Gwaihir

Každé "velké dílo" je z podstaty věci svým způsobem problematické, jelikož motivací jeho vzniku není zpravidla splnit očekávání publika nebo uspokojit kritiku, ale vychází z potřeby svého tvůrce vynést na světlo něco důležitého z vlastního nitra, a jako takové jej asi prostě musíte buď přijmout, nebo odmítnout. Ke mě Francis Ford Coppola promluvil svou alegorickou mozaikou o upadající lidské společnosti, v jejímž středu se odehrává souboj utopické vize současně s ryzím pragmatismem na jedné straně a s obyčejnou touhou po moci na straně druhé, způsobem rezonujícím do značné míry s mým vlastním nastavením. Osobně jsem tak tento jeho fascinující, neotřelý a pro většinu diváků očividně velmi těžko uchopitelný snímek, založený především na prezentaci myšlenek, bez obtíží přijal, ačkoli se rozhodně nedá říct, že bych všemu bezezbytku porozuměl, nebo že bych se neobešel bez některých halucinogenních výjevů, které ale nikterak nesnižují celkové úchvatnou audiovizuální stylizaci.

Surrealistické drama, které má z mého pohledu, bohužel, několik úskalí. Prvním je snaha vyprávět příběh nikoli samotnými výjevy ze života ústřední hrdinky, nýbrž pomocí emočního dopadu různých peripetií do její mysli, což není v principu špatně, je pouze třeba si uvědomit, že se prakticky jedná spíše o interpretaci skutečnosti než její prosté vyobrazení. Z tohoto pojetí pak vyvstává zároveň druhé, kdy zvolená a většinou dosti přepálená forma jednotlivých scén reprezentujících svým umístěním a barevným laděním zejména pocity často přehlušuje jakékoli sdělení. Jako třetí lze nakonec označit jeho časové ohraničení, kdy závěrečný komentář rámuje problém, na nějž chce upozornit, minulým režimem, čímž vlastně popírá apel k diskuzi o nutnosti změn v oblasti ústavní péče, zřejmě jednu z hlavních motivací svého vzniku. 45 %

Gangsterské devadesátky byly možná u našich východních bratří ještě o něco divočejší než u nás a tenhle dosti nekompromisní pohled na jednoho ze spolutvůrců atmosféry své doby a jeho skutky to vlastně jen podtrhuje. Více by se mi sice líbila trochu hlubší sonda do nitra tehdejšího podsvětí a jeho protagonistů s méně zkratkovitým dějem poskytujícím ucelenější obrázek o znázorněných činech, motivacích nebo souvislostech, ale i takto se jedná o solidní snímek stojící především na vynikajícím herectví a realisticky zachycující prostředí definované korupcí a násilím, i když místy poněkud sarkastickým náhledem viníků.