Imigrant

Zlatá Palma - výběr (31.05.2013)

Musím ocenit schopnost tvůrců neplejtvat prachama, protože většina filmu je ateliérovka jak hrom a udělat výbornou atmosféru. Problém však vidím ve scénáři, nemůžu si pomoct, ale já tý lásce prostě nevěřil. To jako Bruno přijde a zamiluje se do ženský, protože stojí ve frontě na občanství a že se Sonya hned zamilovala do Bruna jsem si přečet až tady, protože ve filmu jsem si toho fakt nevšim. Tím nechci říct, že by to byla vina herců, ty sou naopak vynikajcí a práce filmařů je taky velmi kvalitní, ale sílou scénaře, hlavně v první třetině tenhle biják fakt nedisponuje. (05.11.2014)

Jak je možné, že zrovna tenhle film tu vidělo tak strašně málo lidí. Jak je sakra možné, že tenhle příběh okamžitě zapadl takřka po celém světě. Vždyť při čtení komentáře od uživatele Rob Roy mi bylo až smutno, kam to tenhle film dotáhl...nebo vlastně naopak. Výsledkem je totiž fakt, že o něm nikdo neví a pokud nejste fanoušek Marion Cotillard, Joaquina Phoenixe nebo Jeremy Rennera, tak se o něm vlastně nikdo ani nedozví. To já všecky tyhle tři herce mám hrozně rád a Imigranta jsem nějaký ten čas sledoval. Sledoval hlavně proto, protože jsem byl zvědavý, co z toho filmu vzejde. A víte co? Není to jednoduchý film. Je hodně syrový, poctivý, pomalý, ale o to lepší má atmosféru, na kterou budete vzpomínat ještě hodně dlouho po něm. A herci? Ti jsou lahůdkou na závěr, kterou ocení každý, koho tenhle film byť jen překvapí. A věřím, že těch lidí, kteří se k němu dostanou nebude málo. (29.10.2014)

Zajímavý film o tom, jak Amerika prorůstá Evropou, jak jsou tu její kořeny hluboce zapuštěny a jak vyrůstá, dokonce i z východoevropských kulturních i lidských zdrojů. O tom, že migrace je věčná a imigranti jsou páteří Spojených států amerických (a dnes chtě nechtě i Evropy, časy se prostě mění). Ten film je rozkročen nad oběma kontinenty a výstižně symbolizuje to, podstatou čehož je euroatlantická civilizace. Šalbou filmového média je samozřejmě fakt, že Polku hraje Francouzka, ale ke cti Jamese Graye nutno přičíst fakt, že polština ve filmu zazní v množství větším než malém...a vůbec celá ta polská imigrantská dějová linka vypadá hodně autenticky (na stejných lodích do Nového světa přijížděly také davy Slováků, Čechů...a vlastně jakýchkoliv dalších Evropanů). Amerika vyrostla z Evropy...a byly to drsné začátky. Je dobré si to čas od času připomenout... Zajímavý komentář: Rob Roy (21.03.2015)

Dnes už si asi málokdo pamatuje, že tenhle film byl minulý rok v hlavní soutěži canneského festivalu a nějakým poněkud záhadným způsobem i přes velmi dobré recenze (stačí si zběžně projet třeba rottentomatoes) zapadl. V Americe byl uveden po roce od festivalové premiéry v pouhých 150 kinech a nikdo na něj téměř nechodil, teď je například k vidění na Netflixu. ---- Formální orgie, které působí jako od mistrů obrazu 70.let (Gordon Willis, Vilmos Zsigmond) a coppolovské reminiscence (příjezd na Ellis Island) možná některé z vás dostanou do stavu blaženosti - stejně jako mě. Bláboly o průměrném příběhu neberte vůbec v potaz, je to pomalý film a jako z jiné doby, ale procítěný, až nečekaně temný a se specifickou atmosférou. Cotillard i Phoenix vynikajicí. Problémem je, že trpící postavy se chovají instinktivně a nevypočitatelně a mnohým můžou tyto těžko škatulkovatelné charaktery připadat hloupě napsané...to beru. Unikátní film, kterým u mě James Gray- syn ruských imigrantů - velmi stoupl. (21.07.2014)

Pěkná 1920s dobovka o příjezdu do Ameriky přes hlavní bránu v Ellis Islandu a jednom z mnoha těžkých údělů. Líbila se mi ústřední herecká trojice a nějaký to vzájemný napětí, stejně tak vizuální střípek tehdejšího New Yorku (více o), děj bych ale bral o něco košatější. Tohle akorát tak mezi seriózním dramatem a červenou knihovnou. (02.01.2019)

MOŽNÉ SPOILERY: "Zpěv slavíka zní sladce i v tu nejtemnější hodinu." To jsou slova tetičky Ewe, ale nějak se s nimi v tomhle příběhu o velkém snu a jeho následném tvrdém probuzení nedokázala moc ztotožnit. Byl to úžasný koncert tří hereckých es, kteří dokonale ztvárnili tři různé osobnosti, každá s jiným charakterem a jejich přístupu k životu. Ani trochu mně nevadilo pomalejší tempo, jak se tady občas někdo zmiňuje. Naopak k pochopení každého z těch tří protagonistů to byl velmi dobrý režijní tah. Nechal nám prostor pro naše hlubší vnímání a následnou empatii, či odsouzení. V mých očích vévodila Marion Cotillard v roli Ewe, která ačkoliv se zdála možná až příliš naivní, tak byla spíš naprosto zoufalá v té bezvýchodné situaci a jako silně věřící, čistá v srdci, byla svolná jít s Brunem, který jí nabídl pomocnou ruku. A s obrovskou urputilostí zachránit Magdu byla pak schopná jednat i tak, kde by to za jiných okolností považovala za naprosto nemožné. Phoenix hraje všechny své role bezvadně a ani tady to nebyla vyjimka. Velmi přesvědčivě Ewe ukázal, že on je ten pravý, který jí a Magdě dokáže pomoct. Netušil jak velký vliv bude mít toto setkání na jeho dosavadní způsob života, který mu docela vyhovoval. Třetí osobou, která hrála velmi důležitou roli v životě Ewe, byl Orlando, který se tam nečekaně objevil a mírně oživil tu pochmurnost situace svým vystupováním, které působilo sice trochu hejskovsky, ale sympaticky. On to kluk o sobě moc dobře věděl a tak nebylo těžké dostat se do přízně krásné Ewe s příslibem pomoci. Na Jeremym bylo přímo vidět jak ho ta role baví, výborná volba, to byla trefa do černého. Pak už jsem byla jen zvědavá na konfrontaci těchto dvou mužů, ale ta, která se odehrávala na chodbě domu, kde bydlel Bruno, byla víc než překvapující. Vyústění bylo syrové, smutné, ale v dané situaci snad jediné možné. Je to film, který má duši a takových je dnes už moc málo, takže jsem se rozhodla, že i přes pár menších přešlapů dám nejvyšší ohodnocení a opravdu mě mrzí, že je to jeden z filmů, který je téměř zapomenutý a neúměrně podhodnocený. Rozhodně se přidávám k některým zdejším uživatelům a budu ho doporučovat dál. (30.10.2014)

Fascinující uvědomění - Marion a Joaquin jsou stejně staří. Je také stejně smutné pozorovat, jak jsou najednou oba bezkrevní, a přitom dřív oba byli krevní, a to docela dost. A taky bych vůbec nevěřila, že Joaquin je starší než Jeremy, když už jsme u toho. Mám v sobě problém probudit soucit k tomuto filmu. Ačkoliv se vyjadřuje k věcem, jaké by mě za jiných okolností bez okolků několikrát rozbrečely (zvlášť když pomyslím, že režisér vychází ze zkušeností svého dědečka a babičky), tady to ale nějakým způsobem nefunguje. Ze všeho nejvíc to vypadá jako epizoda z nějakého seriálu typu Sága rodu Forsythů, natažená nedopatřením na dvě hodiny. Tempo a načasování zvratů mi nesedělo, nemůžu vlastně říct, jestli bylo špatné nebo ne, ale pro mě absolutně nepřístupné. Prostřední hodina byla vyloženě nepříjemná ke sledování. Ale abych jenom nedštila stěžování, tak je pravda, že Marion působí jako herečka z němého filmu a její tvář je v tomto smyslu velmi dobová a evokativní. Ale já v podstatě nejsem velký fanda dobových filmů a byla bych radši, kdyby se se to žánrově obrátilo a psychedelicky proměnilo mnohem dřív a mnohem víc. Protože scéna, kdy Joaquin táhne pytel po schodech a Marion jde za ním mi přišla velmi mocná a díky ní jsem si ten film dokázala představit skvělý a silný - kdyby se to nasnímalo a sestříhalo, kdyby k tomu režisér přistoupil moderně a progresívně. Kdyby. (03.10.2014)

James Gray velmi zručně recykluje a moderně restauruje tak trochu zašlou slávu filmových malířů minulých generací. Nechybí osudový milostný trojúhelníkový propletenec, pomalé a precizní stupňování tempa a vyjmečně silné herecké výkony (Cottiard mluví dokonale polsky !). Některé pasáže jsou zbytečně navíc, takže tempo je možná až příliš vlažné a charaktery ve filmu jsou extrémně odosobněné, přesto však impozantně představené. Užil jsem si obrazovou fantazii a dokonalou výpravu, užil jsem si Marion i čarokrásný NYC dvacátých let, ale vidět znovu není nutné. Tvůrce se až příliš drží přesně nalinkovaných mantinelů a nikdy nejde přes limit (např. striktně omezená nahota, mluva, násilí). (14.12.2017)

Používá svoje tělo, aby přežila a posunula se o krůček dál. Je to hřích? Marion Cotillard a Joaquin Phoenix táhnou historické drama, které si nehledá diváka úplně snadno. Polka Sonya se dostává na americkou půdu, zatím bez nemocné sestry, zato záhy s pochopením, že začít někde znovu nebude vůbec lehké. Zvlášť když má pěknou tvářičku a dostane se do prostředí kurev, šejdířů a podvodníků. Režisér James Gray má s přistěhovalectvím osobní zkušenosti, sám vycházel z rodinných historek i dobových fotografií a novinových článků (imigrantské světy – Noc patří nám – ho jednoduše lákají). A už počtvrté se před kamerou sešel právě s traumatizovaným kšeftařem Phoenixem a tahle spolupráce nese své ovoce. Jeho mimořádné oči se i tentokrát dívají na tenhle nespravedlivý svět zdánlivě nevinným pohledem a zároveň se zneklidňující nejistotou šílence. Kameraman Darius Khondji (Sedm, Evita) znovu velmi nápaditý!! (08.03.2015)

Tento film je naozaj záhada, skvelý režisér, hviezdne obsadenie a napriek tomu sa po filme zľahla zem, málokto ho videl a keď som sa rozhodol, že ho chcem vidieť, tak bol problém film zohnať. Našiel som iba verziu s jednohlasým poľským dabingom, no nejako som to dal. Krásne natočené, s citom, v pomalom tempe s dobrými a uveriteľnými postavami, ktoré hrajú famózni herci, hlavne Phoenix a Marion Cotillardová, tá je úžasná. Ten jej hanblivý a trpiteľský výraz, ktorý mnohým užívateľom išiel na nervy, mne dokonale sedel. Výborná dobová atmosféra, sedeli aj občasné scény a dialógy s poľskými hercami, pochválim aj Marion, ktorá zvládla niekoľko viet po poľsky. Asi najviac na mňa zapôsobila scéna spovede, kde si Ewa vyliala srdce pred farárom a Bruno/Phoenix si jej spoveď tajne vypočul. Celkovo veľmi nedocenený a kvalitný film v krásne pomalom a chronologickom tempe ako zo starej školy. 80%. Phoenix a Cotillardová 100%.   Trailer s hudbou z filmu Schindlerov zoznam je proste úžasný, keby som ho videl skôr, vyhľadávam film ihneď po zhliadnutí. (25.06.2024)

Luxusně procítěná a obrazově autentická filmařina, která skrze pomalé tempo nádherně rozvrhne pohnutý příběh dvou hlavních postav a hodnotu spásného amerického snu současně devalvuje i udržuje v plytké naději. Za velkou část mé intenzivní divácké odezvy bezpochyby může i krásný ženský úkaz jménem Marion Cotillard, která zahrála fantasticky, ale James Gray znovu potvrdil svůj cit pro komorní a psychologické příběhy, které se neodehrávají a nekončí úplně tak, jak bychom si dle měřítek klasické hollywoodské výpravy představovali - a i v tomto případě má za to můj obdiv. (24.12.2019)

Od príbehu som čakal viac. Netvrdím, hlavná kostra dejovej linky obsahovala všetko čo by na túto tému mala mať, no tie jednotlivé dieliky boli lepené dohromady takým nezaujímavým spôsobom. Niečo v tomto zmysle sa prejavilo i na atmosfére snímku - výprava pekná, technicky a herecky dobre zvládnuté, no vo výsledku ma to nechalo pocitovo chladným. Lepší priemer. 65/100 (22.04.2018)

Chyba bude vo mne, keďže som od filmu očakával niečo iné, ale to, čo som dostal, napriek tomu stálo za to. Jednoduchý príbeh s pomerne jednoduchými postavami, kde ale smerom k záveru zisťujeme,  že až tak jednoduché nie sú. Pripomínalo mi to viac Shakespeara než Hollywood, príbeh bol do istého momentu predvídateľný, našťastie tesne pred finále ponúkol pomerne nečakaný zvrat, vďaka ktorému je aj vyznenie výrazne odlišné od toho, čo zrejme každý očakával. Herci sú bez výnimky perfektní, je to ich film. Gray si bez problémov vystačil aj s viditeľne nižším rozpočtom, čo vedie už k spomínanej divadelnosti. 70% (26.02.2024)

The Immigrant nám rozpovedal príbeh dvoch sestier, ktoré emigrujú do Ameriky a nedopadne to. Ale to je asi tak všetko, vôbec sa ma ten príbeh nedotkol tak, ako som si myslela. Neviem kde bola chyba, lebo herecké výkony a výprava boli skvelé ... tak buď to bude scénarom, réžiou, alebo mnou. Sama neviem. Nebolo to zlé, ale bolo to také vlažné. 3,5* (Filmová výzva 2015 - MontyBrogan) (05.12.2015)

James Gray vie natočiť skvelý film (Milenci), toto nie je až taký zásah do čierneho. Joaquin je fantastický herec takmer vždy,tu niekedy pôsobí kŕčovito až silene a neviem, či je to chyba režisérskeho vedenia alebo scenára, ale niekedy som ho nespoznával. Celý film bol údajne šitý na Marion Cotillard a je to vidno. Film má svoje silnejšie momenty, ale zároveň aj pády, nepríde mi vyrovnaný. Pozerá sa na to síce dobre, ale niekde sa stala chyba a preto film nie je priamo úmerný svojmu potenciálu:) (05.11.2014)

Marion Cotillard má jeden nesporný talent - skoro v kazdé roli mi leze strašně na nervy, hlavně ten její trpitelský výraz. Na Imigranta jsem se těšila i z osobních důvodů - můj pradědeček se v roce 1920 rozhodl, že si vyrazí do světa a tak tady opustil moji prababičku a své tři malé děti a odjel do Ameriky a už se nikdy nevrátil. V dostupných archívech jsem si o něm vyhledala pár informací a před deseti lety jsem navštívila i Ellis Island, takže mám představu o tom, jak to tenkrát asi probíhalo. Tenhle film mě ale naprosto otrávil, postava Ewy byla strašně naivní a nesympatická, od půlky už jsem koukala jen s rychlopřehrávačem a děsný konec jako z pochybné červené knihovny tomu úplně narazil korunu. Nikdy více. (25.03.2015)

Zaujala Marion Cotillard a líbil se mi i vizuál. Ale jinak se jednalo o nudný příběh o nedobrovolně dobrovolné prostitutce, která tak trochu trpí Stockholmským syndromem. Docela mě zklamal Phoenix, od něhož jsem čekal trošku víc, ale je pravda, že vzhledem k mizerně napsané roli a stejně mizerné režii toho asi přiliš předvést nemohl. 25% (29.09.2014)

Podle mě si ten film hraje na něco víc než je.Příběh jedné Polky co se rozhoduje mezi dvěma bratranci a záchranou svojí sestry.Moc mě to neuchvátilo a ani mi to nepřišlo záživné...65 % a tři hvězdy. (18.08.2014)

Tak trochu mě zmátl přívlastek mysteriózní thriller, takže když do děje vstoupil ten kouzelnický eskamotér, začala jsem v duchu spřádat různé bláznivé teorie, to jak jsem čmuchala nějakou skrytou lotrovinu. Ale nic takového se tu nekoná, The Immigrant je více přímočarým romantickým filmem, než cokoliv jiného, jen v centru příběhu nestojí žádný pohádkový happy páreček. Milostný vztah trýznitele a jeho oběti je velmi silným tématem, takový Dostojevský na něm postavil jeden ze stěžejních směrů své důkladné exkurze do nitra člověka a ačkoliv v tomto případě se nejede až tak na doraz, temná atmosféra, absence zbytečného sentimentu a více než přesvědčivé herecké výkony Marion, Joaquina i Jeremyho z toho rozhodně nedělají žádnou selanku. A Malarkey (kterému tímto děkuji za tip) má pravdu, takové filmy si nezaslouží zapadnout do šedého průměru. (01.11.2014)