Nebe a dudy

Co si budeme povídat, je to pohádka. Zlý továrník se v podstatě promění během chvilky u společného stolu, kdy si pochutnává na rybích karbanátcích a nakonec si zapálí dlouho odpíranou cigaretku. Ale ten film je neskutečně příjemný, lidský a dává naději, že i v těch nejhorších situacích může zasáhnout prozřetelnost a i naprostý záporák se může působením dobroty a lásky proměnit. K tomu skvělé herecké výkony a exteriéry u Vltavy, takže pro mne vždy příjemné a pohodové podívání. (01.01.2018)

Naivní rozprávka o proměně starého morouse továrníka Marvana na největšího lidumila na světě, kterou si člověk musí zamilovat kvůli dobrotivému Jindřichu Plachtovi a dvěma malým nezbedníkům. Nemůžu si nevybavit Burianovo Zlaté Dno, které bylo sice o něčem jiném, ale u srdce mě zahřeje pokaždé stejně. (11.11.2006)

Prostý prostinký příběh o tom, kterak namyšlený a mrzoutský velkokapitalista (Jaroslav Marvan) přijde mezi chudou rodinou dělníka Fábery (Jindřich Plachta) znovu na chuť životu. Film stojí a padá s výtečnými hereckými výkony, které udržují sentiment v rozumné míře – zejména až překvapivě civilní Plachta a roztomilá dvojčata (že by prefigurace dvojčat Homolkových? :o)). Ozdobou filmu je samozřejmě i Marvan, který dokázal s přesvědčivostí sobě vlastní spojit mrzouta s roztomile bodrým dědulou. Sentimentální film pro pamětníky, na který se dá dívat i bez chápavého úšklebku... (22.02.2004)

Jindřich Plachta v roli prostého chalupníka Antonína Fábery je skutečně neodolatelný a až překvapivě autentický, v symbolickém podobenství o skutečných lidských hodnotách a sociálním rozměru lidství jako takovém, natočeným logicky právě v časech největší mravní i existenční zkázy českého národa, v pohnutém bezvýchodí roku 1941. V kontextu protektorátní tvorby je to dílo pochopitelné a logicky zapadající do jejího rámce, kam jinam měli lidé utíkat a posilovat svou víru a naději, než k nadčasovým hodnotám reprezentovaným právě postavou Antonína Fábery. Herecké výkony navzdory době vzniku jsou velmi civilní (obzvláště pana Plachty) a celkové vyznění skutečně až plakátově prosté - gró národa je v jeho prostých a nezkažených lidech, tady se protektorátní umění prolíná s obrozeneckým, zejména s větví Hálkovou. A vlastně je to trochu i jako v Babičce Boženy Němcové (která v té době byla snad nejvydávanější knihou), kde prostá žena z lidu předává svou přirozenou moudrost a zkušenost vrchnosti. Tady se náprava elit koná s až naivní samozřejmostí a idyličnost žití v chaloupce je také až barvotisková, to je také největší slabinou celého tak prvoplánového snímku. Poptávka po nápravě elit je tu ovšem dobře patrná - jejich selhání v době předválečné i pomnichovské se bude vinout naší historií ještě dlouho... (02.01.2011)

Bravurně natočená lidová veselohra s opravdu lidským a působivým výkonem Jindřicha Plachty, coby jako skalákem Fáberou. Velmi se mi líbili i malí harmonikáři Jirka a Lumír Blahníkovi a jimi zpívaná písnička "Nám je to jedno" se tenkrát stala velmi populární. Průmyslový magnát Bartoš (Jaroslav Marvan), který nakonec svolil k svatbě svého synovce, a jediného dědice (Raoul Schránil) s chuďasovou dcerou Anči (Jana Romanová), stále stejný mrzoutský a téměř s ničím nespokojený Jaroslav Marvan.. Tak jak ho lidi měli a mají stále rádi. Dnešní rádoby velkokapitalisté nejsou určitě o nic moc lepší než on. A to teprve filmu dodává filmu právě teprve ten správný náboj! Scény s míčem, nebo s počmáranými kozami, kdy naopak dobrák Fábera má oběma klukům klukům dát pětadvacet na zadek jsou nezapomnutelné. To se musí prostě vidět.. Plachta byl opravdu zvláštní a vyjímečný herec, člověku by se chtělo říct že skoro nehraje! Ale opak je pravdou. Vypadá, jako by se ostýchal, jako by nevěděl, kam se se svými dlouhýma rukama, i jeho pohled se uhýbá očím, na něho upřeným. Vypadá, jako by nic neuměl, nic nechtěl podat a přece- inu, je to film, který dokáže dojmout a rozveselit a který člověka naplní takovou vírou v dobré lidské srdce, zkrátka: který okouzlí jako pohádka, točící se kolem něho. On dal tomuto filmu tu neodolatelnou atmosféru (kterou mi tak obdivujeme), jímavé lidskosti a on vytvořil tak úžasně slohovou postavu obyčejného člověka z lidu, lamače (ne toho dívčích srdcí) kamene, s jeho jímavou prostostí, nemotorností, s jeho naprostým nezájmem o herecké efekty. Řekl bych že snad úplně poprvé v českém filmu (když opomenu filmy Druhá směna a Pro kamaráda oba z roku 40') tu byl celkem věrně, poutavě a především neskonale dojímavě zachycen jistý zajímavý druh českého dělníka. No co bych dodal nakonec snad jen Plachtovým závěrečným monologem. Kdy na posteli těžce raněný a zafačovaný odpovídá Marvanovi na jeho otázku, která zní.."Proč nebudeš tančit na veselce Anči s Oldřichem ?" A on mu odpovídá.. "že nebude, a že on sám to musí vědět nejlíp, protože tančit vůbec nedovede !" (24.12.2006)

Příjemná komedie na nedělní odpoledne. (11.11.2007)

Příběh je sice prostinký , ale Plachta naprosto dokonalý. (25.02.2005)

"Vy nejste nemocný člověk, ale strašně zlý hypochondr." Každý kapitalista, ředitel zeměkoule či manažér by měl občas padnout na svou vševědoucí hubu, aby pochopil, co si o jeho nesmyslných nařízeních myslí ti, kteří je musí plnit. V životě se to tak často nestává, tak proto vítám, když se to stane alespoň ve filmu. Je to možná trochu naivní, ale dobrák Fábera, zloun Bartoš i ti dva chlapi hromský mě vždycky dokážou pobavit. (14.05.2018)

Docela toporný film. Rok 1941 není filmový pravěk, jak si zřejmě někteří myslí, když tenhle film omlouvají dobou. Mělo to na mnohem víc. Příběh mohl mít závažný podtext, aniž by přestal být milou komedií, ale vývoj postav i děje je jen jedna velká zkratka. Marvanův charakter a jeho skokové polepšení je oboje naprosto nepřesvědčivé. (07.04.2013)

Pokud by někdo natočil podobně naivní báchorku po roce 2000, tak by ho diváci sežrali. Film však vznikl o mnoho let dříve, proto se může dál vyhřívat v žebříčku nejlepších filmů. Továrníkova změna charakteru během jediné večeře je skutečně úsměvná. Jedno se tomu, ale upřít nedá a to příval nepodložené nostalgie po starých dobrých časech, kdy po světě chodili jen pracovití a skromní lidé. (13.03.2020)

Vysoké hodnocení tohohle snímečku souvisí s tím, že dobře propočtený kalkul působí spolehlivě a kýč, který pracuje se sentimentem a očekáváním diváků je nesmrtelný... Slavínského tvorba byla mimochodem ztělesněním kýče už za první republiky. Filmu nelze upřít profesionální zpracování a kvalitní herecké obsazení. Ale ten scénář, bože ta historka je neskutečně hloupoučká... Celkový dojem 35 %. (10.11.2007)

Páni Jindřich Plachta a Jaroslav Marvan byli prostě Herci. Sice je příběh lehce naivní (jenže, co byste asi mohli točit jiného v té době, než naivní veselohry), ale také příjemný, pohodový a člověk se chvílemi i zasměje. Navíc byla dobrá dvojčata Jiří a Lumír Blahníkovi. Lehce nadprůměrná komedie, kterou hodnotím 4*. (24.03.2008)

Já si nemůžu pomoct. Vždycky mě znovu a znovu dojme, jak se ze starého mrzouta vyklube hodný strejda a jak se dobrák Jindřich Plachta stará o své dva synovce... Fňuk:) (09.12.2010)

Protifašistický film protektorátní éry mohl mít - a míval - nejrozmanitější ráz. Vytýká-li se Burianovu ZLATÉMU DNU prvoplánovost a až agitační plakátovost, v tomto případě víme jistě, že máme co do činění s mnohem prvoplánovější a mělčí idyličností. Jinak mimořádně slabý film zachraňují špičkové umělecké výkony protagonistů, zejména Plachty a Marvana, pominout však nelze ani duo mimořádně sympatických uličníčků, kteří nezahálejí ani vteřinu i svérázné pojetí trestů, které na nich uplatňuje jejich něžný otec. Charaktery a vůbec osobnosti jsou tu degradovány do červenoknižního dětinského propadu, který mírou své naivity a neumělosti na sebe upozorní i jinak nanejvýš shovívavé diváky. Přesto bych tento film pro jeho nezaměnitelnou, prvoplánovou naivní rázovitost zcela nezavrhoval. (19.04.2008)

Tenhle film patří k mé topce nejkrásnějších filmů pro pamětníky. A no a co, že to může působit jako sentimentální nesmysl, co hraje divákovi na city. Je to herecký koncert mých oblíbenců Plachty a Marvana, které dojemně doplňují dva mrňousci. Příběh z nuzné chaloupky, kdy chudák se srdcem na dlani pomohl arogantnímu boháči v nouzi. "strejdo, už to prasklo ... vem si naše čepice, bude sekecmazec" (15.11.2014)

Ať jsi pán či kmán, je to jedno - jsme Češi (!) a v této pohnuté době se musíme stmelit a táhnout za jeden provaz! V době vzniku velice odvážný film s umně zakamuflovaným jinotajem, dnes velmi příjemná komedie s hereckým koncertem dua Plachta - Marvan. 85%. (01.01.2013)

Mordyjé, to byla dívčina! Společně s filmy Vlasty Buriana a Modrou hvězdou, můj nejoblíbenější film z prvorepublikové éry. Mrzout Jaroslav Marvan, který projde duševní proměnou, je v obou polohách doslova fenomenální a dobrácký Jindřich Plachta, jako dělník Fábera, podal též mistrovský výkon. Snímek, který hřeje u srdce. (16.09.2023)

Oblíbenost filmu daleko přesahuje jeho kvality. Poměrně naivní příběh dostane každého jinak. Někdo se rozplývá nad hereckými výkony hlavních hrdinů, jiného dojmou dvojčata Bahníkova s harmonikou, jiný zamáčkne slzu dojetí nad vteřinovým záběrem jílovišťského Hubertusu, kam chodil s rodiči na nedělní merendu. Já to mám tři v jednom a nestydím se za to. (25.02.2015)

"Kdyby mi alespoň vynadal..." Vzhľadom na rok výroby som k filmu pristupoval opatrne, ale nakoniec príjemne prekvapil. Zaskočila ma pomerne slušná kvalita obrazu i zvuku, pretože už som sledoval kadejaké "šumítka" a tak trochu som ho očakával aj tu. Poteší výborný príbeh v ktorom sa chudobný Fábera pokúsi prevychovať jedného človeka a premeniť jeho kamenné srdce na ľudské. No a Fábera má úspešnosť 100% - nú . Film občas dojme i pobaví a tie dvojčata, to je fakt radosť. "Nám je to jedno, nám je to jedno , my peníze nemáme..." 80%. (05.02.2016)

Škoda slabší a šablonovité druhé poloviny, kdy Marvan zbytečně stojí v cestě lásce. Každopádně jeden z nejvlídnějších filmů, který kdy vzniknul. Malí kluci jsou nejlepší. 75% (05.11.2018)