freddy

Mé dva poslední záznamy v Deníčku na ČSFD se věnují mé účasti na filmovém festivalu v Košicích. A já velice rád navazuji na svou tradici a i nyní bych se rád ohlédl za letošním jubilejním 30. ročníkem festivalu, který během uplynulého roku trochu pozměnil svůj název, kdy se z Art Film Festu stal MFF Art Film. Již potřetí jsem se rozhodl letos vydat z jihu Čech, tedy mých domovských Českých Budějovic až na východ Slovenska do Košic, abych zde strávil devět nocí a vychutnal si co nejvíce filmových zážitků. Nicméně oproti mým dvěma předchozím návštěvám tohoto festivalu zde došlo k jedné velmi podstatné změně. V roce 2019 (27. ročník) a 2023 (29. ročník) jsem zde zastupoval webovky ČSFD, kdy právě ČSFD bylo mediálním partnerem festivalu a nemusel jsem tak řešit ubytování ani akreditaci, kdy jsem měl vše zajištěno od festivalu. Letos bohužel ČSFD mediálním partnerem nebyla a o festivalu jste se na těchto webovkách neměli možnost dočíst ani jednu řádku, skoro jako by letos festival neexistoval. Nicméně mně se tenhle festival a jeho atmosféra vryly natolik hluboko pod kůži, že jsem se rozhodl vyrazit na své náklady, tedy zajistit si ubytování i akreditaci sám. Nevadí, že cesta vlakem mi trvala 11 hodin, a že mě to stálo nějaké finance. Chtěl jsem prostě být u toho, přičemž těch důvodů je více. Tím hlavním ale je, že festival není tak mediálně a divácky našlapaný jako ten v Karlových Varech. Sem se nejezdí ukazovat známé i neznámé celebrity bulváru a fotografům a vymetat párty, nejsou zde přeplněné sály ani bitvy o vstupenky, naopak pokud máte elektronický festival pass, tištěné vstupenky vůbec nepotřebujete a sednout si v sále můžete na jakékoliv místo, přičemž se dostanete na každou projekci, kterou si vyberete. Tenhle festival prostě je primárně o filmech, nikoliv o tom pozlátku kolem a o stresu ze shánění vstupenek. To vše na ploše 8 dnů, kdy je zde k vidění pestrý výběr filmů z prestižních zahraničních festivalů, jako je Cannes, Berlín či Benátky. Mám-li si vybrat, zda své peníze utrácet v předražených Karlových Varech či v Košicích, které se navíc konají dříve než Vary a některé filmy z Varů zde tak byly k vidění dříve, tak neváhám.

Bylo fajn znovu po roce vidět okouzlující krásu Košic a jejich nádherné historické centrum, kde se nacházejí všechna promítací místa. Za docela rozumné peníze jsem se ubytoval v podkrovním apartmánu přímo v historickém centru v Alžbetinej ulici, odkud jsem to měl do nejbližšího kinosálu asi minutu chůze a do toho nejvzdálenějšího asi 15 minut chůze. Dóm svätej Alžbety, zpívající fontána, a celkově okouzlující panoráma historické části Košic, přes kterou jsem chodil tam a zpět, se mému zraku nikdy neomrzí. Ale vrátím se k tomu podstatnému, a to jsou filmy. Během 8 dnů, od pátku 21.6. do pátku 28.6., jsem viděl celkem 30 dlouhometrážních filmů, kdy ten nejdelší měl 213 minut. Celková délka všech mnou viděných filmů byla 3 621 minut, v průměru jsem denně strávil sledováním filmů 7 hodin a 33 minut. A kvalita filmů byla znatelná. 11 filmů ode mne dostalo pět hvězdiček a 11 filmů čtyři hvězdičky. A já zde rád představím svou topku filmů z letošního 30. ročníku MFF Art Film Košice.

1. Rei - Jak moc těžké je najít si své místo v dnešním světě? Několik běžných lidských osudů, střet města a odlehlé samoty, touhy a sny, a hlavně poznání, že něco jako lehký a spokojený život je velmi těžké vybudovat a udržet. Tohle 189 minut dlouhé drama z Japonska je velice lidské, obyčejné ve svém vyprávění a zároveň velice silné jednak v tom, že v jedné scéně dokázalo absolutně beze slov zachytit neskutečně intenzivně obyčejné lidské štěstí. Ale silné je i ve svém závěru, kdy mi v posledních minutách při poslední scéně šel mráz po zádech, rozbrečel jsem se a musel vytáhnout kapesník. Kdyby pro nic jiného, už jen kvůli tomuto filmu, který byl k vidění pouze zde a nikoliv ve Varech, stálo za to vydat se do Košic. Silně autorský film, který nejen, že je režisérovým debutem, ale on si ho i sám napsal, produkoval, stříhal a zahrál si v něm spolu s řadou neherců a studentů. Dokonalý filmový zážitek a můj soukromý vítěz letošních Košic.

2. Tatami - Sport versus politika. Zajímavé spojení, které zde funguje absolutně strhující silou. Drama, v němž se na pozadí ženského mistrovství světa v judu rodí jeden silný vzdor vůči íránskému režimu. Skvělé bylo rozhodnutí natočit film černobíle, film nabízí skvělé záběry z jednotlivých zápasů v judu, ale zároveň kamera a střih skvěle zprostředkovávají pocity hlavní hrdinky i dění v Íránu v reálném čase, kdy se mistrovství odehrává. Tenhle absolutně strhující film natočený tajně v Gruzii íránskou režisérkou a izraelským režisérem ve mně dokázal vzbudit hodně silné emoce. A opět se jedná o film, který byl k vidění pouze v Košicích a nikoliv ve Varech.

3. Dievča s ihlou - Syrové drama o nechtěných novorozencích a nepříznivé sociální situaci po První světové válce v dánské Kodani stylizované do černobílého odstínu. Samotného mě překvapuje, že se do mé top trojky letošních Košic dostaly hned dva černobílé filmy, ale tohle byl skutečně hodně silný zážitek, kdy jsem hned při dvou scénách musel odvracet zrak pro velmi silné záběry, na které se mi nechtělo dívat. Film ve mně zanechal silné dojmy a herecký výkon hlavní hrdinky byl famózní.

4. Panebože! - Francouzský venkov, krávy, výroba sýru, snaha porvat se s osudem. Film, kde hlavním hrdinou je puberťák, který musí převzít zodpovědnost mě zaujal a nepustil. Svěží neokoukaný příběh z originálního prostředí, kdy celé to mělo takový příjemný ráz. Byť film vypráví o ne úplně příjemných věcech, sálala z toho lehkost a pohoda. A já si to užil.

5. Mosty - U toho pátého místa už bylo těžké vybrat jeden film, protože z mého pohledu tu bylo několik vyrovnaných pětihvězdičkových kandidátů. Nakonec volím obyčejné drama ze Švédska, odehrávající se v Gruzii a Turecku, kdy věkově nesourodá ústřední dvojice vyráží z Gruzie do Istanbulu za svým štěstím, pod nímž si ale každý z této dvojice představuje něco jiného. Možná na mě film tak zapůsobil proto, že zatímco hlavní hrdinové jsou ztraceni v cizím prostředí daleko od domova, já jsem si připadal v první den festivalu téměř 900 km od domova zcela podobně. To mohlo sehrát roli v tom, jak moc mě film i jeho příběh zaujal. Pravdou je, že tohle byl pro mě kvalitní zážitek.

Zvláštní zážitek: Substance - Absolutní nechutnost za pět hvězdiček. Uvedení tohoto highlightu proběhlo v Košicích ve slovenské a české premiéře asi tři dny před prvním uvedením ve Varech a očekávání byla obrovská. Jediné promítání v největším festivalovém sále s kapacitou 500 diváků se začátkem ve 20:30 v téměř zaplněném sále se stalo zážitkem vpravdě nezapomenutelným. Nechutnosti se stupňovaly do ještě větších nechutností, až už to bylo téměř nesledovatelné. A tohle jednoznačně nejlépe funguje právě v naplněném kinosále, kde to můžete sdílet s opravdu velkým počtem diváků. Geniálně vymyšlené, zajímavé, dokonalé, a přesto jeden z nejhorších zážitků v mém životě. Paní režisérka je prostě geniální!

Zvláštní uznání: Gloria! - Film odehrávající se v roce 1800 v církevním prostředí, kde místní dívky potajmu zkouší u klavíru pěkně divoké písně konzervativnímu faráři za zády, aby pak v kostele přímo před zraky papeže předvedly divoký koncert. Tohle bylo tak zvláštní, tak odvazové, tak divoké, že jsem jen nevěřícně zíral na plátno a užíval si to. Dokonce jsem vydržel až do konce titulků, kdy jsem si v sedadle tancoval do rytmu soundtracku. Škoda, že téma či anotace nepřivedlo do sálu více diváků, v neděli ve 20:30 nás to v největším sále pro 500 diváků sledovalo odhadem něco mezi 30  až 40 diváků. Pro mě asi největší překvapení festivalu.

Co říci závěrem? Ani na okamžik jsem nelitoval, že jsem se rozhodl do Košic vyrazit. Promítá se zde ten druh filmů, který mám nejvíce v oblibě, a který mě vlastně v období dospívání přivedl k zájmu o filmy a prohloubil mou lásku k nim. Oproti loňskému ročníku byl znatelný nárůst kvality i množství promítaných filmů, dokázal jsem si vybrat opravdu zajímavé a kvalitní filmy, které ve mně zanechaly spoustu dojmů a silných zážitků. Snad mě jen zamrzelo, že se letos nepromítalo v letním amfiteátru, ale místo něj bylo zvoleno promítání pod širým nebem přímo v centru Košic v Katovej bašte (viz poslední dvě fotky na stránce v odkazu), která se tak nově zařadila mezi promítací místa festivalu. Těší mě, že jsem zde opět mohl potkat kamarádku Zdenku i s jejími rodiči, díky nimž si zde přece jen nepřipadám tak cizí a jsou to s nimi milé diskuze nejen o filmech. Rovněž jsem zde ale poprvé potkal dalšího místního uživatele z ČSFD s nickem Willy Kufalt a bylo mi ctí, že zde znám zase někoho dalšího. Bylo to zde skvělé, bylo to milé, bylo to kvalitní. Jen mě mrzí, že festival nemá u nás v Česku takovou publicitu, jakou by si zasloužil. I když to je vlastně asi dobře. Nevím, jestli by se mi tam tolik líbilo, pokud by se z toho stala masová záležitost, jakou je festival v Karlových Varech.

Úplným závěrem patří mé největší poděkování samotnému festivalu. Aniž by měl festival s ČSFD uzavřenu spolupráci či mediální partnerství, byla mi udělena zcela bezplatně na celou dobu festivalu novinářská akreditace, jež pro mě znamenala, že jsem mohl po celou dobu festivalu všechny projekce navštěvovat zdarma (cena tohoto druhu akreditace pro běžné návštěvníky je 40 €). I to je přístup, který mě od pořadatelů festivalu nadchl. Proto, dovolí mi to situace, se tam budu i nadále velice rád vracet. Tak snad za rok opět na viděnou v Košicích!