Eduard Verner

Eduard Verner, český scenárista a dramaturg, chtěl být původně typografem (ačkoliv již předtím získal maturitu na jedenáctileté střední škole v Praze na Smíchově). Pro potíže zraku musel již v prvním ročníku učiliště opustit. Uchytit se poté chtěl jako knihovník, když studoval na střední knihovnické škole. Nakonec se mu v roce 1964 podařilo se dostat na studia dramaturgie a scenáristiky na FAMU v Praze. Zde se blýskl scénářem později úspěšného celovečerního filmu Utrpení mladého Boháčka, ale i diplomovou prací „Problémy dramatizací díla F. M. Dostojevského“.

Hned po absolvování školy nastoupil jako dramaturg dramatických pořadů v Československé televizi. Napsal i řadu scénářů k mnohdy i úspěšným televizním inscenací jako Hříšníci, Horolezci, Tři cesty k domovu, Lék pod kůži nebo Miláček. Scenáristicky je podepsán též pod oběma televizními projekty natočenými podle námětu Hanse Fallady: Ubohy pan Kufalt a I ve smrti sami.

Vedle svého působení v Československé a později České televizi Verner velmi čile spolupracoval i s Československým rozhlasem, který uvedl několik Vernerových rozhlasových her: „Soupeři“ (1963), „Rozhodující chvíle“ (1964), „Muž na pár dnů“ (1973), „Bušení srdce“ (1976), „Sláva za oponou“ (1983), „Chalupa (seriál pro dětského posluchače, 1983, spolu s Vojtěchem Steklačem), „Šachy“ (seriál pro dětského posluchače, 1983), „Odměna“ (1983), „Komoří jeho veličenstva“ (1988), „Zpověď“ (1990) a „Zajatci polárního moře“ (1992).

Honza "HonzaBez" Bezděkovský