Recenzie (275)
Transformers Jedna (2024)
Dream come true. Animovaný mix, který si bere jak z G1 tak z TF:Prime. Chvílemi jsem si vážně přál, ať to nikdy neskončí. Střípky hudby z Prime od Briana Tylera, jemná pomrknutí s vedlejšími postavami a emoční horská dráha, kde konečně někdo vykreslil vztah a zradu dvou přátel. Jeden z nejlepších příspěvků do univerza za dlouhé roky, snad se filmu bude dařit a dostaneme další díly.
Substancia (2024)
Temná výpověď o životě v showbussinesu. Morální kritika je zde přesahoval a tak brutální body horor, jsem dlouho neviděl. Brnkalo to na všechny mé strachy a při jedné scéně, jsem myslel, že budu muset opustit kino. Smutný příběh stárnoucí hvězdy, jediné co by se dalo změnit, je to, aby obsadili někoho kdo opravdu vypadá staře. Margaret Qualley tady podává další úžasný výkon.
Monstrum - Příběh Lylea a Erika Menendezových (2024) (séria)
Silný a smutný příběh, herecké výkony na vysoké úrovni. Jsem zvědav na další sérii.
Joker: Folie à Deux (2024)
První díl byl výborný film, režie, herecký výkon, prostě vše. Mně ale nějak nezaujal, podle tehdejšího hypu jsem čekal víc. U dvojky jsem byl opatrnější, muzikál zněl zvláštně, ale dělali to ti samí lidé s tou samou vizí. Už v první polovině se to ale nějak zvrtlo a já přestal chápat, o co jde, co se nám snaží tvůrci říct a proč bychom se na to měli dívat. Druhá půlka už byla jen taková zvláštní, o konci ani nemluvím. Jo bylo tam pár super scén, a tak si to aspoň ty 3 hvězdičky zaslouží.
Beetlejuice Beetlejuice (2024)
Už od prvního shlédnutí Beetlejuice jsem si zamiloval úvodní skladbu od Dannyho Elfmana. Je v ní vepsán celý film, zlověstnost, hravost a taky taková postupující divokost/šílenost. Slyšet ji v obrovském kinosálu pro mě tedy bylo splněným snem. První díl je pro nás doma Halloweenská klasika, na kterou se skoro každý rok díváme, a tak jsem se na dvojku hodně těšil. Z trailerů to vypadalo výborně a hlavně se část hereckého obsazení vrátila. Příběh byl nakonec podobně jednoduchý jako v jedničce a vlastně o něj moc nešlo, šlo o atmosféru, herecké výkony, masky a nezměrnou kreativitu. Bylo tu vše co dělalo jedničku tak výbornou, jako třeba hudební vložky a scenérie podsvětí, navíc dokonce i slušný gore. Beetlejuicův origin v latině je ale asi má oblíbená scéna, připomínající mi origin bezhlavého jezdce ze Sleepy Hollow. Konec byl trošku zvláštní a motivace Monicy Bellucci taky, jako záporačka, která toho moc nedělá ale jde z ní strach, byla výborná. Vyzdvihnout musím ale i původní herce, Winona a Catherine jako vždy super a Michael Keaton se každou scénu kradl pro sebe. Mohlo to být lepší, ale stejně se z toho pro mě asi stane klasika.
Neprivolávaj nič zlé (2024)
Už od začátku atmosféra postupně graduje a za úsměvem geniálního Jamese McAvoye bobtná něco zlého. V průběhu filmu se objeví několik jumpscarů a docela slušný počet scén, kde jsem si napětím rval vlasy, nebo mi běhal mráz po zádech. Jeden z adeptů na horor/thriller roku a nejspíš dám i originální předlohu.
Longlegs (2024)
Slibný a pořádně creepy začátek, z trailerů a utajování jsem byl na Cage a jeho personu natěšený, potom co tam ale začal bývat více, kouzlo vyprchalo. Před zatčením tam byla i parádní atmosféra, jumpscary a husí kůže, po zatčení to šlo ale docela pryč. Hlavně konec a výslednou zápletku bych preferoval jiné, ale pořád solidní horor/thriller.
Votrelec: Romulus (2024)
Upřímně to bylo v 90% vše co jsem chtěl, hororové scény se sakra dobře vypadajícím xenomorphem, trýznivě klaustrofobická temná stanice ve vesmíru a docela slušný počet potenciáních hostitelů pro stovky facehuggerů, kteří jsou prostě monstrózně děsivý (trošku flashbacky na Infested?). 10% co jsem chtěl, očekával a nadšeně se těšil měl být over-the-top gore s hektolitry krve prolívající se místnostmi bez gravitace. Dostal jsem to pouze ve formě vetřelčí kyseliny, což byla intenzivní scéna ale šlo by to taky více. Jinak top asi zabití nejhorší postavy - Bjorna. Drsný. Konec byl fajn i trošku hororový s tím pseudo-člověka-vetřelci zrůďáčkem. Potěšilo ale šlo by to určitě brutálnější.
Mária Antoinetta (2006)
Krásně natočené s nádhernými kostýmy a prostředím. Celé se mi to zdálo ale takové epizodické bez hloubějších dějových vhledů. Přesto byla ale poslední část docela emotivní, dokonce ikdyž byl král takový ňouma. Marie byla zahrána výborně a myslím, že ve filmu byly napraveny některé polopravdy, které se o ní říkají.
Trap (2024)
Neotřelé prostředí koncertu s desetitísícovkami fanoušků, mezi kterými se ukrývá sériový vrah. Člověk by si řekl, že to bude fajn thriller, kde bude mission impossible pro vrahouna uniknout. Koncert je však pouze asi 1/2(?), vrah chytře unikne a přesouváme se blíže do jeho soukromí. Tady film začne být pořádně disturbing a je to fakt síla. Asi je potřeba to vidět v kině s popkornem, aby si člověk všechny ty napínavé pasáže a zvraty užil. Shyamalan zase válí.