Přeskočit na obsah

Horacio Zeballos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Horacio Zeballos
Horacio Zeballos ve Wimbledonu 2019
Horacio Zeballos ve Wimbledonu 2019
StátArgentinaArgentina Argentina
Datum narození27. dubna 1985 (39 let)[1]
Místo narozeníMar del Plata, Argentina
BydlištěBuenos Aires, Argentina
Výška188 cm[1]
Hmotnost84 kg[1]
Profesionál od2003
Držení raketylevou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek8 544 693 USD
Tenisová raketaHEAD
Dvouhra
Poměr zápasů91–133
Tituly1 ATP, 12 challengerů, 4 Futures
Nejvyšší umístění39. místo (4. března 2013)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2010, 2013, 2014, 2017, 2018)
French Open4. kolo (2017)
Wimbledon2. kolo (2018)
US Open2. kolo (2009, 2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů352–209
Tituly22 ATP, 29 challengerů, 8 Futures
Nejvyšší umístění1. místo (6. května 2024)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Opensemifinále (2022, 2023)
French Opensemifinále (2013, 2022, 2023, 2024)
Wimbledonfinále (2021, 2023)
US Openfinále (2019)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrůsemifinále (2020, 2021)
Olympijské hry1. kolo (2020)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hry1. kolo (2020)
Týmové soutěže
Davis Cupsemifinále (2010, 2013)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240821a21. srpna 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Horacio Zeballos (* 27. dubna 1985 Mar del Plata) je argentinský profesionální tenista hrající levou rukou. Od července 2024 je světovou jedničkou ve čtyřhře, kterou se poprvé stal jako první argentinský muž bez rozdílu soutěže. S Granollersem vystoupali na vrchol společně jako šedesátá třetí a čtvrtá jednička od zavedení žebříčku ATP v březnu 1976.[2][3] prvním období během léta 2024 na vrcholu strávil pět týdnů. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový a dvacet dva deblových turnajů včetně osmi Mastersů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šestnáct titulů ve dvouhře a třicet sedm ve čtyřhře.[4]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v březnu 2013 na 39. místě a ve čtyřhře pak v květnu 2024 na 1. místě. Trénuje ho Alejandro Lombardo.[1]

Na nejvyšší grandslamové úrovni si zahrál se Španělem Marcelem Granollersem tři finále. Na US Open 2019 podlehli Kolumbijcům Juanu Sebastiánu Cabalovi s Robertem Farahem, ve Wimbledonu 2021 Chorvatům Nikolu Mektićovu a Mate Pavićovi a ve Wimbledonu 2023 Nizozemci Wesley Koolhofovi s Britem Nealem Skupskim.

V argentinském daviscupovém týmu debutoval v roce 2010 úvodním kolem Světové skupiny proti Švédsku, v němž s Davidem Nalbandianem vyhrál čtyřhru nad párem Söderling a Lindstedt. Argentinci zvítězili 3:2 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil k patnácti mezistátním utkáním s bilancí 2–1 ve dvouhře a 9–6 ve čtyřhře.[5]

Na Panamerických hrách 2007 v brazilském Rio de Janeiru vyhrál čtyřhru s krajanem Eduardem Schwankem.

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Na okruhu ATP Tour debutoval ve čtyřhře Chile Open 2008, turnaje hraného na antukových dvorcích areálu ve Viña del Mar. V páru s Američanem Hugem Armandem nepřešli první kolo.[1] Do premiérového finále postoupil během listopadového St. Petersburg Open 2009 v Petrohradu, kde podlehl Ukrajinci Sergiji Stachovskému.[1][4]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském deblu French Open 2009. S krajanem Lucasem Arnoldem Kerem však v úvodním kole nestačili na turnajové jedničky Daniela Nestora s Nenadem Zimonjićem. Dvouhru si poprvé zahrál během US Open 2009 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V první fázi hlavní soutěže vyřadil německého kvalifikanta Michaela Berrera, ale poté jeho cestu soutěží ukončil ve čtyřech setech Tomáš Berdych.[1][4]

Singlovou trofej si odvezl z chilského VTR Open 2013 po finálové výhře nad světovou pětkou Rafaelem Nadalem, která se vracela na okruh po více než půlročním výpadku pro zranění levého kolena. Poprvé v kariéře tak zdolal člena elitní světové desítky. Po Federerovi, Söderlingovi, Djokovićovi a Murraym se stal pátým tenistou, který porazil Španěla na antuce.[6]

Do grandslamového finále se probojoval se Španělem Marcelem Granollersem v deblové soutěži US Open 2019, v němž nestačili na kolumbijské světové jedničky Juana Sebastiána Cabala s Robertem Farahem.[7][8] Navázal tím na semifinálové účasti ze čtyřhry US Open 2010 a French Open 2013.

Finále na Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 3 (0–3)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2019 US Open tvrdý Španělsko Marcel Granollers Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
4–6, 5–7
Finalista 2021 Wimbledon tráva Španělsko Marcel Granollers Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Mate Pavić
4–6, 6–7(5–7), 6–2, 5–7
Finalista 2023 Wimbledon tráva Španělsko Marcel Granollers Nizozemsko Wesley Koolhof
Spojené království Neal Skupski
4–6, 4–6

Finále na Turnaji mistrů

[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2023 Turín, Itálie tvrdý (h) Španělsko Marcel Granollers USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
3–6, 4–6

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–3 Č)
Turnaj mistrů (0–1 Č)
ATP Tour Masters 1000 (8–1 Č)
ATP Tour 500 (3–1 Č)
ATP Tour 250 (1–1 D; 11–15 Č)

Dvouhra: 2 (1–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 1. listopadu 2009 Petrohrad, Rusko tvrdý (h) Ukrajina Serhij Stachovskyj 6–2, 6–7(8–10), 6–7(7–9)
Vítěz 1. 10. února 2013 Viña del Mar, Chile antuka Španělsko Rafael Nadal 6–7(2–7), 7–6(8–6), 6–4

Čtyřhra: 43 (22–21)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 21. února 2010 Buenos Aires, Argentina antuka Argentina Sebastián Prieto Německo Simon Greul
Austrálie Peter Luczak
7–6(7–4), 6–3
Finalista 1. 7. února 2010 Santiago de Chile, Chile antuka Itálie Potito Starace Polsko Łukasz Kubot
Rakousko Oliver Marach
4−6, 0−6
Vítěz 2. 1. května 2011 Mnichov, Německo antuka Itálie Simone Bolelli Německo Andreas Beck
Německo Christopher Kas
7–6(7–3), 6–4
Finalista 2. 29. září 2013 Kuala Lumpur, Malajsie tvrdý (h) Uruguay Pablo Cuevas USA Eric Butorac
Jižní Afrika Raven Klaasen
2–6, 4–6
Finalista 3. 16. února 2014 Buenos Aires, Argentina antuka Uruguay Pablo Cuevas Španělsko Marcel Granollers
Španělsko Marc López
5–7, 4–6
Vítěz 3. 28. února 2016 São Paulo, Brazílie antuka Chile Julio Peralta Španělsko Pablo Carreño Busta
Španělsko David Marrero
4–6, 6–1, [10–5]
Vítěz 4. 24. července 2016 Gstaad, Švýcarsko antuka Chile Julio Peralta Chorvatsko Mate Pavić
Nový Zéland Michael Venus
7–6(7–2), 6–2
Vítěz 5. 7. srpna 2016 Atlanta, Spojené státy tvrdý Argentina Andrés Molteni Švédsko Johan Brunström
Švédsko Andreas Siljeström
7–6(7–2), 6–4
Vítěz 6. 25. září 2016 Mety, Francie tvrdý (h) Chile Julio Peralta Chorvatsko Mate Pavić
Nový Zéland Michael Venus
6–3, 7–6(7–4)
Finalista 4. 12. února 2017 Quito, Ekvádor antuka Chile Julio Peralta USA James Cerretani
Rakousko Philipp Oswald
3−6, 1−2skreč
Vítěz 7. 16. dubna 2017 Houston, Spojené státy antuka Chile Julio Peralta Německo Dustin Brown
USA Frances Tiafoe
4–6, 7–5, [10–6]
Finalista 5. 25. srpna 2017 Winston-Salem, Spojené státy tvrdý Chile Julio Peralta Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău
3−6, 4−6
Finalista 6. září 2017 Petrohrad, Rusko tvrdý (h) Chile Julio Peralta Česko Roman Jebavý
Nizozemsko Matwé Middelkoop
4–6, 4–6
Finalista 7. leden 2018 Brisbane, Austrálie tvrdý Argentina Leonardo Mayer Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers
6–3, 3–6, [2–10]
Vítěz 8. únor 2018 Buenos Aires, Argentina (2) antuka Argentina Andrés Molteni Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
6–3, 5–7, [10–3]
Vítěz 9. červenec 2018 Båstad, Švédsko antuka Chile Julio Peralta Itálie Simone Bolelli
Itálie Fabio Fognini
6–3, 6–4
Vítěz 10. červenec 2018 Hamburk, Německo antuka Chile Julio Peralta Rakousko Oliver Marach
Chorvatsko Mate Pavić
6–1, 4–6, [10–6]
Finalista 10. únor 2019 Córdoba, Argentina antuka Argentina Máximo González Česko Roman Jebavý
Argentina Andrés Molteni
4–6, 6–7(4–7)
Vítěz 11. únor 2019 Buenos Aires, Argentina (3) antuka Argentina Máximo González Argentina Diego Schwartzman
Rakousko Dominic Thiem
6–1, 6–1
Vítěz 12. březen 2019 Indian Wells, Spojené státy tvrdý Chorvatsko Nikola Mektić Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
4–6, 6–4, [10–3]
Finalista 9. červen 2019 Eastbourne, Velká Británie tráva Argentina Máximo González Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
6–3, 6–7(4–7), [6–10]
Finalista 10. červenec 2019 Båstad, Švédsko antuka Argentina Federico Delbonis Belgie Sander Gillé
Belgie Joran Vliegen
7–5(7–5), 5–7, [5–10]
Vítěz 13. srpen 2019 Toronto, Kanada tvrdý Španělsko Marcel Granollers Nizozemsko Robin Haase
Nizozemsko Wesley Koolhof
7–5, 7–5
Finalista 11. září 2019 US Open, New York, Spojené státy tvrdý Španělsko Marcel Granollers Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
4–6, 5–7
Vítěz 14. únor 2020 Buenos Aires, Argentina (4) antuka Španělsko Marcel Granollers Argentina Guillermo Durán
Argentina Juan Ignacio Londero
6–4, 5–7, [18–16]
Vítěz 15. únor 2020 Rio de Janeiro, Brazílie antuka Španělsko Marcel Granollers Itálie Salvatore Caruso
Itálie Federico Gaio
6–4, 5–7, [10–7]
Finalista 12. září 2020 Kitzbühel, Rakousko antuka Španělsko Marcel Granollers USA Austin Krajicek
Chorvatsko Franko Škugor
6–7(5–7), 5–7
Vítěz 16. září 2020 Řím, Itálie antuka Španělsko Marcel Granollers Francie Jérémy Chardy
Francie Fabrice Martin
6–4, 5–7, [10–8]
Finalista 13. březen 2021 Acapulco, Mexiko tvrdý Španělsko Marcel Granollers Spojené království Neal Skupski
Spojené království Ken Skupski
6–7(3–7), 4–6
Vítěz 17. 9. května 2021 Madrid, Španělsko antuka Španělsko Marcel Granollers Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Mate Pavić
1–6, 6–3, [10–8]
Finalista 14. 10. července 2021 Wimbledon, Londýn, Spojené království tráva Španělsko Marcel Granollers Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Mate Pavić
4–6, 6–7(5–7), 6–2, 5–7
Vítěz 18. 22. srpna 2021 Cincinnati, Spojené státy tvrdý Španělsko Marcel Granollers USA Steve Johnson
USA Austin Krajicek
7–6(7–5), 7–6(7–5)
Finalista 15. 13. února 2022 Buenos Aires, Argentina antuka Itálie Fabio Fognini Mexiko Santiago González
Argentina Andrés Molteni
1–6, 1–6
Vítěz 19. 19. června 2022 Halle, Německo tráva Španělsko Marcel Granollers Německo Tim Pütz
Nový Zéland Michael Venus
6–4, 6–7(5–7), [14–12]
Finalista 16. 27. května 2023 Ženeva, Švýcarsko antuka Španělsko Marcel Granollers Spojené království Jamie Murray
Nový Zéland Michael Venus
6–7(6–8), 6–7 (3–7)
Finalista 17. 15. července 2023 Wimbledon, Londýn, Spojené království tráva Španělsko Marcel Granollers Nizozemsko Wesley Koolhof
Spojené království Neal Skupski
4–6, 4–6
Vítěz 20. 15. října 2023 Šanghaj, Čína tvrdý Španělsko Marcel Granollers Indie Rohan Bopanna
Austrálie Matthew Ebden
5–7, 6–2, [10–7]
Finalista 18. 19. listopadu 2023 Turnaj mistrů, Turín, Itálie tvrdý (h) Španělsko Marcel Granollers USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
3–6, 4–6
Finalista 19. leden 2024 Auckland, Nový Zéland tvrdý Španělsko Marcel Granollers Nizozemsko Wesley Koolhof
Chorvatsko Nikola Mektić
3–6, 7–6(7–5), [7–10]
Finalista 20. únor 2024 Buenos Aires, Argentina antuka Španělsko Marcel Granollers Itálie Simone Bolelli
Itálie Andrea Vavassori
2–6, 6–7(6–8)
Finalista 21. březen 2024 Indian Wells, Spojené státy tvrdý Španělsko Marcel Granollers Nizozemsko Wesley Koolhof
Chorvatsko Nikola Mektić
6–7(2–7), 6–7(4–7)
Vítěz 26. 18. května 2024 Řím, Itálie (2) antuka Španělsko Marcel Granollers Salvador Marcelo Arévalo
Chorvatsko Mate Pavić
6–2, 6–2
Vítěz 22. srpen 2024 Montréal, Kanada (2) tvrdý Španělsko Marcel Granollers USA Rajeev Ram
Spojené království Joe Salisbury
6–2, 7–6(7–4)

Tituly na challengerech ATP

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (12 D; 29 Č)

Dvouhra (12 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. 16. června 2008 Recanati, Itálie tvrdý Slovinsko Grega Zemlja 6–3, 6–4
2. 27. ledna 2009 Bucaramanga, Ekvádor antuka Kolumbie Carlos Salamanca 7–5, 6–2
3. 16. března 2009 Bogotá, Kolumbie antuka Mexiko Santiago González 7–6(7–3), 6–0
4. 26. července 2009 Manta, Ekvádor tvrdý Francie Vincent Millot 3–6, 7–5, 6–3
5. 8. srpna 2009 Campos do Jordão, Brazílie tvrdý Brazílie Thiago Alves 6–7(4–7), 6–4, 6–3
6. 4. říjen 2009 Buenos Aires, Argentina antuka Argentina Gastón Gaudio 6–2, 3–6, 6–3
7. 13. května 2012 Praha, Česko antuka Slovensko Martin Kližan 1–6, 6–4, 7–6(8–6)
8. 4. listopadu 2012 Montevideo, Uruguay antuka Německo Julian Reister 6–3, 6–2
9. 11. listopadu 2012 São Leopoldo, Brazílie antuka Chile Paul Capdeville 3–6, 7–5, 7–6(7–2)
10. 6. ledna 2013 São Paulo, Brazílie tvrdý Brazílie Rogério Dutra da Silva 7–6(7–5), 6–2
11. 19. června 2016 Poprad, Slovensko antuka Rakousko Gerald Melzer 6–3, 6–4
12. 9. července 2016 Båstad, Švédsko antuka Španělsko Roberto Carballés Baena 6–3, 6–4

Postavení na konečném žebříčku ATP

[editovat | editovat zdroj]
Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 20192023
Pořadí 1203. 687. 524. 264. 254. 209. 45. 110. 109. 84. 56. 123. 124. 71. 66. 181.
Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023
Pořadí 1376. 778. 364. 228. 82. 152. 79. 33. 88. 63. 40. 79. 72. 45. 38. 29. 4. 3. 6. 14. 5.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Horacio Zeballos na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g Horacio Zeballos na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240821a21. srpna 2024
  2. Marcel Granollers and Horacio Zeballos, on top of the world as doubles No. 1s. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-05-06 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Histórico: el argentino Horacio Zeballos será número 1 del mundo en dobles tras ganar un partido electrizante en Madrid. OneFootball [online]. 2024-05-03 [cit. 2024-05-03]. Dostupné online. (španělsky) 
  4. a b c Horacio Zeballos na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240821a21. srpna 2024
  5. Horacio Zeballos na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240228a28. února 2024
  6. Rafael Nadal denied comeback title after shock defeat to world No 73 in Chile final. Indipendent [online]. 2013-02-11 [cit. 2023-10-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-07-07. (anglicky) 
  7. Top Seeds Cabal/Farah Take The Trophy In New York [online]. ATP Tour, Inc., 2019-09-06 [cit. 2019-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Cabal s Farahem mají druhý grandslamový titul. Po Wimbledonu ovládli i US Open [online]. TenisPortal.cz, 2019-09-06 [cit. 2019-09-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Nováček roku na ATP Tour
Předchůdce:
Kei Nišikori
2009
Horacio Zeballos
Nástupce:
Tobias Kamke
Žebříček ATP Žebříček WTA
Mužská dvouhra20241028a28. října 2024
Poř. tenista body posun
1. Itálie Jannik Sinner (ITA) 11 420
2. Španělsko Carlos Alcaraz (ESP) 7 120
3. Německo Alexander Zverev (GER) 6 805
4. Srbsko Novak Djoković (SRB) 6 210
5.   Daniil Medveděv 5 230
6. USA Taylor Fritz (USA) 4 335
7.   Andrej Rubljov 4 070
8. Norsko Casper Ruud (NOR) 3 855
9. Bulharsko Grigor Dimitrov (BUL) 3 740
10. Austrálie Alex de Minaur (AUS) 3 725
Ženská dvouhra20241021a21. října 2024
Poř. tenistka body posun
1.   Aryna Sabalenková 9 016
2. Polsko Iga Świąteková (POL) 7 970
3. USA Coco Gauffová (USA) 5 230
4. Itálie Jasmine Paoliniová (ITA) 5 144 2
5. Kazachstán Jelena Rybakinová (KAZ) 4 971
6. USA Jessica Pegulaová (USA) 4 705 2
7. Čína Čeng Čchin-wen (CHN) 4 540
8. USA Emma Navarrová (USA) 3 698
9.   Darja Kasatkinová 3 368
10. USA Danielle Collinsová (USA) 3 176 1
Mužská čtyřhra20241028a28. října 2024
Poř. tenista body posun
1. Španělsko Marcel Granollers (ESP) 7 680
Argentina Horacio Zeballos (ARG) 7 680
3. Chorvatsko Mate Pavić (CRO) 7 070
4. Salvador Marcelo Arévalo (ESA) 6 710
5. Austrálie Jordan Thompson (AUS) 5 895
6. Austrálie Matthew Ebden (AUS) 5 830 1
7. Itálie Andrea Vavassori (ITA) 5 785 1
8. Indie Rohan Bopanna (IND) 5 770
9. Itálie Simone Bolelli (ITA) 5 585
10. Austrálie Max Purcell (AUS) 5 060
Ženská čtyřhra20241028a28. října 2024
Poř. tenistka body posun
1. Česko Kateřina Siniaková (CZE) 8 725
2. Nový Zéland Erin Routliffeová (NZL) 6 880
3. Ukrajina Ljudmyla Kičenoková (UKR) 6 165
4. Lotyšsko Jeļena Ostapenková (LAT) 5 948 2
5. Kanada Gabriela Dabrowská (CAN) 5 425 1
6. Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej (TPE) 5 316 1
7. Itálie Sara Erraniová (ITA) 5 266 1
8. Belgie Elise Mertensová (BEL) 5 240 3
9. USA Taylor Townsendová (USA) 5 118 2
10. Itálie Jasmine Paoliniová (ITA) 5 045 3