Přeskočit na obsah

Eduard Ulrich

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dr. Eduard Ulrich
Poslanec Frankfurtského parlamentu
Ve funkci:
1848 – 1848
Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci:
1848 – 1849
Ve funkci:
1861 – 1881[1]
Stranická příslušnost
ČlenstvíWestendhall
Ústavní strana
Narození9. března 1813
Sobotín
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí4. října 1881 (ve věku 68 let)
Brno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
ChoťMaria Klein
DětiEduard, Maria, Fanny, Leopoldina
PříbuzníFranz Klein (tchán)
Heinrich d'Elvert (zeť)
Alma materFrantiškova univ. Olomouc
Profeseadvokát a politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Rafael Ulrich (9. března 1813 Sobotín[2][3][4][5] – 4. října 1881 Brno[6][3][7][4][5]) byl rakouský právník a politik německé národnosti z Moravy; poslanec Frankfurtského parlamentu a Moravského zemského sněmu.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny lesmistra Josefa Ulricha a Anny, rozené Seitlové. Absolvoval gymnázium a právnickou fakultu Františkovy univerzity v Olomouci. 29. ledna 1839 byl promován na doktora práv. Nastoupil na praxi k moravské finanční prokuratuře. Ulrich byl od roku 1842 až do své smrti profesí advokátem v Brně.[8] Patřil mezi nejbohatší brněnské advokáty. Roku 1861 koupil velkostatek ve vesnici Třemešek. Zde zřídil pivovar a rozvinul pěstování ovoce. V Brně mu patřil rozsáhlý byt. Od roku 1856 byl členem (do roku 1868 i členem výboru) a od roku 1874 do roku 1880 viceprezidentem advokátní komory v Brně. V roce 1881 se stal prezidentem komory. Od 50. let 19. století i viceprezidentem Rosické těžební společnosti. Byl aktivním členem Mužského pěveckého spolku v Brně.[9][3][4][5]

Zapojil se i do vysoké politiky. Už během revolučního roku 1848 byl v zemských volbách 1848 zvolen na Moravský zemský sněm, kde zastupoval kurii městskou, obvod Brno. Jako náhradník za něj byl ustanoven Anton Haberler.[10] Na sněmu se zapojil do debaty okolo návrhu vyslat delegaci za císařem Ferdinandem, přičemž podporoval variantu, podle které by deputace měla šest členů a rovnoměrné zastoupení všech tří kurií.[9] Roku 1848 byl rovněž zvolen za obvod Znojmo do celoněmeckého Frankfurtského parlamentu. Zasedal zde od 30. července 1848 do 5. prosince 1848. Patřil do liberální parlamentní frakce Westendhall.[3]

Do politiky se vrátil po obnovení ústavního systému vlády. V zemských volbách 1861 se opět stal poslancem Moravského zemského sněmu, za kurii městskou, obvod Brno (I. okres). V zemských volbách v lednu 1867 se mezi zvolenými poslanci neuvádí, ale na sněm se vrátil již v krátce poté vypsaných zemských volbách v březnu 1867. Uspěl taky v zemských volbách roku 1870, nyní za kurii velkostatkářskou, II. sbor. V zemských volbách v září 1871 opět nefiguroval mezi nově zvolenými poslanci, ale již v zemských volbách v prosinci 1871 uspěl (znovu za kurii velkostatkářskou). Mandát zde obhájil v zemských volbách roku 1878. Na sněmu zasedal až do své smrti roku 1881.[11] Byl náhradníkem Moravského zemského výboru a předsedou sněmovního národohospodářského odboru.[9] Uvádí se jako ústavověrný poslanec (tzv. Ústavní strana liberálně, provídeňsky orientovaná).[12]

V září 1843 se jeho manželkou stala Marie Kleinová (1826–1904), dcera velkopodnikatele Franze Kleina (1794–1855). Měli syna Eduarda (1855–1904), který působil rovněž jako právník a moravský zemský poslanec, dále pak tři dcery: Marii, Fanny a Leopoldinu, které se všechny provdaly za barony (manželem Leopoldiny byl politik a právník Heinrich d'Elvert).[4] Eduard Ulrich koupil v roce 1861 velkostatek Třemešek na severní Moravě, kde ale rodina pobývala jen zřídka.[13] Manželka Marie převzala v roce 1880 od svého bratra Franze Kleinův palác v Brně, od roku 1885 je jako spolumajitel paláce uváděn také syn Eduard. Společně až do roku 1904 také spravovali velkostatek Třemešek.

Zemřel náhle v říjnu 1881.[4] Přímo během zasedání sněmovního výboru ho postihla mrtvice a byl mrtvý během několika minut.[7]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ S krátkými přestávkami v roce 1867 a 1871.
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Sobotín
  3. ↑ a b c d Dr. iur. Jacob Aicher [online]. Parlamentarierportal [cit. 2016-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-30. (německy) 
  4. ↑ a b c d e Lokales und Provinzielles. Mährisches Tagblatt. Říjen 1881, čís. 227, s. 4. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c JUDr. Eduard Rafael Ulrich [online]. encyklopedie.brna.cz [cit. 2016-06-06]. Dostupné online. 
  6. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv. Petra a Pavla v Brně
  7. ↑ a b Notizen. Gerichtshalle. Říjen 1881, čís. 80, s. 4. Dostupné online. 
  8. ↑ RÁJA, Martin: V čele občanských elit. Advokáti a společnost na Moravě v letech 1869–1914; Matice moravská, Brno, 2015; s. 321–323 ISBN 978-80-87709-09-2
  9. ↑ a b c PUNA, Michal: Zemští poslanci zvolení na Moravě r. 1848 a 1861, K otázce formování politické kultury a její kontinuity [online]. muni.cz [cit. 2016-06-05]. Dostupné online. 
  10. ↑ DVOŔÁK, Jindřich. Moravské sněmování roku 1848-49: na padesátiletou památku na novodobého sněmu a zrušení roboty na Moravě, jakož i nastoupen�� císaře a krále Františka Josefa I. na trůn, Svazek 1. [s.l.]: Nákl. knihkupce Emila Šolce, 1898. 266 s. Dostupné online. ISBN 978-80-86903-53-8. 
  11. ↑ MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. 
  12. ↑ Neue Freie Presse, 23. 9. 1881, s. 19.
  13. ↑ POLÁCH, Drahomír: Historie zámku a panství Třemešek; Štíty, 2014; s. 136–142 ISBN 978-80-86438-50-4

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Eduard_Ulrich&oldid=24143654“