Simona Marchini

19. prosince 1941, byl v italských vodách potopen britský křižník HMS Neptune, z jehož posádky 762 mužů, přežil pouze jediný. V tento den se však v Itálii staly i radostnější momenty, mezi které patří narození dcery Simony do rodiny podnikatele Marchini. Simona Marchini se stala úspěšnou herečkou, televizní moderátorkou a hlavně je velkým odborníkem opery.

Její debut přišel již ve čtyřech letech. Její otec Alvaro, jeden z největších římských stavitelů a vášnivý příznivce komunistů, jí poslal na jeviště přednést básničku, když netrpělivé publikum čekalo na zahájení show. Stalo se to v její rodné čtvrti Monteverde Vecchio v Římě a byl to velký triumf malé Simony. Na dětství v Monterverde Vecchio vzpomíná Simona velice ráda: „Moje dětství to bylo zejména na louce pod domem, skupinka dětí a alespoň dvě hodiny hraní si denně. I když si vzpomínám na chatku, postavenou z kovu a cihel, kde jsme si jako dívky hrály na vaření a já jsem měla křeče a přiotrávila jsem se z bylinné směsi. Ale hlavně si vzpomínám na krásu okolí, plné vil a stromů, všechno bylo krásné, zmrzlina, mlékař na náměstí Rosolino Pilo, vůně těstovin. Stručně řečeno, byl tam silný pocit spojení lidí a věcí.

První návrh na hereckou příležitost dostala Simona od Elia Petri, když jí bylo šestnáct let, ale její otec byl proti. Druhá příležitost přišla v roce 1972, kdy již měla dceru Robertu. Návrh dostala od Marca Ferreriho pro natáčení filmu s Catherine Geneuve a Marcellem Mastroiannim LA CAGNA (LIZA). Několik dní před natáčením, byla Simona sražena autem a vše přišlo vniveč.

V šedesátých letech se Simona vdala za přítele z dětství Roberta Paolopoliho. Ten pochází z Kalábrie. Společně mají dceru Robertu Paolopoli. Simona je dnes již dávno babičkou a další z rodu Paolopoli nese jméno Gabriele. Manželství Simony a Roberta dlouho nevydrželo. Alvaro Marchini byl v letech 1969–1971 předsedou slavného fotbalového klubu A.S. Řím a zde se Simona seznámila s tehdejším kapitánem tohoto týmu Francem "Ciccio" Cordovou (*21.6.1944). Jejich manželství trvalo od roku 1970 do roku 1980. Po druhém rozvodu, kdy se „dávala" psychicky dohromady, jí kabaretiér Don Lurio seznámil s režisérem Romolo Sienou, který jí dal roli Iside Martufoni v televizním komediálním varieté A TUTTO GAG (1980). To byl pro Simonu první profesionální úspěch. Zde se její život změnil a všiml si jí zde také Renzo Arbore, v jehož pořadu QUELLI DELLA NOTTE (1985), dosáhla šest let po debutu velké popularity. Vystupovala zde jako telefonistka.

Mezitím si zahrála v několika komediích. Jako Signora Pastrocchi v komedii I CARABBINIERI (1981), v roli Marie v komedii I MIRACOLONI (1981) a roku 1983 v komedii Sergia Martina, ACAPULCO, PRIMA SPIAGGIA...A SINISTRA, měla roli Deborah. Komediální role jí seděly, a tak přišly další jako Carolina v SEPARATI IN CASA (1986) nebo Giovanna ve SPOSI (1988). Simonu to táhlo stále více k divadlu a zejména k její oblíbené hudbě. I když tím byla známá, přesto jí v roce 1988 překvapila nabídka na divadelní režii Pucciniho opery. Dnes jsou již divadlo, hudba a Simona nerozlučně spjati.

Na televizní obrazovce se Simona objevuje i nyní, pro příklad role Rosy v komedii LE RAGAZZE DI MISS ITALIA (2002), v rodinném filmu s Ornellou Muti MA CHI L´AVREBBE MAI DETTO (2007) hrála Martu či ve slavném seriálu s Terencem Hillem DON MATTEO, hrála Claru Tommasi.  Nejnověji hraje Oriettu v komedii UNA COPPIA MODELLO (2014). Velmi populární byl televizní pořad PIACERE RAI UNO (1989-1992), který uváděla společně se zpěvákem Toto Cutugnem a politikem Piero Badalonim. Občasně nevynechává Simona ani film a opět to jsou převážně komedie jako VOCE DEL VERBO AMORE (2007), ACTRICES (HEREČKY) - 2007, UNA DONNA PER LA VITA (2012).

Simona nemá ráda, jak říká, „nemoc římské buržoazie", která byla, je a zůstane jen o penězích a kultura žádná. Dnes má galerii, kterou její otec Alvaro založil v roce 1958. I u něj byla umělecká galerie výjimkou. Je to opravdová galerie všech malířů a dalších umělců. Simona je nejen prezidentkou této galerie La nuova pesa, ale je také velvyslancem UNICEF, uměleckou ředitelkou Todi Arte festivalu, je členem správní rady Teatro dell'Opera a v neposlední řadě uměleckou ředitelkou Scuola di Musical. Jak je vidět, Simona je stále velmi aktivní. Bratrancem Simony je Alfio Marchini, který pokračuje v rodinné tradici stavitelství a je úspěšný podnikatel, který byl v červnu 1994 jmenován členem představenstva společnosti RAI.

Simona Marchini by mohla být ženská postava z pera spisovatele. Její vzhled, tón hlasu, způsob jakým drží své ruce, to vše z ní dělá postavu z časů románů.

Petr "Hennes" Hennebichler