ostatních postav, abychom alespoň trochu tušili, co se děje v jejich hlavách. 7.-18. díl se nic podstatného neudálo a to je škoda, přitom se stačilo zaměřit na ostatní postavy (chci více dívky ve špatném těle!), než pořád dokola opakovat patent Koizumi-Otani. Skoro všechny postavy se chovají zcela normálně, přirozeně a uvěřitelně. O to víc mi tam chyběl nějaký vývoj vztahu. V závěrečným titulcích poslední epizody mi tak trochu chyběly klišoidní fotografie z budoucnosti. Jo, a hlavní mužský charakter je opět klasicky - idiot. Ale Risa je moc sympatická, praštěná a teatrální, líbila se mi. S klidným srdcem můžu doporučit shlédnutí jejího trápení s chlapama. (24.05.2011)