Sobis87

Zajímavé momenty, docela punk, ale celkově bohužel těžko koukatelný bordel.

Zbožňuju oba del Torovy Hellboye s Ronem Perlmanem (a moc bych si přál, aby byla jeho plánovaná trilogie zakončena), ale jakožto fanoušek původních komiksů musím konstatovat, že to je opravdu del Torův Hellboy, nikoliv Mignolův. Následující film od Marshalla je přeci jen o něco blíž tónu papírových příběhů, ze kterých vychází, ale samotný hlavní hrdina v podání Davida Harboura spíš navazuje opět na to, jak ho před ním pojal Perlman. The Crooked man za mě disponuje ze všech tří tím nejslabším režisérem a v každé druhé scéně výrazně doplácí na značně podvyživený scénář, nicméně Kesyho Hellboy je teprve ten pravý rudoch z pekla, který jako kdyby vypadl přímo z komiksu. K tomu sedí i samotná vyprávěcí struktura, která neopisuje standardní hollywoodský kánon, je více epizodická, obsahuje intermezza a různé motivy (chcete-li "lore") tu nebývají dostatečně artikulovány, prostě tu jsou a jsou součástí nahodile pokřiveného světa. Tohle všechno samozřejmě dává smysl, když je autorem scénář sám tvůrce Mike Mignola._____Z formálního hlediska to je takový kočkopes, praktické efekty se tu tlučou s podvyživeným CGI, atmosférické výjevy jsou prokládány vyloženě nevzhlednými scénami jako z nějakého fan-filmu. Herecké výkony také výrazně kolísají. Režie Briana Taylora opět vyniká v jednotlivostech, v dílčích nápadech, celkově ale ten člověk není schopný dát filmu jednotný "ksicht", jako tomu bylo v případě prvních dvou filmů.____Co mě potěšilo, je určitě tepavá hudba, Kesyho vykreslení postavy jakožto stoického paranormálního detektiva, téma čarodějnictví (a s ním spojené fajn intermezzo o výrobě čarodějnických koulí), prvních pár desítek vteřin s úvodními titulky, které mi daly vzpomenout na poetiku italských fláků od Soaviho a Bavy, a samotný Paskřivec, který se vizuálně fakt povedl a je to klasický mignolovský parchant z temnot.____Finální verdikt tedy zní: The Crooked Man je zatím tou nejvěrnější adaptací zdrojového materiálu, jako film sám o sobě má však nemalé rezervy, plynoucí především z nízkého rozpočtu (nebo neefektivní produkce, protože těch peněz zas až tak málo nebylo) a ne zcela vyhovujícího řemeslníka na režijní sesli.

Jasně, celý film je vlastně poměrně nedivácký a při velmi pozvolném tempu má to štěstí, že se může opřít o perfektní herecké obsazení, nicméně konceptuálně se jedná o krásně sevřené dílo, kde hlubší rozbor psychiky hlavní postavy hned zkraje přebírá formu divadelní hry, jejíž kulisy až v poslední třetině v rámci jedné scény nabydou na pompéznosti... aby hned nato "rozbouřené vody" zase uklidnily. P.S.: Zdejší hodnocení je za mě úplně mimo, jedná se o hodně kvalitní film, ale jak jsem už zmínil, sám o sobě není moc divácký. Baví mě ale o něm zpětně přemýšlet.