Z bláta do louže

Provoz v barrandovských ateliérech byl v prvních letech nebývale rušný a vyžadoval maximální nasazení všech zúčastněných. Svatopluk Innemann byl navíc znám svou uměleckou zručností a přestože tempo jeho práce bylo v určitých okamžicích doslova vražedné, přijímal takřka bez výhrad další režijní závazky. Scénář tohoto sezónního filmu, odehrávajícího se kromě vkusných ateliérových dekorací také v autentickém prostředí tehdy zbrusu nového plaveckého bazénu AXA, je společným dílem Karla Steklého a Eduarda Šimáčka, kteří si tentokrát příliš nelámali hlavu a spíchli levnou konfekci podle právě žádaného střihu. Leccos naštěstí zachraňují oblíbení herci v čele s báječným Jindřichem Plachtou, Járou Kohoutem a dvěma půvabnými tvářičkami rodících se hvězd filmového plátna, půvabnou Trudou Grosslichtovou a ďábelsky svůdnou Elou Šárkovou. Hlavní role byla rezervována pro nebývale populárního Fandu Mrázka, který tehdy náležel mezi originální pražské komiky, vyhledávané především širokou diváckou veřejností. V době natáčení Innemannova snímku se usměvavý Fanda vypracoval již na majitele vlastního kabaretu Modrý velbloud, v němž získal dlouho hledaný prostor pro svou uměleckou exhibici. Dnes jsme sice z tohoto dílka lehce rozpačití, ale pohled na automobilové veterány všeho druhu naznačuje, že jeho kouzlo ještě tak úplně nevyprchalo. (03.02.2016)

Rozkošná záležitost. Tzv. film mimo hlavní proud, přesto nedílná součást prvních let zvukového filmu. Nevšedně obsazená komedie Z bláta do louže dala velkou příležitost především Fandovi Mrázkovi, toho času komika na vzestupu. Jeho styl humoru často zpřítomňuje četné scény a situace i v nejstarších zvukových podívaných a nenechává nás na holičkách ani v 50. letech, kdy jeho drobné etudky dokáží rozjasnit i ty nejméně zdařilé budovatelské omyly. Takto se setkáváme s filmem tří komiků, Mrázka, Kohouta a Plachty, přičemž něžné pohlaví zastupují půvabně Grosslichtová se Šárkovou v nejlepších letech a nejroztomilejších modelech. A už jen zvolené prostředí blaží. Ateliér představuje zajímavý kolorit závodního automatu, kterým prochází lidé periférie a exteriéry vybírají tehdy i dnes velmi atraktivní záběry pražské. Příhody výřečného šoféra, který opravdu nemá štěstí ani na majetek, ani na lásku, jsou už jen perličkou v rámci lákavého až pikantního setkání s autentickou atmosférou 30. let bez glycerinových slz a šalby kašírovaného umění či jiných příkras. (27.03.2021)

Za výkon Jindřicha Plachty a milou Trudu Grosslichtovou jeden bod. Příběh měl být v podstatě směsicí vtipných gagů a průpovídek, ale ty byly předvedeny tak primitivně, že bylo divu, že se tomu možná někteří i zasmáli. Skoro jako film z české kinematoghrafie počátku 21. století. Fanda Mrázek na počátku své kariéry přeháněl mimiku svého obličeje se spoustoui šklebů využívajících jeho velká ústa, ale vtipný rozhodně nebyl. Jára Kohout byl nemohoucí, jeho taneční kroužek, to byla choreografie přespříliš amatérská, aby působila vtipně. Ne již více! (02.12.2015)

Naprostá příšernost slepená Edou Šimáčkem a Karlem Steklým snad někdy v pauze na svačinu. Tehdy velmi populární a velmi, velmi lidový komik Fanda Mrázek dostane od Karla Hradiláka, typického představitele záporáků, na úhradu dluhů staré rozsypané skoro nepojízdné auto s číslem 1313. To se nakonec ukáže být vzácností za kterou v závěru dostane od továrny pro její muzeum 50 000 Kč (což tehdy bylo několik slušných ročních platů). Fanda Mrázek je děsivý pitvořílek, Jára Kohout hraje sice civilněji než jindy, což ovšem jeho výkon moc nevylepší, ovšem zajímavostí je ve filmu hafo. Točilo se hodně venku ve staré Praze, takže vidíme Meinlovy reklamy i jeho reklamní figury černoušků v kostýmech, odvážné dvoudílné plavky dívek v Axe, matadory němého a zvukového filmu jako Přemysla Pražského, Ferry Seidla a další. 35 letý Jindřich Plachta hraje starého pána, otce Růženy Šlemrové, která byla o 13 let starší a tchána Zvonimíra Rogoze, který byl starší o let 12. Něco písní, hodně starých aut, logika příběhu veškerá žádná, slepenec scének. Humor dokresluje hláška Jindřicha Plachty, která se snaží uniknout ze skříně: "Vodemkni! Jo ty nemůžeš ty jsi želva." (26.05.2016)

Milé dílko, neprávem přehlížené. Překvapilo mě na youtube v jak dobré kopii tam film mají. Na to, že je z roku 1934 nebývale zachovaný film. Obsah je vcelku svěží, herci hrají s gustem. A Fanda Mrázka jsem si mohl konečně více vychutnat, protože v tomhle filmu dostal nebývale velký prostor pro své kreace. (19.03.2021)