Óda na mého otce

Korejská historie druhé poloviny dvacátého století ve zkratce na osudu dítěte, mladíka později otce rodiny, poznamenané tragickými událostmi 20. stol. Vynikající hlavní herec Hwang Jeong-min však taky všechno neutáhne, výrazně nostalgické a někdy trochu vydírací drama. Nicméně chápu, proč je to v Koreji v TOP10, tohle je mezigenerační film zaměřený hlavně na starší diváky. (13.07.2015)

Močopudné fňukdrama o tom, jak na pozadí korejské historie druhé poloviny minulého století vyroste iritující fracek nejprve v nesympatického idiota, aby posléze zestárnul do mimořádně odporného, protivného dědka. Nebýt hlavní hrdina ve všech třech generačních polohách totální kokot napřezdržku, kdyby vystříhali tak hodinu ultrapatetických, nudných žvástů na téma rodina je základ státu a ta závěrečná žlutá Pošta pro tebe by neskončila urputným, táhlým zvratkem, ale třeba kolektivním ukopáním Ester Janečkové, byl by to zajímavý exkurz do dějin Planety opic s několika pompézními scénami. To je ale na 126 minut příliš mnoho kondicionálu. Nicméně, v tomto případě musím být účelově milosrdný, neboť film jednoznačně zachraňuje dvacetisekundová oskarová kreace mého kamaráda Honzy, jenž tu s fešácky pěstěným knírkem kolonádního obšousta a ve slušivé, o dvě čísla větší ochranné přilbě podává životní výkon v nezapomenutelné roli podržsložky nechutně přehrávajícího předáka düsseldorfské šachty. Jedná se o vskutku minimalisticky geniální etudu ve stání a čumění, gradující famózně zahranou otočkou a nonšalantním odchodem někam do prdele. Pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „do análů filmové historie“. Bravo, Jeníku, bravo! (20.09.2015)

Doják každým coulem, ale po chvíli mi bylo jasné, že to jinak nebude a prostě jsem se s tím smířil a film mi nevadil. A když jsem přemýšlel, jestli herci nenadužívají patos a nepřehrávají, tak jsem si nakonec řekl, že těžko říct, jak by člověk v takové chvíli reagoval a možná to takhle opravdu vypadá, takže nebudu řešit ani to. Film je jinak poměrně jistou rukou natočený a působí silně ve všech dějových linkách. I když by bylo lepší se soustředit na jednu část života, ne to dělat takhle forrestgumpovsky. Škoda, že od úvodní opravdu silné scény mě tam už nic nenadchlo. (07.02.2016)

Tak mám pocit, že abych se podíval na silné historické a přitom lidské příběhy, budu se více zaměřovat na korejskou kinematografii než na tu americkou. Korejská filmografie se v posledních patnácti letech neskutečně rozvinula, a to jak do kvality natáčení, tak i do kvality příběhů. A to je strašně dobře, protože pak se na takové silné příběhy velmi dobře kouká. (04.06.2015)

Na hĺbku, ktorú to chcelo poňať to bolo miestami trochu povrchné, napriek tomu to vskutku obdivuhodne veľa ukázalo a hlavne povedalo. (03.01.2019)