Kicune

Mob je středoškolák, který by ani mušce neublížil. A taky vidí duchy, monstra a má nadpřirozené schopnosti, že by dokázal zničit půl města. Jen je nechce úplně používat a používá pouze v určitých případech a to díky svému zaměstnavateli – vymítači duchů. Používat či nepoužívat nadpřirozené schopnosti je v podstatě celé dilema hlavního hrdiny lnoucí se celou sérii a vytvářející děj. Expresivní kresba, svým způsobem zajímavé charaktery, ale ne příliš zajímavá zápletka a dlouhé a nudící souboje. Nic víc, nic míň.

1917 není žádný náročný válečný velkofilm, ale je to neuvěřitelná dvouhodinová válečná jízda. Relativně jednoduchý příběh o doručení vzkazu je odvyprávěn na jedech nádech a výdech a tak, že dvouhodinovou stopáž si stěží zaznamenáte. Pokud si ovšem po pár minutách všimnete, že se vlastně jede na ‚jeden záběr‘, pochopíte fintu a sledujete spíše než příběh technické provedení, postavení scén a záběrů, jen hádáte, jak to vlastně udělali a modlíte se, aby o tomhle natáčení vyšel dokument. A proto je to za 4**** a ne za 5.

Hned na začátek bych vás chtěla upozornit, že tento celovečerák nemá nic společného s Coppolovskou mafiánskou ságou. To, proč je v názvu Godfathers, se dozvíte až na konci. Vánoční příběh (evropský řečeno a neobvykle na japonské poměry) tří bezdomovců a nalezeného dítěte se odehrává v zasněženém nočním Tokiu. Gin, homosexuál Hana a nedospělá Miyuki v odpadcích naleznou pohozené dítě a rozhodnou se najít jeho rodiče. Takhle jednoduchá linie, která na sebe postupně nabaluje různé příhody a nečekané zvraty, je postavená na náhodách a perfektních dialozích. Každá postava skrývá svoje malé tajemství, a jak příběh graduje, každý ho pomalu odkrývá, nalézá odpovědí na své otázky, s tím souvisle taky dochází k nečekaným setkáním. Satoshi Kon, jak je tomu u většiny jeho filmů zvykem, se ujal nejenom režie, ale i návrhu postav a psaní scénáře. Ten mísí v sobě vážné s humorem na takové úrovní, že se to navzájem nepřekáží a zároveň spolu perfektně funguje. Příběh je dynamický a rychle odsýpá, v tomhle mi připomíná Millennium Actress - jiný Satoshi Konův film. Animace je bezchybná, podpořená vhodným hudebním doprovodem. (Na začátku filmu uslyšíte japonskou verzi Silent Night). Postavy nepřečnívající z rolí a jsou uvěřitelné. Povedené vtipy, lehký humor a dramatické scény, u kterých se budete modlit, aby se nikomu nic nestalo. To vše v rukou jednoho z nejlepších tvůrců celovečerních anime filmů vykvétá v úžasný zážitek. 9/10