yenn

Takový potenciál! Zajímavě načrtnutý svět a rozehraný příběh (druhá úvodní znělka budila dojem, že nás čeká nabitý děj), často vícevrstevné a nečernobílé postavy. Co by se tak mohlo zvrtnout? Třeba když zkoušíte laciné triky na diváka – zprvu účelové zadržování informací (střih těsně před završením důležité události), později zranění neslučitelná se životem, která v případě důležitých postav vždy někdo vyléčí. Nebo když se příběh z velké části zvrhne v příšerně natahované souboje. Nebo když ty zdánlivě nečernobílé postavy ze tklivou hudbou podbarveného závěru vyjdou všechny kladně. Takový promarněný potenciál. 5/10

Mladý loutkoherec a břichomluvec řeší vraždy v prostředí venkovského Japonska a osaměle stojících budov. Potěší působivá atmosféra a adekvátní délka jednotlivých případů (3-4 epizody), které tak nejsou příliš uspěchané. Naopak zamrzí, jak přehnaně podezřele se chovají některé nevinné postavy, takže zanedlouho divák vcelku spolehlivě odhadne, kdo nejspíše bude pachatelem. A vysvětlení některých prvků zločinů je místy poněkud přitažené za vlasy. (Viděny 4 případy (13 epizod).) 6/10

Fantastickým způsobem špatné! Mizerná 3D grafika a animace, trapné souboje, spousta vykonstruovaných zvratů jako od Kodžimy a ubohá snaha podobat se některým slavným sci-fi anime (Kókaku kidótai aj.). Otrlým návštěvníkům Otrlého diváka lze jen doporučit. 1/10

Úderná absurdní komedie o pětileté holčičce v čele velké společnosti. Krátké skeče jsou přesně tím formátem, který je pro podobný námět vhodný. (Častá a obvykle neúspěšná je žel snaha roztáhnout jej na celý seriál.) 7/10

EMIA to pěkně vystihla v obsahu. Pan Pšouk vám dá mnoho cenných rad do života a učiní vás lepším člověkem. Lístkem sakury na sakuramoči je pak úchvatná závěrečná znělka. 6/10

Exkurze do světa virtuálních youtuberů. Pro mě, zcela neznalého, ji přesně vystihuje tento citát: „I feel like what I just watched was shitposting in anime form.“ Navíc je velmi lacině animovaná a s nesmírně otravně přehnanou gestikulací. Po jedné epizodě zasloužených 0/10.

Když tuctové středoškolačky tuctově dovádějí a tuctově (a mnohdy značně pateticky) řeší své povětšinou tuctové problémy, Antarktidu k tomu nepotřebují. Proto nesmírně atraktivní téma vědecké expedice na zamrzlém kontinentu zůstává žel značně nevyužité. Navrhuji tudíž doplnění preambule Antarktického smluvního systému: „Antarktida má sloužit výhradně mírovým účelům a nemá být dějištěm ani předmětem mezinárodních sporů a řadových středoškolských anime.“ 5/10

Mnohdy v seriálu problesknou okamžiky, které naznačí, jak dobrá mohla Petopeto být: lehce komediální a (klidně i více) romantické vyprávění o tom, kterak se postavy s nadpřirozenými, zdaleka ne vždy žádoucími schopnostmi vyrovnávají s životem mezi obyčejnými lidmi a naopak. Leč autorova posedlost mladšími sestrami byla silnější, takže řada epizod je zabita zcela nezajímavými událostmi typu miss mladší sestra, propagační akce mladších sester v nákupním centru apod. Když k tomu připočtu otravné autorovo alter ego (muž bez tváře dychtící po mladší sestře protagonisty) a několik velice nepovedených pokusů o dojemné scény, zbude mi jen mrzení. 4/10

Zápletka o tom, kterak se postavy z fiktivních děl zjevují v našem světě, je vysoce atraktivní. Rozvíjení děje vcelku povedené, byť postav by mohlo být méně, neboť není dost prostoru je všechny propracovat. Dle očekávání se rozdělí na kladné a „záporné“, přičemž potěší, že druhá kategorie není s jednou výjimkou nijak jednoznačná. 13. epizoda, shrnující dosavadní děj, velice pobaví a už kvůli ní stojí za to vidět ty předchozí. Leč poté jde vše do kopru. Kladní vymyslí velkolepý plán, jehož realizace potrvá zhruba půl roku a který by ve výsledku měl zajistit porážku mocné vůdkyně protivníků. Sami tvůrci anime však očividně měli jen velmi matnou představu o tom, jak by se to celé mělo udát. Ve dvou (!) dílech, které probíhají v době uskutečňování plánu, můžeme tedy pozorovat například výpravu protagonistů do lázní (soupeři patrně nedělají nic), mnoho informací se za celou dobu nedozvíme vůbec a čtyři z pěti epizod věnovaných závěrečné konfrontaci vyplňuje především tuctový roztahaný souboj. Potom ani solidní konec nesmaže dojem, že tady si někdo ukousl příliš velké sousto. 4/10 (Pro 13. epizodu 9/10.)

Nedávno jsem četl o dvojici sériových vrahů, kteří řádili v roce 2007 na Ukrajině a jeden ze svých činů zaznamenali na video (nezapomeňte je ohodnotit na CSFD). Pohled na zhola zbytečnou krutost vyvolá ve většině osob děs, zlost, znechucení apod., dělá to však z prostého záznamu takové události hodnotné dílo? Tvůrci Inujašiki si to asi myslí. Nesmyslné násilí páchané sociopaty v prvních dvou epizodách neobsahuje žádný náznak toho, že by mělo jiný cíl než podnítit výše popsané negativní emoce. Jistě, časem může nastat změna, jestliže však po ní není ani stopy v prvních 40 minutách, a navíc prvoplánovost kouká i z jiných scén, připadá mi to velice nepravděpodobné a nehodlám se seriálem více ztrácet čas. 2/10