SCSI

SCSI (Small Computer System Interface) je standardní rozhraní a sada příkazů pro výměnu dat mezi externími nebo interními počítačovými zařízeními a počítačovou sběrnicí. SCSI se vyslovuje „skazi“.

SCSI se obvykle používalo pro připojení pevných disků nebo magnetopáskových jednotek. Pomocí SCSI šlo připojit i jiná zařízení např. skenery, jednotky CD-ROM nebo DVD.

SCSI se nejčastěji používalo u výkonných pracovních stanic nebo serverů. Servery využívající RAID měly téměř vždy disky připojené pomocí SCSI. Osobní počítače nebo notebooky používaly SCSI pouze výjimečně (dlouhou dobu používala společnost Apple); používaly především ATA/IDE nebo novější SATA. V poslední době se externí zařízení připojují nejčastěji pomocí rozhraní USB.

Výhodou SCSI byla možnost připojení většího počtu pevných disků (nebo jiných periférií) než u rozhraní ATA/IDE, sběrnice SCSI měla zpravidla i větší přenosovou rychlost a reálný výkon i díky protokolu přenosu. SCSI disky měly zpravidla větší otáčky ploten, kratší přístupovou dobu a díky zaměření i větší životnost.

SCSI-1 bylo odvozeno od SCSI a v roce 1986 formálně přijato organizací ANSI. Charakteristickým rysem byla osmibitová paralelní sběrnice (s paritou), asynchronním přenosem rychlostí 3,5 MB/s nebo synchronním přenosem 5 MB/s, a maximální délkou datového kabelu 6 metrů. Variantou na tento standard byla vysokonapěťová (HVD) implementace umožňující prodloužit délku kabelu až na 25 metrů.

Tento standard byl uveden v roce 1989 a z něj vzniklo Fast SCSI a Wide SCSI. Fast SCSI poskytovalo dvojnásobnou přenosovou rychlost (10 MB/s) a Wide SCSI rozšířilo sběrnici na 16 bitů při maximální rychlost 20 MB/s. Daní za tato vylepšení bylo snížení maximální délky datového kabelu na 3 metry. SCSI-2 dále specifikovalo 32bitovou verzi Wide SCSI, používající dvě 16bitové sběrnice; toto bylo výrobci SCSI zařízení ignorováno,poněvadž to bylo zbytečné a drahé.

S prvním paralelním zařízením, které překonalo specifikace SCSI-2, bylo navrženo SCSI-3. Tato zařízení, známá také jako Ultra SCSI nebo jako Fast 20 SCSI, byla představena v roce 1992. Rychlost přenosu byla 20 MB/s pro standardní (narrow – 8bitový subsystém) nebo 40 MB/s pro rozšířený (wide). Maximální délka přenosového kabelu byla 3 metry. Ultra SCSI bylo velmi citlivé na délku kabelu a jeho kvalitu (nejčastějšími zdroji problému byly nekvalitní konektory a terminátory).

Rychlost 320 MB/s

Rychlost 640 MB/s

Pro SCSI existuje několik druhů rozhraní. Prvním z nich, nejčastěji používané, je paralelní SCSI (označované jako SPI). Jeho sběrnice je navržena jako paralelní. Z paralelní sběrnice se později vyvinulo SAS (Serial Attached SCSI) používající sériovou sběrnici. Používá point-to-point design, nicméně dodržuje ostatní aspekty SCSI. iSCSI posléze zcela opustilo fyzickou vrstvu a pro transportní vrstvu používá protokol TCP/IP.

SCSI rozhraní bylo tradičně dostupné na počítačích rozličných výrobců pro prostředí systémů Windows, Mac a Linux. Nicméně s rozšiřováním SAS a SATA jednotek přestali výrobci základních desek přidávat podporu pro SCSI.

Interní SCSI kabely jsou obvykle ploché kabely s několika 68 pinovými nebo 50 pinovými konektory. Externí kabely mají navíc stínění a na koncích jen jeden konektor.

Z paralelního SCSI se odštěpily tři větve sériového SCSI: SCSI—SSA, FC-AL, a Serial Attached SCSI (SAS). Hlavní odlišností je, že komunikace a přenos dat probíhá sériovým protokolem. Sériové SCSI má oproti paralelnímu několik výhod, především vyšší přenosové rychlosti, hot swapping (ačkoliv některé implementace paralelního SCSI je také podporují) a vylepšenou odolnost proti selhání. Hlavní důvod pro posun k sériovému rozhraní byly problémy se synchronizovaným časováním u vyšších rychlostí paralelního SCSI a s tím spojené požadavky na kvalitu kabeláže a terminátorů.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu SCSI na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.