Carlo Goldoni

Carlo Goldoni
Rodné jméno	Carlo Goldoni
Narození	25. února 1707 Benátky
Úmrtí	6. února 1793 (ve věku 85 let) Paříž
Pseudonym	Polisseno Fegejo
Povolání	dramatik, spisovatel, libretista, scenárista, překladatel, básník-právník, básník a režisér
Alma mater	Modenská univerzita Padovská univerzita Univerzita v Pavii
Témata	divadlo, literatura, drama, próza a poezie
Významná díla	Sluha dvou pánů Mirandolina (La Locandiera) Lékárník La donna di garbo Il bugiardo
Manžel(ka)	Nicoletta Connio (od 1736) Nicoletta Connio
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carlo Goldoni (25. února 1707, Benátky – 6. února 1793, Paříž) byl italský dramatik, především autor mnoha desítek komedií, z nichž mnohé se hrají dodnes.

Narodil se v rodině lékaře Giulia Goldoniho a Margherity Salvioni. Číst a psát se naučil už ve čtyřech letech, svou první hru napsal v devíti letech. Stěhovavý život nezdařile podnikavého otce a vlastní neposednosti jej hnaly od dětských střevíčků nejrůznějšími městy severní Itálie: než ve 40 letech zakotvil k trvalejšímu pobytu jako profesionální dramatik v Benátkách. Pokusil se studovat filosofii u dominikánů v Rimini (1720–1721), práva v Pavii (1723–1724) a později v Modeně (1727). Studium práv dokončil až v roce 1731 v Ravenně. Mezitím psal další hry, kočoval s hereckou společností, pracoval v různých advokátních kancelářích.

Určitou dobu působil i jako tajemník benátského velvyslance v Miláně. V roce 1734 se stal účastníkem bitvy u Parmy a vrátil se do Benátek. Tam se začal věnovat už výhradně divadlu. S divadelní společností se pohyboval po Itálii, během pobytu v Janově se oženil s Nicolettou Conniovou.

V dalších letech se úspěšně hrály desítky jeho her, byl ředitelem divadel v Benátkách i Janově, psal libreta oper. V roce 1757 byl jmenován v Parmě dvorním básníkem francouzských Bourbonů s pravidelnou penzí. V roce 1758 jej přijal na audienci papež Kliment XIII.

V roce 1763 odjel do Paříže, kde se stal vychovatelem královských dcer a psal další komedie. V letech 1784–1787 napsal své Paměti. V roce 1792 mu Národní konvent zastavil penzi. Obnovil mu ji na přímluvu přátel v únoru 1793. Zemřel v chudobě den před tímto rozhodnutím.

• Kolos (1724) – satira, kvůli níž byl vyloučen z koleje v Pavii
• Belisar (1734) – první kompletní hra, hraná v kamenném divadle
• Světák Jeroným (1738) – autorova první komedie s psanými promluvami hlavní postavy
• Komteska (1743) – první realizované libreto ke komické opeře
• Sluha dvou pánů (1745)
• Pamela (1750) – dramatizace románu Pamela aneb Odměněná ctnost anglického spisovatele Samuela Richardsona
• Lhář (1750-1751)
• Kavárnička (1750)
• Zdravá nemocná (1751)
• Mirandolina (La Locandiera, 1753)
• Náměstíčko (Campiello, 1756)
• Impresário ze Smyrny (1759)
• Poprask na laguně (Le baruffe chiozzotte, 1762)

• František Xaver Šalda: Heslo Carlo Goldoni v Ottově slovníku naučném
  • text hesla je k dispozici též v knize Šaldův slovník naučný, Praha : Československý spisovatel, 1986,

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Carlo Goldoni na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Goldoni v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Autor Carlo Goldoni ve Wikizdrojích
• Autor Carlo Goldoni ve Wikizdrojích (benátsky)
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Carlo Goldoni
• Osoba Carlo Goldoni ve Wikicitátech