Valerij Rjumin

Valerij Viktorovič Rjumin
Sovětský kosmonaut
Státní příslušnost	SSSR/ Rusko
Datum narození	16. srpna 1939
Místo narození	Komsomolsk na Amuru, Sovětský svaz Sovětský svaz
Datum úmrtí	6. června 2022 (ve věku 82 let)
Jiné zaměstnání	Letový inženýr
Čas ve vesmíru	371d 17h 24m
Kosmonaut od	1973
Mise	Sojuz 25, Sojuz 32, Sojuz 35, Sojuz 34, STS-91
Znaky misí
Kosmonaut do	1998
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Valerij Viktorovič Rjumin (16. srpna 1939 Komsomolsk na Amuru^[1], SSSR – 6. června 2022^[2]) byl sovětský a ruský kosmonaut, 84. člověk ve vesmíru. Létal na Sojuzech a jednou v americkém raketoplánu.

Otec byl soustružníkem a před válkou odjel se svou ženou stavět v tajze u Amuru nový závod Komsomolsk, stavbu mládeže předválečných ler. Syn Valerij po ukončení základní školy vystudoval průmyslovou školu a po vzoru otce se stal technologem pro opracovávání kovů zastudena. Byl mistrem i technologem. Pak byl povolán do základní vojenské služby. Stal se na tři roky velitelem tanku hlavně u tankového pluku v Ázerbájdžánu.

V roce 1961 se dostal na fakultu elektroniky a výpočetní techniky a později se ocitl v konstrukční kanceláři Sergeje Koroljova a plně se věnoval kosmické technice se zaměřením na orbitální stinice. V době letů Sojuzů byli na oceány vysíláni technici na výzkumných lodích. I on se takto plavil na lodi Akademik Sergej Koroljov, aby monitoroval let Sajlutu 4 jako náčelník spojení. Pak byl zařazen do oddílu kosmonautů s přezdívkou „Dlouhán“, protože vynikal mezi nimi vytáhlou postavou.

Poprvé letěl ve funkci palubního inženýra roku 1977 v Sojuzu 25 pod Kovaljonokem, let patřil mezi nepovedené, protože se jim nepodařilo spojit se Saljutem 6 a museli se předčasně vrátit k Zemi. Za rok a půl letěl znovu v Sojuzu 32, spolu s ním z Bajkonuru startoval Vladimir Ljachov. Spojení se Saljutem 6 tentokrát bylo v pořádku a na této orbitální stanici strávil půl roku. Během této doby se k nim připojilo několik nákladních lodí. Dolů se vrátil v Sojuzu 34. A za dalšího půl roku, v dubnu 1980 odstartoval na třetí let v Sojuzu 35. Velitelem mu byl Leonid Popov. Pracovali půl roku na Saljutu 6 v době, kdy sem v rámci programu Interkosmos přiletěla a odletěla řada mezinárodních posádek a také řada nákladních lodí.^[3].

Dočkal se ještě čtvrtého letu ve věku téměř 60 let na americkém raketoplánu Discovery STS-91. Posádka byla sedmičlenná, mezinárodní. Cílem letu bylo zásobit mezinárodní stanici Mir vodou a potravinami. Strávil ve vesmíru při svých čtyřech letech více než rok – 371 dní.

• Sojuz 25 (9. říjen 1977 – 11. říjen 1977)
• Sojuz 32, Sojuz 34 (25. únor 1979 – 19. srpen 1979)
• Sojuz 35, Sojuz 37 (9. duben 1980 – 11. říjen 1980)
• Discovery STS-91 (2. června 1998 – 12. června 1998)

Brzy po skončení svého čtvrtého letu opustil oddíl kosmonautů.^[4] V roce 2003 byl zástupcem náčelníka hlavního konstruktéra ruské společnosti Eněrgija.

• Hrdina Sovětského svazu – 19. srpna 1979 a 11. října 1980
• Leninův řád – 19. srpna 1979, 1979 a 11. října 1980
• Řád Za zásluhy o vlast IV. třídy – 1. července 1999 – za zásluhy o stát, vysoké úspěchy v průmyslové činnosti a velký přínos k posílení přátelství a spolupráce mezi národy^[5]
• Medaile Za zásluhy při objevování vesmíru – 12. dubna 2011 – za velké zásluhy v oblasti výzkumu, vývoje a využívání kosmického prostoru, mnoho let svědomité práce a za aktivní sociální činnost^[6]

• Hrdina Maďarské lidové republiky – 1980
• Hrdina práce – 1980
• Hrdina Kubánské republiky – 1980^[7]
• Řád Ho Či Mina – Vietnam, 1980
• Řád Playa Girón – Kuba, 1980^[7]
• Řád přátelství II. třídy – Kazachstán, 2001

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Valerij Rjumin na Wikimedia Commons
• Wek Kosmo
• Web hvězdárny