Laatste dagboekpost (30)
Neviňátka. Duchařina, psychologická hra nebo mnohovrstevný příběh?
Je skutečně chlapec posednutý duchem hříšného sluhy, který tělo a osobnost dítěte zneužívá pro své potřeby? Je staropanenská, nábožensky založená guvernantka s potlačovanou sexualitou skutečně příčetná? Nepřeměňuje se náhodou sama do podoby dávno zesnulé, vášní posedlé ženy? Nedusí druhé svými bludy nebo je skutečně tou čistou a nevinnou? Kdo je tady neviňátkem a manipulujícím, ona, děti, hospodyně nebo nikdo? Neviňátka je film, ve kterém se zdánlivě moc neděje. První polovina filmu má idylické prostředí, odehrává se v létě v nádherném paláci a překrásné zahradě. Nákladné šaty a například nenápadně naznačený zájem o svého zaměstnavatele jako by diváka navnazoval na mírně utahané melodrama. Možná se toho tady děje hodně, ale pod povrchem, neokatě a interpretací může být několik. Musím si přečíst předlohu Henryho Jamese Utažení šroubu, třeba budu vidět příběh ještě jinak.
Zásadní film, z něhož se čerpalo v mnoha dalších hororech. Například zdánlivě nevinné děti, neklidné duše dávno mrtvých sloužících, vynervovaná guvernantka na odlehlém místě, v zámkoidním domě s mnoha komnatami, která buď v domě odhalila duchy nebo jí jenom hráblo.
Na fotce je polibek guvernantky s Milesem, poněkud delší a vroucnější polibek, než je na dítě obvyklé. Nebo se to guvernantce všechno jenom zdá?