Letztes Tagebuch (1)
Jeanne Dielman, Obchodní nábřeží 23, 1080 Brusel
Dlouho jsem se s tím pral. Zejména s koncem, ten ale souvisí s celkovou jednoduchostí konceptu. Je to film, jehož kompletní obsah se dá odvyprávět v několika větách. (To, čím působí, je něco jiného než obsah - a tak to má přece být - ale přesto jsem se s tím pral.)
Ani teď s tím nejsem hotový, ale myslím na to takovým způsobem, jakým se asi má na film myslet dny poté, co ho člověk viděl. Je to pomezí filmu a instalace - s náklonem spíš k tomu druhému. (Ženy k té "instaličnosti" mají jakoby větší sklony, viz Schanelec.) Žádná psychologie, spíš sošnost a trvání. Musím to vzít v potaz - nakonec ten film beru, on funguje.
Pokud byl vybrán jako "nejlepší film všech dob" zrovna v té naší době, pak je to humorný poukaz na to, jak směšné takové ankety jsou. Je to fakt trochu, jako by v kulinářské soutěži zvítězil kus petrželové snítky (ano, je to přece také jídlo). Problém té naší doby je totiž ten, že termíny i kategorie se rozmělňují (což je fajn) - leč soutěže mezi nimi pořád zůstávají (což je tím směšnější).
Je fakt, že je to one-of-a-kind film a že jakmile člověk v sobě vyčistí všechny sklony vnímat psychologii (které jsou bohužel vtíravé), teprve pochopí jeho sdělení úplně čistě (kdežto pokud ty sklony nevyčistí, má pocit narafičenosti, manipulativní přehnanosti).
Je to sranda, ale v něčem jako předchůdce takového filmu vnímám třeba Štěstí od Vardové (které je mi tisíckrát sympatičtější - ale čistota jeho konceptu je podobná, i třaskavost jeho dopadu, když skončí).