Mates Hradecky

Mám ve sbírce více než 4000 filmů, na různých nosičích a formátech. V poslední době jsem jich dost eliminoval, hlavně těch s dabingem. Beru film jako umělecké dílo, které chci vidět a slyšet v podobě, kterou mu vtisknuli jeho tvůrci. Pokud si pusttíte dabovaný film a k tomu původní titulky, nestačíte se divit, jak hodně se to liší, aby se dabéři trefili do klapání pusy herců.

Pokud jsem donucen distributorem ke shlédnutí dabované verze (s titulky dostupná není), bere mi poslech hýkavých hlasů celý zážitek z filmu. Mám řadu přátel, kterým to nevadí, prý u titulků únavou usínají. Používají argument, že jsme dabingová velmoc. To možná bylo v časech minulých, kdy dabovali v barandovském studiu přední českoslovenští herci pod vedením Vladimíra Brabce. Nikdo z n��s si nedovede představit Funése bez hlasu Františka Filipovského...

Pak přišla demokracie a tato sestava žádala za svou práci lepší finanční podmínky. Distributoři reagovali obratem- tím že je odstřihli a hledali levné možnosti. Vznikla tak malá neprofesionální studia, které tak vtipně ilustruje seriál Dabing street. A tak na tehdejší VHS projekci nebyly slyšet žádné původní ruchy a šumy, byl slyšet pouze český hlas a do toho někdo klapal do stolu tužkou, aby simuloval klapání bot. Viděl jsem i béčkový akční film, kde nenašli zvuk kulometu, tak ho nechali hluchý. Že hlavní hrdina Jason Lee střílel, jste poznali podle odskakování prázdných nábojnic.

Úplně jsem nesnášel, když jsem si pustil drama a naladěn na ně ozval se veselý výkřik v prvních vteřiná filmu : "Hollywood Classic uvádí: " Pak následoval název filmu. To je též česká specialita - přejmenovávat původní názvy na extrovertní a pozornost přitahující nebo přidáním příslušného  přídavného jménu jako krvavý, nebezpečný, smrtící, vražedný apod. Vzniká pak slušný hokej, neboť film se jmenuje jinak v originále, jinak na nosiči VHS nebo DVD a jinak při uvedení v komerčních TV.  Titulky se jmény tvůrců nám dabéři předčítají - předpokládají divákovu negramotnost - takže následuje: Hrají, v českém znění...

Dabujících herců, či spíše neherců asi moc není, neboť stále slyším stejné a stejné hýkavé a afektovaně vyrážené hlasy. Některé hlasy se šíří z TV po všech kanálech jak kůrovec. Slyšíme je v reklamách, filmech, dokumentech... Jeden příklad za všechny je Jitka Ježková. Na její sameťák mám alergickou reakci. Podle posledních průzkumů patřím mezi desetiprocentní skupinu filmových diváků, která dabing zásadně odmítá.

 

Na podporu mých slov o kvalitě dabingu uvádím ukázky z článku v příloze deníku DNES z 20.6. 2019 "Můj hlas má známou tvář"

Michal Dlouhý se už čtyři roky dabingu prakticky nevěnuje. "Skončil jsem, protože jsem stál na té straně lidí, kteří se snažili český dabing zkvalitnit a trochu udělat pořádek v tom, jak je honorovaný", vrátí se do roku 2014, kdy eskalovala dabingová krize. Přibližně sto padesát dabérů vesměs zvučných jmen se nechalo zastupovat agenturou, která pro ně měla vymáhat důstojnější podmínky. Odveta studií přišla vzápětí: zavedené dabéry nahradili jiní kolegové.

"Vyrůstal jsem v éře, kdy se film daboval třeba čtrnáct dní a zkoušelo se. V současné době se totéž udělá za hodiny dvě, což je šílenost. Taky je to vidět na kvalitě."

Jan Kanyza říká: Když se dělala Chobotnice, jeden díl se daboval zhruba týden (rok 1987)- a to jsme měli pocit, že je to pěkný fofr. Dnes se v případě normální metráže běžně nadabuje figura za den. A podle toho to taky vypadá."