Tajemství smrti
Obsahy(1)
Celovečerný dokumentárny film Viliama Poltikoviča sa vydáva na dobrodružnú cestu k otázkam okolo smrti a strachu spojeného s ňou. Prostredníctvom hereckého sprievodcu Jaroslava Duška preskúmava, ako pomocou strachu zo smrti môžeme využívať a ovládať správanie ľudí. Film nazerá na rôzne kultúrne prístupy k téme smrti, vrátane tých, ktoré smrť nevnímajú ako strašiak. Moderná veda, rovnako ako tradičná múdrosť, ponúka alternatívne pohľady na smrť, ktoré môžu zmeniť naše chápanie života. Prostredníctvom osobných príbehov ľudí, ktorí prekonali svoj strach zo smrti, nám film ukazuje, že prístup k smrti môže ovplyvniť kvalitu nášho života. (Continental Film)
(viac)Recenzie (10)
Myslel jsem, že to bude o reflexi smrti v různých kulturách, ale on to byl spíš Raymond Moody (a jeho kniha Život po životě), který tam mimochodem taky i osobně mluví na kameru. Moodyho knihy byly svého času velice populární a jelikož vyšly i česky, z jejich popularity mohou dnes těžit i čeští dokumentární tvůrci. Jenže je to složitější - film jako médium manipuluje už z podstaty a tvůrci to nepodávají objektivně, nehledají, mají dopředu jasno, stejně jako Moody ve svých knihách, tenhle koncept se mi osobně jeví jako hodně problematický - divák tomu musí dopředu věřit, aby ho to pohltilo. A můj osobní postřeh - ve filmu tu mluví lidi, co zažili klinickou smrt a všichni unisono tvrdí, jak to bylo krásný a lepší než tenhle život, tak jsem si sám pro sebe říkal, proč se teda všichni vraceli...a proč vlastně tvůrci a všichni, kdo tomuhle konceptu věří, nespáchají hromadnou sebevraždu... ()
Mylně jsem se domníval, že jdu na film o problematice eutanázie. Ale místo toho Toltékové, astrální cestování, život po životě, reinkarnace a Jaroslav Dušek. Hodně podobné jako "Tajemství a smysl života", ale o něco méně WTF a výrazně kratší. Každopádně velmi fádní a nudné, pokud od začátku nevěříte tomu, co je vám cpáno. ()
Film obsahově nepřináší příliš nic moc nového než o 9 let starší seriál Brána smrti, nicméně v uceleném podání jde o kvalitní příspěvek přibližující nejen téma smrti, ale především téma hodnot života. Vypovídající hodnota tohoto snímku netkví v seznámení s poznatky thanatologie nebo jiných podobných věd, ale v prostých lidských příbězích těch, jichž se smrt v různých podobách dotkla a sehrála proměňující úlohu. Jako už tradičně se zde nastavuje kritické zrcadlo našim standardním kulturním vzorcům stavícím se odmítavě vůči smrti a pomíjivosti všeho pozemského, byť doba se pomalu mění a s ní i naše ochota přijímat tento rozměr existence. Mnoho moudrých hlav nám však i zde nadále dává na srozuměnou, že neznáme-li vlastní podstatu smrti, nemůžeme znát ani podstatu vlastního života. ()
Až na pár míst vyprodané kladenské kino Hutník a dokumentární film Tajemství smrti, s besedou s režisérem Viliamem Poltikovičem a průvodcem filmu, Jaroslavem Duškem. Pan Dušek je fajn bavič, mě se hezky poslouchá a je to pro mě takový nový, řekněme, přežeňme, Miroslav Donutil. Vypráví historky, baví tím lidi, rozdíl je však v tom, že pan Dušek nevypráví zábavné historky z natáčení. On vypráví takové podivné historky, ze života, prodané velmi realisticky a mám lehce obavu, že může leckdo lehce podlehnout představě, že jde o realitu. Po 95i minutovém "zážitku", jsem ale tuto besedu už nezvládl absolvovat. Rozhodně uznávám, že nejsem cílová skupina a doufám, že ani nikoho takového kolem sebe nemám. I tak, by to přeci mohlo člověka nějak zabavit, zaujmout. To se tady vůbec nestalo, ten film je vyloženě ošklivej a být ta cílovka, snad bych to raději slyšel jen v audio verzi. Když zrovna nekoukáme na mluvící hlavy, tak se na plátně náhodně objevují “spořiče obrazovky Windows”, některé jak z roku 95, některé jak z Windows XP, nebo prostřihy z nějakých video databází. Mluvící hlavy (za některými vlastně taky jede spořič obrazovky) jsou lidé, kteří vyprávějí své zkušenosti se smrtí, respektive, jak smrt buď porazili, nebo dokonce přežili. Paní tam třeba říká, že jí lékaři již vypsaly příčinu smrti do lékařské zprávy, zprávu ale neukáže.? Další tvrdí, že jí maminka ze záhrobí píše na zrcadlo rtěnkou, to jí zjevně přišlo tak normální, že si to ani nevyfotila.? 95 nekonečných minut, stále se opakujících, a i když jsem tušil, jaké asi téma se bude řešit a že to nebude nejspíš žádné veledílo, Tajemství smrti předčilo mé očekávání. Audiovizuální peklo, u kterého jsem skutečně od 15é minuty myslel na smrt, skoro mě to totiž zabilo. Letos poprvé a snad naposledy, odpad. 0% ()
Hezky natočený dokument ( opravdu ale jen jako dokument - trošku jsme srovnávali s filmem "život po životě" , kde je film ale točený jako vyprávěný děj ), kde se člověk utvrdil ve spousta věcech, ale některé nové věci se naopak i dozvěděl, co by třeba mohlo..... Film každopádně stoprocentně doporučuji za shlédnutí. U nás byl zážitek navíc umocněn návštěvou v kině v Kladně s následnou besedou s tvůrci ( V. Poltikovičem a J. Duškem). Děkujeme za krásný zážitek. ()
Ve filmu je trochu zanedbaná dramaturgie, také je rozkročený hodně do široka, protože některé části jsou o již hodně veřejně popsaných a známých věcech, když o nich veřejně začal mluvit Raymond Moody již před desítkami let (je však hezké, že se ve filmu také objeví), některé věci jsou naopak zajímavě nové (od domorodých obyvatel), nicméně toto téma je tak široké, že uchopit ho v co největší šíři na 95 minutách byl rozhodně velký oříšek. Ale protože je toto téma tak důležité, veřejně velmi opomíjené, v naší konzumní společnosti záměrně vytěsňované, ve filmu současně zazní mnoho niterných osobních prožitků, že rozhodně stojí za shlédnutí a za tak důležitý počin si zaslouží plné hodnocení. ()
Když jsem náhodou na youtubovém kanále, který se zaměřuje na vydávání českých trailerů narazil na ukázku z tohoto díla, měl jsem pocit lehkého déja vu, protože to je v krátké době další film, který má v názvu tajemství a tváří se, že zná na své otázky ultimátní odpovědi. Další, čím mě snímek zaujal, je jeho distribuční strategie. Do kin totiž vstupuje v době konání největšího festivalu dokumentárních filmů ve střední Evropě bez toho, aniž by byl na něm uveden. Zároveň je nasazen převážně jen do velkých multiplexových kin, není doprovázen žádnou mediální ani reklamní kampaní a skoro to vypadá, jakoby chtěli tvůrci jeho příchod utajit. A po jeho zhlédnutí už asi i tuším proč. Totiž, stejně jako před cca rokem film Tajemství a smysl života (2023, rež. P. Vachler) i tento film je velmi divácky náročným, i když se to na první pohled nemusí vůbec zdát. Běžný divák by si asi řekl, že je to obyčejný televizní dokument a ano, kdybych měl hodnotit pouze vizuální a technické zpracování, tak to není nic moc. Záběry z fotobanky, mluvící hlavy a průvodce Dušek, který k nám ze sedlecké kostnice pronáší svá moudra. Jenže to není ten klasický Dušek, jak ho známe například z pořadů Čtyři dohody nebo Malá Vizita. Není to ta jednoduchá zábava, ve které si pouze někteří dokáží najít další, širší a hlubší rozměr. Tady autoři na diváka nakládají skutečně mnoho různých pohledů na smrt. Nejedná se ovšem o konfrontační dokument, kde by proti sobě autoři postavili dva názory a nechali si diváky mezi nimi vybírat. Dokument pouze vykládá jeden úhel pohledu na smrt (a proto bych jej neoznačoval jako „kontroverzní“). A to je možná právě ten důvod, proč je tento film určen pouze divákům, kteří si jej cíleně najdou. Protože pokud vy, jako divák, který na film narazil v běžném programu kina, zkrátka nepřijmete a vnitřně se nevyrovnáte s faktem, že Jaroslav Dušek mluví s kameny a vidí své mrtvé příbuzné, nemáte šanci porozumět většině myšlenek, které tyto filmy obsahují. Politkovič, stejně jako Dušek jsou prostě svými myšlenkami srozumitelní jen podobně smýšlejícím lidem, což samozřejmě vůbec není špatně. Problém je pak ale tyto filmy jakkoliv hodnotit, či je nějak žánrově zařazovat, neboť se zkrátka věnují tématům, která nejsou pro běžného diváka srozumitelné. Prostě to nejsou Ženy v běhu (2019), ani Poklad (2024), ani Franta mimozemšťan (2024). Je to svébytný dokumentární pohled na složité téma, který cílí jen na velmi úzkou diváckou základnu. Samozřejmě se pak také nabízí otázka, zda má smysl takové filmy vytvářet a vypouštět je do veřejné distribuce. Já myslím, že to smysl rozhodně má, nicméně není možné tyto filmy vytvářet pro finanční zisk a nelze očekávat jejich masovou návštěvnost. Jedná se prostě o filmy pro úzkou cílovou skupinu a tím spíše lze oceňovat jejich tvůrce, že se do takové tvorby i s vědomím tohoto rizika pouštějí. Více na kritiky.cz. ()
Neskutečný počin. Krásný příjemný dokument a možnostech bytí. Teď to nemyslím vůbec arogantně, ale než někdo pochopí sdělení, tak musí být na určitém stupni vývoje úrovně vědomí, tj. musí být těmto věcem otevřený. DIvák typu - nalej do mě nejvíc suprmoderních efektů a děje plného sraček si tady na svojí vůbec nepřijde. Negativní recenze dole ve smyslu ta bramborová kaše je moc bramborová, nebo spojit hodnocení s tím že dokumentem provádí Jarda Dušek, jsou opravdu usměvné, ale hlavně plné negativity :-). Ale nehaním je, jenom mi to přijde takové jak píšu úsměvné, když se materialista snaží popsat děj vypravějící o smrti a životu po životě, tedy kompletně spirituální, duchovní téma a nemá ani za mák odvahu náhlednout kousek dále než na špičku svého nosu. Ale pozor dnes už jsou jsou tato spirituální témata "viděné a potvrzované" (nikoliv dokázané) vědeckým pozorování a exaktními pokusy, např. kvantový svět versus pozorovatel a měřený objekt, kvantové provázání elementárních částic, atd. ... Tudíž, kdo není materiální despota a má úroveň vědomí aspoň na čísle 200, IQ trochu větší než houpací kůň, nemá předsudky a dokáže používat jak svoje ego tak duši, tak mu dokument vřele doporučuji. Subham astu sarvadžagatam. ()
ine hodnotenie sa dat neda...ktokolvek dava verejny priestor a legitimizuje ludi ako je dusek v dnesnej postfaktualnej dobe, si nezasluzi ani obdiv, ani uctu a o umeni sa neda hovorit uz ani nahodou... ()
Reklama