Lokomotiva HG 2/3
Parní lokomotiva řady HG 2/3 | |
---|---|
Lokomotiva č. 7 | |
Základní údaje | |
Výrobce | SLM Winterthur |
Výroba v letech | 1890–1908 |
Počet vyrobených kusů | 8 |
Provozovatel | BVZ, MGB |
Období provozu | 1890–1965 |
Hmotnost a rozměry | |
Prázdná hmotnost | 1–6: 23 500 kg 7–8: 24 600 kg |
Hmotnost ve službě | 1–6: 29 000 kg 7–8: 30 700 kg |
Adhezní hmotnost | 1–6: 20 600 kg 7–8: 22 300 kg |
Délka přes nárazníky | 7 724 mm |
Rozchod | 1 000 mm |
Parametry pohonu | |
Uspořádání pojezdu | B1' zz n2 (n4) od r. 1913–26: h2 (h4) |
Maximální povolená rychlost | adheze: 25 km/h adh. č. 7 (od 2010): 32 km/h ozubnice: 10 km/h ozub. č. 7 (od 2010): 12 km/h |
Přetlak páry | 12,2 bar |
Počet válců | adheze: 2 ozubnice: 2 |
Průměry válců | adheze: 320 mm ozubnice: 360 mm |
Zdvih pístů | adheze: 450 mm ozubnice: 450 mm |
Typ rozvodu | Heusinger/Belpaire |
Průměr hnacích a spřažených dvojkolí | 990 mm |
Průměr běhounů | 600 mm |
Průměr ozubeného kola | 688 mm |
Ozubnicový systém | Abtův dvojitý |
Plocha roštu | 1,26 m² |
Lokomotivní brzda | Riggenbach Hardy parní |
Vlaková brzda | Hardy |
Odkazy | |
multimediální obsah na Commons | |
Vysvětlivky pojmů v infoboxu. Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Parní lokomotivy HG 2/3 jsou stroje pro smíšený adhezní a ozubnicový provoz na tratích úzkého rozchodu bývalé BVZ Zermatt-Bahn, v současnosti Matterhorn Gotthard Bahn dráhy ve Švýcarsku. Těchto lokomotiv bylo v továrně Schweizerische Lokomotiv- und Maschinenfabrik Winterthur (SLM) vyrobeno pro BVZ celkem osm kusů, většinou však byly postupně vyřazeny ze služby. Parní lokomotiva HG 2/3 č.7 Breithorn je jedna ze dvou lokomotiv této řady, které byly zachovány až do 21. století. (Druhý stroj provozuje Dampfbahn Furka-Bergstrecke.) Společnost Matterhorn Gotthard Bahn (nástupce BVZ Zermatt-Bahn), která stroj nadále používá, nechala lokomotivu Breithorn v roce 2001 přestavět na parní lokomotivu s vytápěním na lehký topný olej ve strojírnách ve Weisslingen DLM AG (ZH) (s novým kotlem), důvodem je ochrana životního prostředí požární ochrana[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]1890–1929
[editovat | editovat zdroj]Parní lokomotivy typu HG 2/3 byly nasazeny do služby v roce 1890 při založení společnosti Visp-Zermatt-Bahn (VZ). První čtyři lokomotivy byly předány společnosti VZ v roce 1890, tehdy na ještě nedokončenou trať. Lokomotivy se osvědčily a do roku 1908 byly zakoupeny ještě čtyři kusy, lišící se pouze v detailech od první série. Lokomotivy byly chronologicky číslovány 1-8 a pojmenovány podle hor v okolí Zermattu. Vzhledem k tomu, že BVZ neměla k dispozici točny, lokomotivy byly orientovány pro jízdu z Vispu do Zermattu kotlem napřed.
Během provozu byly stroje postupně vylepšovány. V roce 1893 následkem lomu nápravy byla provedena výměna všech náprav, v roce 1894 byly instalována nová vakuová brzda, v témže roce bylo u BVZ zavedeno elektrické osvětlení vozů pomocí akumulátorů. V roce 1901 byly instalovány lapače jisker typu Langer. Největším zlepšením však byl přechod z mokré páry na přehrátou páru v letech 1913–1926, který uspořil až 18% uhlí.
1929-…
[editovat | editovat zdroj]Elektrifikace jednofázovou napájecí soustavou v roce 1929 umožnila ukončení provozu pěti nejstarších lokomotiv, tři z nich zůstaly ve službě jako záloha. V roce 1935 byla vyřazena lokomotiva č. 8.
Lokomotiva č. 6 byla o 6 let později předána do provozu do chemického závodu Domat/EMS, dnes EMS-Chemie. Tam byl odstraněn ozubnicový systém a lokomotiva sloužila jako posunovací. V roce 1961 byla darována od městu Chur, kde byla vystavena před školou. V roce 1988 byla předána nově vznikající nostalgické společnosti Dampfbahn Furka-Bergstrecke a po opravě u společnosti Oswald-Steam zprovozněna dne 27. srpna 1989.
Lokomotiva č. 7 byla ponechána jako záloha u VZ, resp. BVZ od roku 1962, a dlouhou dobu byla jediným strojem s nezávislou trakcí, který byl schopen provozu na ozubnicových úsecích. Lokomotiva byla hlavně používána pro odklízení sněhu pod trolejovým vedením a pracích po sesuvu půdy u Randy v roce 1991. Kromě toho si také vystavována jako historický stroj BVZ. Za tímto účelem byla lokomotiva přestavěna v roce 2001 na spalování lehkého topného oleje. Spolu se třemi historickými vozy je od té doby několikrát do roka používána k nostalgickým jízdám na trati společnosti Matterhorn Gotthard Bahn. Kromě speciálních vlaků z Brigu do Zermattu také zajišťuje vyjížďky na bývalé trati FO do Oberwaldu. V létě roku 2002 byla nasazena na trati Furka DFB spolu se sesterským strojem (lokomotivou) č. 6.
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]V konstrukci bylo použito parních strojů na mokrou páru, zvlášť pro adhezní a ozubnicový provoz. Pojezd lokomotivy je tvořen dvěma spřaženými a jedním běžným dvojkolím. Pojezd má vnější rám. Válce vně rámu slouží k pohonu dvojkolí, uvnitř rámu je umístěn další rám s ozubnicovým pohonem se dvěma ozubenými koly. Tato kola jsou poháněna vlastním dvouválcovým parním strojem. Všechny válce jsou skloněny v poměru 1:8. Na rozdíl od pozdějších lokomotiv, jako je HG 3/4 na dráze Furka-Oberalp-Bahn od roku 1914, pracovaly parní stroje s jednoduchou expanzí, což mělo za následek vyšší spotřebu páry. Vzhledem k poměrně krátké vzdálenosti mezi Vispem a Zermattem byla tato nevýhoda zanedbána. Použitý rozvod byl typu Heusinger v upravené podobě Belpaire.
Kotel byl standardní konstrukce, původně se 166 trubkami, vodorovně usazený v rámu. Na kotli byl umístěn jeden písečník a jeden parní dóm se dvěma bezpečnostními ventily typu Ramsbottom. Nádrže na vodu s objemem 2.500 litrů byly osazeny vně po obou stranách kotle a zásoba uhlí o hmotnosti 1,3 tuny na zadní části kabiny strojvedoucího. Původní lokomotivy měly čtyři nezávislé brzdové systémy. Nejdůležitější byl systém protitlakové brzdy Riggenbach použitý u obou pohonů (adhezního i ozubnicového). Vakuová brzda typu Hardy působící na hnací nápravy lokomotivy byla zároveň brzdou vlakovou. Dalším systémem byla parní brzda, používaná do roku 1902, kdy bylo působení vakuové a protitlakové brzdy označeno jako dostačující. K zajištění stojící lokomotivy sloužily tři ruční brzdy - jedna působila na hnací kola a další dvě na ozubená kola.
Přehled HG 2/3
[editovat | editovat zdroj] pořadové číslo |
pojmenování podle vrcholu |
uvedení do provozu |
výrobní číslo |
číslo kotle |
poznámka |
---|---|---|---|---|---|
1 | Matterhorn | 1890 | 609 | 1075 | 1929 vyřazena |
2 | Monte Rosa | 1890 | 610 | 1076 | 1929 vyřazena |
3 | Mischabel | 1890 | 611 | 1077 | 1929 vyřazena |
4 | Gornergrat | 1890 | 612 | 1078 | 1929 vyřazena |
5 | St. Théodule | 1893 | 796 | 1347 | 1929 vyřazena |
6 | Weisshorn | 1902 | 1410 | 2197 | 1941 1) |
7 | Breithorn | 1906 | 1725 | 2562 | 2001 2) |
8 | Lyskamm | 1908 | 1947 | 2819 | 1935 vyřazena |
1) 1941–1965 v provozu v chemičce, pak vystavena v Churu, v roce 1989 převedena a provozována na horské trati Furka DFB
2) přestavěna na olej
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Breithorn
-
Monte Rosa
-
Weisshorn
-
Weisshorn na DFB
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku VZ HG 2/3 na německé Wikipedii.
- ↑ MGB Dampflokomotiven. www.matterhorngotthardbahn.ch [online]. [cit. 2010-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Theo Stolz, Dieter Schopfer, Brig-Visp-Zermatt. Geschichte und Rollmaterial, Wabern/Zürich 1983. ISBN 3-907976-00-2
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Lokomotiva HG 2/3 na Wikimedia Commons
- MGB Dampflokomotiven