Glowski

58. ročník karlovarského festivalu pro mě skončil 5. července, v předvečer oficiálního zakončení. Nemám momentálně po ruce svůj starý sešit, ale tuším, že v kinosálech jsem tentokrát strávil více času než kdy dřív. Odjel jsem s 32 novými zážitky a jedním zopakovaným. Zatím nevím, zda budu dojmy z festivalu nějak sumarizovat, témat k zamyšlení by případně se nabízelo dost (oživování estetiky němého filmu, záznamy války na Ukrajině, limity kontemplativních dokumentů…). Zatím přináším alespoň čtyři tipy na filmy, které nepochybně přežijí letošní sezónu. Vybíral jsem z novinek a záměrně tak, aby nabídka uspokojila diváky rozličných chutí:

Cesta na pokraj války (r. Antonin Peretjatko) je ideálním filmem pro ty, kdo si nemyslí, že dokumentární film musí být objektivní a mají slabost pro francouzský, esejistický způsob myšlení i tvorby.

Grand Tour (r. Miguel Gomes) je náročný (frustrující) film pro náročné publikum. Pastiš i dekonstrukce hollywoodských melodramat, která zachází v oddělení obrazové a zvukové složky tak daleko, jak jen narativní hraný film může. Závan nového, jiného.

Kneecap (r. Rich Peppiatt) se doporučuje komukoli, kdo má rád ranou tvorbu Dannyho Boylea či Guye Ritchieho a/nebo irský hiphop a/nebo jazykově-emancipační boj. Vtipný, sebe-uvědomělý a výborně poskládaný film – neuvěřitelné, že jde o debut.

Umírání (r. Matthias Glasner) můžete klidně doporučit svým rodičům – zejména, pokud v sobě mají alespoň špetku cynismu a smyslu pro černý humor. Umírání je konverzační drama o pochroumaných citových životech i fyzických schránkách příslušníků dvou generací jedné rodiny. Esteticky konvenční, skoro až televizní, ale špičkově napsané, zahrané a dotažené do konce.

~~~~~

Ohlédnutí nakonec takto: https://filmadoba.eu/best-of-58-rocniku-festivalu-v-karlovych-varech-vitezove-mapy-lidstvi-startery-imaginace-i-filmy-z-budoucnosti/