Clodius Albinus
| Clodius Albinus | |
|---|---|
| uzurpátor římské říše | |
 Portrét Clodia Albina z Louvru | |
| Doba vlády | 193–197 |
| Úplné jméno | Decimus Clodius Albinus |
| Narození | kolem 147 Hadrumentum, Afrika |
| Úmrtí | 19. únor 197 Lugdunum, Galie |
| Předchůdce | Didius Iulianus |
| Nástupce | Septimius Severus |
| Potomci | Pescennius Princus |
| Otec | Ceionius Postumius |
| Matka | Aurelia Messalina |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Decimus Clodius Albinus, jako císař Decimus Clodius Septimius Albinus (kolem 147 Hadrumentum, Afrika – 19. února 197 v Lugdunum, Galie), byl římský císař vládnoucí v letech 193–197, nejprve jako caesar (193–196), později jako augustus (196–197).
Původ a kariéra
[editovat | editovat zdroj]Clodius Albinus pocházel ze senátorské rodiny usazené v severní Africe. Podle Historie Augusty se jeho otec jmenoval Ceionius Postumus a matka Aurelia Messalina, údaje, které moderní historiografie většinou pokládá za fikci.[1]
O počátcích Albinovy kariéry není nic důvěryhodného známo,[2] první informace jsou k dispozici až z osmdesátých let 2. století, kdy se Albinus spolu s budoucím císařem Pescenniem Nigrem vyznamenal v bojích s Dáky.[3] Později ho císař Commodus ustanovil dodatečně zvoleným konzulem (consul suffectus) a vyslal jej jako místodržitele do Dolní Germánie (189–191) a do Británie (191–193).[4]
Proklamace za caesara
[editovat | editovat zdroj]Zavraždění Commodova nástupce Pertinaka vytvořilo v římské říši mocenské vakuum, neboť císař Didius Iulianus dosazený pretoriánskou gardou neměl respekt ani u senátu a obyvatel Říma, ani u jednotek rozmístěných v pohraničí. Tento stav byl dlouhodobě neudržitelný a v dubnu 193 proklamovaly legie v Panonii tamního místodržitele Septimia Severa za císaře a totéž vzápětí učinily i legie v Sýrii, které za imperátora zvolily Pescennia Nigra. Schylovalo se k občanské válce mezi několika pretendenty trůnu.
Septimius Severus, který hodlal co nejrychleji táhnout na Řím, měl vážné obavy, jak se zachovají legie v západních provinciích – bylo jasné, že každá revolta v týlu by ohrozila jeho dosud vratké postavení. Zvolil za této situace diplomatické řešení a nabídl místodržiteli Británie Clodiu Albinovi, že ho jmenuje caesarem a svým spoluvládcem. Albinus poctu patrně ještě v dubnu 193 přijal.[5]
Spoluvláda se Severem
[editovat | editovat zdroj]Počátkem června 193 ovládl Severus, zabezpečený neutralitou Clodia Albina a západních legií,[6] bez větších potíží metropoli říše, nechal své kroky schválit senátem a ihned se vypravil na východ proti Pescenniu Nigrovi. Příští rok oficiálně stvrdil své spojenectví s Albinem tím, že spolu nastoupili řádný konzulát. Navenek byl Albinus prezentován jako Severův dědic, třebaže císař měl dva legitimní syny a potenciální nástupce.
Dvojvládí Severus-Albinus bylo však vzdor všem proklamacím o svornosti jen dočasné, jednalo se o výsledek momentální politické konstelace, nikoli o dlouhodoběji pojatý svazek. To se jasně ukázalo po nečekaně rychlém vítězství Septimia Severa nad Nigrem, které v ničem neposílilo Albina, ale jen Severa. Nyní už Severus svého partnera nepotřeboval[7] a Albinus si toho byl podle všeho velmi dobře vědom.[8]
Rozkol a porážka
[editovat | editovat zdroj]
V závěru roku 195 se Albinus přesunul z Británie do Galie, kde se někdy v prvních týdnech roku 196 nechal prohlásit za augusta, tedy plnoprávného císaře. Severus na to reagoval povýšením svého staršího syna Caracally na caesara a usilovnými přípravami na střet se svým bývalým spojencem. Ačkoli rozhodný krok ke konfrontaci učinil jednoznačně Albinus, prameny se shodují v tom, že ho k tomu donutila Severova politika.[9]
V počínající občanské válce dosáhl zprvu větších úspěchů Albinus, jemuž se podařilo porazit Severova straníka Viria Lupa.[10] Nepříznivě se v první fázi nevyvíjela ani bitva Lugduna, kde se srazily hlavní síly obou soupeřů, nakonec však boj rozhodla Severova jízda a prchající Albinus spáchal 19. února 197 sebevraždu.[11] Nad jeho památkou dal Severus vyhlásit damnatio memoriae.
Poznámky a reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Historia Augusta, vita Clod. Alb. 4, 3.
- ↑ Informace Historie Augusty, vita Clod. Alb. 6, 1–7 jsou fiktivní.
- ↑ Cassius Dio 73, 8, 1.
- ↑ Dietmar Kienast, Römische Kaisertabelle, Darmstadt 1996, s. 160.
- ↑ Cassius Dio 74, 15, 2; Herodianos 2, 15, 1–5.
- ↑ Albinus měl vliv nejen na britské legie, ale i na legie v Dolní Germánii, kde před několika lety působil ve funkci místodržitele.
- ↑ Herodianos 3, 5, 2.
- ↑ Cassius Dio 76, 4, 1.
- ↑ V tomto směru může jako příklad sloužit Severův pokus Albina zavraždit, viz Herodianos 3, 5, 4–7.
- ↑ Cassius Dio 76, 6, 2.
- ↑ Herodianos 3, 7, 2–7; Cassius Dio 76, 6, 1–7, 3.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BURIAN, Jan. Římské impérium: vrchol a proměny antické civilizace. Praha: Svoboda, 1997. 237 s. ISBN 80-205-0536-9.
- GRANT, Michael. Římští císařové. Praha: BB art, 2002. 387 s. ISBN 80-7257-731-X.
- HÉRÓDIANOS. Řím po Marku Aureliovi. Praha: Svoboda, 1975. 314 s.
- Portréty světovládců I (od Hadriana po Alexandra Severa). Praha: Svoboda, 1982. 356 s.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Clodius Albinus na Wikimedia Commons - (anglicky) Životopis Clodia Albina Archivováno 5. 8. 2007 na Wayback Machine.
| Předchůdce: Didius Iulianus |
|
Římský císař 193–197 |
|
Nástupce: Septimius Severus |
