DDR SDRAM

DDR SDRAM (anglicky double data rate synchronous dynamic random access memory) byl typ pamětí používaný ve stolních počítačích, který byl standardizován organizací JEDEC v roce 2000.^[1] Dosahoval vyššího výkonu než předchozí typ SDRAM, protože k přenosu dat docházelo při každé změně hodinového signálu (při jeho nástupné i sestupné hraně, tj. zmíněné DDR). Tato změna zvyšuje efektivní výkon dvojnásobně bez nutnosti zvyšovat frekvenci paměťové sběrnice. DDR paměti na 100 MHz jsou až stejně rychlé jako SDR paměti na 200 MHz (menší než dvojnásobná rychlost může být způsobena více čekacími stavy, tzv. CAS latence).

S pokračujícím vývojem byly vyvinuty další typy, označované jako DDR2, DDR3, DDR4, DDR5, GDDR3, GDDR4, GDDR5. Původní DDR SDRAM se proto někdy retrospektivně označuje jako DDR1. Paměti typu DDRx jsou nejčastěji používány jako operační paměť osobních počítačů. Typy GDDRx (G z anglického slova "Graphics") jsou naopak používány jako paměť pro grafické karty.

Podle specifikace JEDEC jsou paměti DDR napájeny napětím 2,5 V nebo 2,6 V. Někteří výrobci dodávají na trh pro náročnější zákazníky paměťové moduly testované a schopné pracovat na větším napětí - pro lepší přetaktování a stabilitu nebo naopak nižším napětí pro nižší spotřebu. Podle standardu JEDEC jsou definovány ještě paměti DDR pracující na napětí 3.3 V, v praxi se však nepoužívají. Na napětí 3.3 V pracovaly starší paměti SDR.

Paměťové moduly DDR mají 184 pinů a zámek, který zaručuje správnou instalaci do paměťového slotu na základní desce. Tyto moduly nejsou kompatibilní se staršími sloty pro SDRAM (mají pouze 168 pinů), ani s novějšími sloty pro DDR2 (240 pinů).

Paměti DDR na rozdíl od SDR obsahují obvod DLL (delay locked loop) optimalizující signály na sběrnici. Tento obvod má určitý rozsah pracovních frekvencí a při jeho překročení není zaručena funkčnost pamětí.^[2]

Paměti DDR-400 většinou potřebují zvýšené napětí kolem 2,6V, jinak poběží na nižší rychlost.

Paměti DDR-300 a DDR-433 až DDR-700 nejsou standard JEDEC, tučně uvedené napětí je pouze orientační.

Označení podle CAS latence:

• CL1.5 (nejrychlejší)
• CL2
• CL2.5
• CL3 (nejpomalejší)

Podle počtu stran:

• Jednostranné
• Oboustranné

Podle určení (desktop / notebook):

• Klasické DDR
• Mobilní DDR (MDDR)

Frekvenci pamětí a latenci lze libovolně kombinovat. Obecně platí, že paměti s vyšší rychlostí mají obvykle také vyšší latenci. Maximální frekvence a minimální latence dávají nejrychlejší kombinaci.

V uvedené tabulce se propustností myslí maximální teoretická rychlost pamětí. Tato rychlost je v praxi o něco nižší, v závislosti na různých faktorech. Těmito faktory jsou například časování pamětí a latence paměti, nebo řadič paměti v PC. V době po uvedení na trh byly k dispozici pouze pomalejší verze PC-1600 a PC-2100.^[3] Se zlepšováním technologie postupně rostla i rychlost pamětí, v současnosti je nejrychlejší verze PC4800, i když ta už zůstala mnohými chipsety nevyužitá. Standardní rychlostí se stal PC3200 (400 MHz).

Mobilní verze pamětí DDR se vyznačuje zejména jiným vyvedením paměťových modulů (200 pinový SO-DIMM) a sníženým napájením 1,8 V pro nižší spotřebu. Někteří výrobci nabízejí v provedení SO-DIMM také klasické 2,5 V moduly. Tyto mají nižší cenu, ale zároveň vyšší spotřebu než nízkonapěťové moduly. Kromě sníženého napájení obsahuje mobilní verze MDDR oproti klasické DDR některá další vylepšení pro mobilní použití.^[4]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu DDR SDRAM na Wikimedia Commons
• homepage JEDEC
• Specifikace DDR podle JEDEC (soubor pdf)
• http://www.ddrmemoryram.com/ddrsdram_and_sdram.html
• http://www.pcguide.com/ref/ram/tech_SDRAM.htm
• Časté dotazy na DDR400^{[nedostupný zdroj]}
• Článek na Tomshardware z roku 2000 - nástup DDR

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.