Jaap de Hoop Scheffer

Jaap de Hoop Scheffer
11. generální tajemník NATO
Ve funkci: 2004 – 2009
Předchůdce	George Robertson
Nástupce	Anders Fogh Rasmussen
Ministr zahraničních věcí Nizozemska
Ve funkci: 22. července 2002 – 3. prosince 2003
Předseda vlády	Jan Peter Balkenende
Předchůdce	Jozias van Aartsen
Nástupce	Ben Bot
Stranická příslušnost
Členství	Christen Democratisch Appèl
Narození	3. dubna 1948 (76 let) Amsterdam, Nizozemsko Nizozemsko
Alma mater	Univerzita v Leidenu Ignatius Gymnasium
Profese	politik, diplomat, právník, vysokoškolský učitel a advokát
Náboženství	katolická církev
Ocen��ní	rytíř velkokříže Oranžsko-nasavského řádu (2009) Řád bílého dvojkříže 1. třídy (2009) Řád kříže země Panny Marie 1. třídy Řád Stara planina Velkokříž Řádu Vitolda Velikého … více na Wikidatech
Commons	Jaap de Hoop Scheffer
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jakob Gijsbert (Jaap) de Hoop Scheffer (* 3. dubna 1948 Amsterdam) je nizozemský politik, v letech 2004 až 2009 generální tajemník NATO.

Narodil se v roce 1948 v Amsterdamu. Studoval práva na univerzitě Leiden. Studia dokončil roku 1971. Po dokončení vojenské služby v Nizozemském královském letectvu se stal důstojníkem v záloze.

Pro ministerstvo zahraničních věcí pracoval od roku 1976 do roku 1986. Po prvních dvou letech byl umístěn na nizozemskou ambasádu v Ghaně. Poté působil u stále nizozemské delegace na velitelství NATO v Bruselu do roku 1980, kde se zabýval otázkami obranného plánování.

V roce 1982 přestoupil z politické strany D66 do CDA (křesťanští demokraté). Ve volbách v roce 1986 byl zvolen do dolní komory parlamentu. Byl mluvčí strany v oblasti zahraničních záležitostech. V letech 1986 až 1994 byl členem Parlamentního shromáždění Rady Evropy a Západoevropské unie a v letech 1994 až 1997 členem Parlamentního shromáždění NATO. Mezi lety 1997–2001, když byla CDA v opozici, byl vůdcem křesťansko demokratických poslanců v dolní komoře. Nakonec jej zvolili stranickým lídrem.

I když byl vybrána na seznam kandidátů do voleb v roce 2002, jeho pozice lídra strany se stala nejistou. Po mocenském souboji s předsedou CDA Van Rijem, rezignoval na post stranického lídra. Vedoucí místo na kandidátském listu tak do voleb, které se uskutečnily 15. května 2002, přebral Jan Peter Balkenende.

V těchto volbách CDA zvítězila a přijala vůdčí úlohu při formování nové vlády. Nový ministerský předseda Balkenende jmenoval 22. června 2002 Jaapa de Hoop Scheffera ministrem zahraničí Nizozemska v jeho přechodném prvním kabinetu. Pozici si udržel i v druhém Balkenendově kabinetu po volbách 22. ledna 2003.

Zahraniční politika v roce 2003, z velké části stanovena de Hoop Schefferem a Balkenendem, charakterizovalo schválení vojenské intervence do Iráku („politická, ne vojenská podpora“). Jaap de Hoop Scheffer je pokládán za těsného spojence Bushovy vlády.

V roce 2003 jako ministr zahraničí předsedající země Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě byl Scheffer zvolen předsedou organizace.

Jako ministr zahraničí působil do 3. prosince 2003.

5. ledna 2004 se stal jedenáctým generálním tajemník NATO. Vystřídal George Robertsona, který post zastával od roku 1999 do roku 2003. Ve své nástupní řeči uvedl jako hlavní úkol spojenectví s Evropskou unií v zajištění míru v Afghánistánu.

Jako generální tajemník NATO přinutil členy aliance, aby se podílely větší mírou na operaci jednotek Mezinárodních bezpečnostních podpůrných sil (ISAF) v Afghánistánu.

Od 31. května do 3. června 2007 se účastnil konference Bilderbergu v tureckém Istanbulu.

Účastnil se ekonomické konference v kanadském Montrealu 21. června 2007. Povzbudil Kanadu v pokračování afghánské mise, datum stažení kanadských vojáků bylo stanoveno na rok 2009. Jaap de Hoop Scheffer zde řekl : "Myslím si, že je nevyhnutelně potřeba více času k vytvoření takových podmínek (v Afghánistánu), aby proběhla rekonstrukce a rozvoj." Během jeho návštěvy zemřeli tři kanadští vojáci v Afghánistánu. Scheffer se vyjádřil i k této události : „Vím, jak velkou cenu platí kanadští vojáci, ale já klidně říkám, že je to pro dobrou věc.“

Schefferovy komentáře donutily kanadskou vládu pod nátlakem opozice k stanovení délce kanadské mise v neklidné zemi.

Konec mandátu generálního tajemníka NATO byl koncem roku 2007, mandát mu ale zástupci členských zemí aliance prodloužili až do roku 2009, aby mohl připravit a předsedat 60. výročí Severoatlantické aliance v roce 2009 [1].

Jakob de Hoop Scheffer je ženatý, má dvě dcery. Ve volném čase rád běhá a hraje tenis. Mezi jeho záliby patří nizozemská, francouzská a anglická literatura. Oblíbil si francouzské filmy.^[zdroj⁠?!]

Stát	Stuha	Název	Datum udělení
Bulharsko Bulharsko		Řád Stará planina I. třídy	2009
Estonsko Estonsko		Řád kříže země Panny Marie I. třídy[1]	2009, 6. července
Chorvatsko Chorvatsko		Velký řád krále Petara Krešimira IV.[2]	2009, 5. února
Itálie Itálie		velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku[3]	2009, 16. února
Litva Litva		velkokříž Řádu Vitolda Velikého[4]	2009, 26. června
Lotyšsko Lotyšsko		velkokříž Řádu tří hvězd[5]	2004
Maďarsko Maďarsko		velkokříž Záslužného řádu Maďarské republiky	2009
Nizozemsko Nizozemsko		rytíř Řádu dynastie Oranžsko-Nasavské	2002, 22. května
		důstojník Řádu dynastie Oranžsko-Nasavské	2003, 12. prosince
		velkokříž Řádu dynastie Oranžsko-Nasavské	2009, 6. července
Polsko Polsko		velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky[6]	2009, 12. března
Rumunsko Rumunsko		velkokříž Řádu rumunské hvězdy	2004
Řecko Řecko		velkokříž Řádu Spasitele
Slovensko Slovensko		Řád bílého dvojkříže I. třídy[7]	2009, 17. července
Slovinsko Slovinsko		Řád za mimořádné zásluhy	2009
Spojené království Spojené království		čestný rytíř-komandér Řádu svatého Michala a svatého Jiří[8]	2010

• Generální tajemník NATO
• Severoatlantická aliance

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaap de Hoop Scheffer na Wikimedia Commons

Generální tajemníci NATO
Hastings Lionel Ismay (1952–1957) • Paul-Henri Spaak (1957–1961) • Dirk Stikker (1961–1964) • Manlio Brosio (1964–1971) • Joseph Luns (1971–1984) • Lord Carrington (1984–1988) • Manfred Wörner (1988–1994) • Sergio Balanzino (1994) • Willy Claes (1994–1995) • Sergio Balanzino (1995) • Javier Solana (1995–1999) • George Robertson (1999–2004) • Jaap de Hoop Scheffer (2004–2009) • Anders Fogh Rasmussen (2009–2014) • Jens Stoltenberg (2014–2024) • Mark Rutte (od 2024)