Wikipedista:GoogolManiac/Tram

Tramvajová doprava v Tallinnu
Tramvaj Tatra KT4 na konečné zastávce Kopli
Stát	Estonsko Estonsko
Město	Tallinn
Dopravce	Tallinna Linnatranspordi
Zahájení provozu	24. srpna 1888
Zahájení el. provozu	28. října 1925
Trakce	1888–1918 koněspřežná 1915–1921 parní 1921–1925 motorová (benzín) od 1925 elektrická
Infrastruktura
Provozní délka tratí	19,7 km
Rozchod koleje	1 067 mm
Napětí	600 V ss
Počet zastávek	41
Provoz
Počet linek	5
Počet vozů	65
Počet cestujících	20 mil./rok (2023)
Mapa sítě

Tramvajová doprava v Tallinnu je jedinou sítí tramvajové dopravy v Estonsku. Celkem je v provozu 5 linek na 4 tratích o celkové délce 19,7 km a společně s trolejbusy tvoří páteř tallinnské MHD. Všechny tratě se kříží na zastávce Hobujaama v centru města. Vozový park tvoří tramvaje Tatra KT4 a KTNF6 (druhé jmenované jsou původní KT4 prodloužené o nízkopodlažní mezičlánek), CAF Urbos AXLs a Pesa Twist.

Provozovatelem tallinnské tramvajové dopravy je dopravní podnik Tallinna Linnatranspordi AS, který vznikl sloučením společností Tallinna Autobussikoondis a Tallinna Trammi- ja Trollibussikoondis v roce 2012 a který je ve vlastnictví města. Kromě tramvají zajišťuje i provoz městské autobusové a trolejbusové dopravy.

První tramvajová trať byla v Tallinnu postavena v roce 1888. Jednalo se o koněspřežnou dráhu o rozchodu 1 067 mm vedenou hlavními ulicemi Narva, Pärnu & Tartu maantee, provoz byl zajišťován vozy dovezenými z Belgie. V roce 1902 bylo v provozu 7,24 km tratí.

V roce 1915 byla otevřena jednokolejná tramvajová trať s parostrojným provozem o rozchodu 1 524 mm, kterou postavily dvě místní firmy za účelem dopravy dělníků z centra města ke svým továrnám v Kopli. Široký rozchod umožňoval využití dráhy i pro přepravu těžkých nákladů do přístavu. Použitý rozchod koleje byl totožný s rozchodem standardně používaným v Rusku a vozy používané pro přepravu osob byly zakoupeny jako ojetiny z Petrohradu. Později byla parní trakce postupně nahrazena trakcí motorovou.

Provoz koněspřežných tramvají byl zastaven v průběhu první světové války v roce 1918 a v provozu tak zůstala jen parostrojní dráha do Kopli. Podepsání Smlouvy z Tartu v roce 1920 předznamenalo uznání estonské nezávislosti Sovětským svazem, a 13. května 1921 došlo k znovuotevření celé tramvajové sítě. Koně se však staly nadbytečnými, neboť veškerý provoz začal být zajišťován vozidly se spalovacími motory na benzín. Do té doby s vážným poškozením přežily jen dva koňské potahy.

28. října 1925 byl poprvé zahájen provoz elektrických tramvají, zpočátku na trati vedenou Narvskou ulicí. Pro napájení byl použit stejnosměrný proud o napětí 600 V. O šest let později byla širokorozchodná dráha do Kopli přebudována na rozchod 1 067 mm, čímž došlo ke standardizaci tohoto rozchodu napříč celou sítí. Po této přestavbě byl na této trati zaveden výhradní provoz tramvají s benzínovým spalovacím motorem – do té doby zde panoval smíšený provoz parní a motorové trakce.

K roku 1940 činila délka tramvajové sítě (včetně bývalé parostrojní odbočné trati do Kopli o délce 5,1 km) 13,4 km. Počátek druhé světové války v roce 1939 a divoké boje následované anexí Estonska Sovětským svazem v roce 1940 další rozvoj tramvajové sítě zastavilo.

Po válce se hospodářský růst Estonska jakožto sovětské svazové republiky navracel jen pomalu. Navzdory tomu však došlo v roce 1951 ke zdvoukolejnění trati ze centra do Kopli a v roce 1953 došlo k jejímu napojení ke zbytku sítě. V roce 1954 bylo po třech letech výstavby dokončena vozovna ve Vana-Lõuna, a o rok později byla prodloužena trať z Tartuské ulice do Ülemiste. Poté následovaly další různá rozšíření. V 70. letech vznikly plány na výstavbu tramvajových drah v Lasnamäe a v 80. letech se dokonce začalo s jejich výstavbou, ale po rozpadu Sovětského svazu byl projekt zastaven. 1. září 2017 byla linka 4 prodloužena až na letiště a 1. listopadu 2023 byla do provozu uvedena linka číslo 5 s novou konečnou zastávkou ve vozovně Vana-Lõuna.