Réžia:
Milan VošmikScenár:
Ludvík AškenazyKamera:
Josef StřechaHudba:
Svatopluk HavelkaHrajú:
Michal Staninec, Eva Hrabětová, Miluška Baliová, Ladislav Pešek, Stanislav Neumann, Eduard Kohout, František Vnouček, Martin Růžek, Josef Kemr, Eman Fiala (viac)Obsahy(1)
1. Malá vánoční: ztracený chlapec okouzleně bloudí městem chystajícím se oslavit Štědrý večer. 2. Milenci z bedny: na dvoře činžáku stojí velká prázdná bedna - chlapec a děvčátko si v ní hrají na vlastní domácnost. Dva těžkopádné lyrické příběhy o dětské fantazii - spíše film o dětech pro sentimentálně naladěné dospělé. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (26)
Dětský úsměvný povídkový film od známého dětského režiséra Milana Vošmika, s příznačným tak trochu poeticky laděným názvem "Hry a sny". Malý chlapeček siroteček a malá holčička a jejich dva příběhy. 1. Malá vánoční: ztracený chlapec okouzleně bloudí městem chystajícím se oslavit Štědrý večer. 2. Milenci z bedny: na dvoře činžáku stojí velká prázdná bedna.... mladý chlapec Mirek (Miloš Nesvatba) a mladé děvčátko Fanča (Miriam Hynková) si v ní hrají na vlastní domácnost. Dva těžkopádně lyrické příběhy o dětské fantazii ...spíše film o dětech pro sentimentálně naladěné dospělé. Ale i tak pěkné a tři hvězdičky si to zaslouží, už i kvůli poměrně dobrému hereckému ansáblu a písničkám jako Tichá noc nebo Na Pankráci, na malém vršíčku. Také jeden z filmů který se dnes už takřka nevysílá a je už tak trochu pozapomenut, ostatně skoro jako celá Vošmikova režijní filmografie. No každopádně je to škoda... ()
Dětský povídkový film Hry a sny je složen ze dvou částí: z původní filmové povídky Malá vánoční a z později literárně zpracované miniatury Milenci z bedny. První povídka kouzelným způsobem sleduje peripetie předškoláka, který se ztratil před štědrým večerem. Prochází městem a potkává nejrůznější lidské typy. Maličký Michal Staninec bezbranně koulí očima a nechává se strhnout okolnostmi docela roztomile. Bohužel druhá povídka příliš tlačí na pilu a na příběhu dvou dětí zobrazuje všechny myslitelné nešvary tehdejší společnosti. Na dnešní poměry jsou dialogy vkládané do úst dětem příliš cynické, archaické až škodlivé. A pranic na tom nemění skutečnost, že se na povídce kreativně podílel Miloš Nesvadba. ()
Poetika vpravdě lyrická. Aškenazy s Vošmikem v Malé vánoční mile zachycují zvláštní atmosféru Štědrého dne optikou malého hocha, který se ztratil. Autoři mísí pohádkový nádech s realitou. Svůj půvab to má, ač film výrazně zestárl. Tak či onak jde o žánr, který by se neměl podceňovat. ()
Dva příběhy ze staré Prahy z dob, kdy se ještě dalo hrát na dvorku a běhat po ulici, případně si vypůjčit koníka s povozem a kousek se svést. Zapovídat se dalo s lampářem nebo pohřebákem, ani policejní stanice nevypada příliš nevlídně. Mša i Evička působili velice přirozeně. Snímku je vyčítána nostalgie, já víc vnímám tu překrásnou dobovou atmosféru a hravost jak dětí, tak i dospělých. Každá povídka má velkoryse nasazenou stopáž a pokud budete stejně jako já sledovat všechny reálie, určitě se nebudete nudit. Tématicky zapadá do tetralogie o Martinovi. ()
Povídkový film o dětech (Malá vánoční a Milenci z bedny) s Aškenazyho poetikou. ()
Milan Vošmik mě svou tvorbou (až na Zlé pondělí) nikdy tolik neoslovil jako filmy Karla Kachyni, ale Vošmikova práce s dětskými (ne)herci dosahovala též velmi pozoruhodných výsledků. Komu jsou věnováni Hry a sny? Dětem, které dokážou vidět svět kolem sebe jinýma očima, dokážou u her zapojit obrovskou fantazii, ale i dospělým, kteří se ve svém okolí s dětmi setkávají a teprve s odstupem času si víc uvědomují výjimečnost těch zašlých dětských let. DĚTSTVÍ... výjimečné jako okamžik, když se rozsvítí to vánoční náměstí... doba, kdy za křídou namalovaným oknem s kytkami na dřevěné zdi vidíme opravdu okno s kytkami a ne pohou kresbu křídou... kdy vlastně stačí obléknout kostým, vidět pár obrázků a slyšet zpěv z gramofonu, abychom se na pár minut ocitli v nějaké exotické krajině. V rámci společensky rozporuplného období 50. let natočil Vošmik určitě jeden z nejpovedenějších snímků pro děti a mládež, s nebývale civilními dětskými výkony, bez jakékoliv ideologické myšlenky, byť černobílá stylizace s loudavějším tempem byla na mě coby současného diváka v obou povídkách možná až trošku moc líně loudavá... 70% ()
Maminko, musíme se hádat. Dneska jsme se ještě nehádali. – Tak to nech na zítra, když je tak hezky. – Tak dobrá, až zítra. – Nebo pozítří nebo vůbec ne. – To nejde, když jsme manželé, musíme se hádat. Domnívám se, že ani ne tak Aškenazyho původní text, jako spíš jeho filmařsky působivý přepis tvoří z Vošmikova snímku záležitost v mnoha směrech pozoruhodnou. Do té doby tvůrci jen minimálně projevený zájem o dětského diváka je tu najednou podán formou čistého individualismu, což vzbuzuje zvlášť silný kontrast k ustálené dobové ideologii, v tomto případě zcela absentující. První povídka skvělým způsobem převrací smysl nastalé situace v okouzlené klukovské dobrodružství, které asi nejvíc připomíná setkání s dobráckým taxikářem (pro podobný typ filmů zcela vyhovující Stanislav Neumann). Reálné propojení dětské naivity a hravosti s dospělácky kamarádskou "fair play" hrou tvoří zajímavý prvek v rámci dobového společenského ovzduší, v němž stále přetrvávala nejistota i podvědomý strach z uniforem (ještě před pár lety by něco podobného nebylo vůbec možné). Podívej se chlapečku, je Štědrý večer, už se naděluje a ty tu zdržuješ. Tak hezky řekni, jak to u vás vypadá. V Milencích z bedny se setkáváme s modelem klasického (tradičního) manželství, které ve svých nevinných představách přebírají dosud ještě nezralí dětští hrdinové. Pak ovšem nastává zlom. Do světa dětské fantazie náhle vstupuje element nostalgického ohlédnutí za vlastním mládím a promarněným životem. Tak ti tu dnes byly dvě mrňavý děti a říkaly, že jsou na svatební cestě. Je to škoda, že taky jednou budou velký. Ovšem co z tohoto filmu dělá skutečně velký divácký zážitek, je bezprostřední herecký výkon šestiletého Michala Stanince, který si sebou kupodivu nenese manýry typické pro tento věk a dokáže zaujmout i jinak, než pouhým roztomilým žvatláním a pokukováním. Za podrobnější analýzu by pak stála celková tvorba režiséra Milana Vošmika, která, jak se zdá, má co nabídnout i v současnosti. Bohužel se o ní málo ví. ()
Velmi poetické nadčasové Aškenazyho texty Malá vánoční povídka a Milenci z bedny (oba považuji za nestárnoucí literární klenoty) našly filmové ztvárnění, které duchu Aškenazyho textů odpovídá, i když třeba dvojice Kadár - Klos (s ohledem na to, jak o něco později zpracovali Aškenazyho předlohu v Tam na konečné) by film udělal ještě o něco niternější. Výborní jsou herečtí předtavitelé dospělých rolí (L. Pešek, E. Kohout, S. Neumann, F. Vnouček), jejichž výkony doplňují bezprostřední výkony dětských představitelů o duch nestárnoucí fantazie zralého (ve fázi spíš už stárnoucí) života (směrem k cirkusu), v mladším vydání pak Miloše Nesvadby, který tu hraje fakticky sám sebe. Nesmírná škoda, že snímek se skoro nedá vidět. Předkládá svět dětství mých rodičů na přelomu 50. a 60. let, který ale ještě koncem 70. let v tom mém nezmizel a ovlivňoval ho (a dnes se rád k němu vracím). ()
Půvabný povídkový film, který současně názorně ukazuje, jak dětský pohled dokáže zastínit celý svět dospělých, i odhaluje smutek za vším tím pevným, kamenným, z čeho je vybudován. Vánoční příběh o ztraceném chlapci uvádí do odcizeného předpůlnočního labyrintu, v němž všichni spěchají k okamžiku vysněného míru v teple domova, a ve svém kvaltu přehlédnou naplňující se pohár hořkosti ve zbloudilém malém srdci. Již v této pokročilé vánoční náladě zasněžené Prahy se profilují jediní adekvátní spoluhráči dětských her – vysloužilci a outsideři všeho druhu, k nimž lze připočíst jak mladíka z bedny z druhé povídky (ve skvělém podání Miloše Nesvadby) a jimž vévodí kolotočář, rovněž výstižně ztvárněný Ladislavem Peškem. Krátké i delší dialogy dětí s těmito postavičkami zároveň odkrývají, jak tito osamělci dokáží bystře zareagovat a v tom nejvzácnějším okamžiku, kdy se zdi jejich opuštěnosti prolomí, zahořet, i jak ani oni nedokáží ten široce rozevřený dětský zrak naplnit. Zvláště bolestně tento kontakt – a konflikt – vyvstává v rozhovoru na strážnici, kdy se staršina neúspěšně pokouší zastavit čas. Ten ještě živěji prchá ve druhé povídce, v níž interakcí přibývá a prohlubují se i novým, ženským elementem v podobě chlapcovy kamarádky. Její přítomností se zároveň odkrývá, jak nezbytná je pro muže jakéhokoliv věku ona ženská touha po životě: dívenka se instinktivně brání všemu, co by jejich křehkou jednotu mohlo narušit, a přestože se oba ústřední protagonisté vyjadřují „jen“ dětsky, naivně, naléhavost tohoto poselství nic neumenšuje. ()
O existenci filmu, který obsahuje mou v dětství oblíbenou Aškenazyho Malou vánoční povídku jsem neměla tušení. Ještě, že na ČSFD existují různé vyhledávací pomůcky a díky tomu jsem pod tagem Štědrý večer toto roztomilé dílko objevila. Z té první štědrovečerní povídky na mě dýchla kouzelná atmosféra vánoční zasněžené Prahy, kterou procházel klučina, hledající cestu domů. Naštěstí s tím hledáním zase tak nespěchal a mohla jsem si spolu s ním toho toulání ztemnělými starobylými uličkami patřičně užít. Druhá povídka o dětech z bedny je taky dobrá zábava, ale to vánoční toulání se mi líbilo víc. Oběma povídkám vládnou dobré herecké výkony dětských i dospělých herců a myslím si, že by si toho filmu užili malí i velcí, kdyby se ho snad rozhodla zařadit některá naše TV. ()
Malou vánoční povídku jsem kdysi dostal pod stromeček, a ještě jí mám schovanou. Prostým nahlédnutím jsem zjistil, že text je méně sentimentální než film, ale je možné, že ten sentiment je do filmu vnášen divákem, který je prostě ovlivněn roztomilým zjevem malého dítka, což při četbě odpadá. Počítám, že podobné to bude i u Milenců z bedny, které jsem nečetl. Jinak je to příběh poetický, opravdu kapku pohádkový, ale též silně pamětnický, jednak dnes asi zdlouhavý, jednak při pohledu na tehdejší reálie,vypadá tento příběh jako příběh z jiného světa (což ale možná posiluje jeho pohádkovost). Konec konců tu pohádkovost evokuje i zpracování základní zápletky - tedy putování ztracených dětí velkoměstem. Zde je to traktováno jako pohádka a idyla, dnes by to jistě bylo zpracováno jako drama či thriller. Už jen ta představa, že zbloudilé dítě může takto putovat v relativním bezpečí, je dnes motiv naprosto pohádkový. ()
Použij tajné zaklínadlo taxirlaxir a z Ústřední pohádkové správy, oddělení Bednomat, ti pošlou vlastní byt. 1) "Malá vánoční" povídka ohromuje svou silnou černobílou poetikou. Barevní "Milenci z bedny" ale úroveň neudrželi. K tomu uvádí 28letý scénárista a režisér dětských filmů Milan Vošmik: Film Hry a sny byl roztříštěný námětově i svým určením. První povídka, Malá vánoční, byla skutečně pro děti. Jak často se v předvánočním shonu ztratí malé dítě, které se pak dostane do nezvyklého a neznámého světa cizích lidí! Chtěl jsem ukázat poezii takovéto příhody. Malou vánoční jsme pak s Ludvíkem Aškenazym doplnili další povídkou o dětech, Milenci z bedny. Byla to však už jenom povídka o dětech, a nikoli pro děti. Patřila dospělým, podobně jako jim patří celé Aškenazyho vyprávění o „človíčku“. Milenci z bedny je povídka s pohádkovými motivy, v níž se kamera dívá na hrdiny příběhu tak, jako se „človíčkové“ dívají na „velké lidi“ kolem sebe. Toto dvojí zaměření filmu, v němž každá půle byla určena jinému diváku, bylo příčinou neúspěchu a rozpačitého ohlasu Her a snů. Na besedách s dětmi jsem si ověřil, že Malá vánoční si našla své diváky a že byla chyba přičlenit k snímku pro děti povídku o Milencích z bedny, určenou dospělým._____ 2) Pohádkovému vyznění obou povídek odpovídá i bezstarostnost hlavní postavy. Ve vánoční povídce se nikdo neptá, co malý chlapec dělá po setmění sám na ulicích, nikdo se o něj nebojí, nikdo se po něm neshání._____ 3) Půvabnou působivou atmosféru noční vánoční Prahy (už tehdy bez sněhu) střídají ve druhé povídce neméně působivé reálie: po Karlově mostu vesele jezdí auta, lidé družně žijí v pavlačovém domě, dojem luxusu vzbuzuje Česká restaurace hotelu International a další._____ 4) Mimořádně zdařile se se svou rolí vyrovnal 6letý Michal Staninec (vystupuje v obou povídkách). ()
Tento film je poetickou výnimkou v portfóliu Milana Vošmika, dvorného režiséra angažovaných socialistických filmov pre deti. Jeho tvorba mi príde rovnako vzdialená a "nepochopiteľná" ako staré nemé filmy. Verím, že v čase vzniku to mohli byť nadštandardné počiny, ale mne pripadajú pomalé, nudné a zvláštne. ()
Film, u kterého někteří diváci můžou obdivovat nebo opěvovat pomalou prozaistickou poetiku Dětských etud a Milenců z bedny Ludvika Aškenazyho ... pokud se na tuto vlnu vyladí, pokud budou mít dost času na lenošení a k tomu romantickou či nostalgickou náladu, pokud jim učarovávají malé roztomilé dětičky, každým slovem a gestem napodobující dospělé, nebo pokud jsou ve věku babiček a dědečků a spletitá složitost moderního světa obtéká jejich tichý ostrůvek, aniž by je vyvedla z rezignovaně moudrého klidu. Ostatním divákům se může stát, že se u tohoto filmu budou jednoduše nudit. Je na místě také dodat, že film již je poznamenán vzdálenou geograficky, ale blízkou náladami a potřebou odrážet život obyčejných lidí vlnou italského neorealismu, ač realistického v něm není ani za mák. ()
Hezky natocene, poeticky ladene dve povidky, kterym kraluje detske duo z prazdne bedny. ()
Hry a sny jsou laskavým filmem, určený především pro dětské publikum. Hry a sny jsou samozřejmě poetickým výtvorem, vizuální stránka vyznává estetiku k rozkvětu nálady hravé představivosti. Herecké obsazení svým charakterem laskavost k dětem něžně podporuje. Hry a sny jsou bohužel také neohrabaným filmem pro děti a ve výsledku se méně, či více míjí se svým původním ručením. Hry a sny ukazují ztracený svět minulosti v jeho skromnosti a romantické zasněnosti. Hry a sny jsou také sentimentálním povídkovým filmem, formálně propojeným, idylicky rozděleným. Hlavní postavou poetického rozjímaní je Petr Vrba (zajímavý Michal Staninec), nebojácný malý chlapec předškolního věku. Bezstarostně si užívá svá dobrodružství svobodného potulování zasněženou i rozkvetlou Prahou. Poznávání života je okouzlením představou a přáním i nostalgií nejmagičtější částí růstu a věku dítěte. Obě povídky propojuje také postava taxikáře (velmi příjemný Stanislav Neumann), dobráckého klíčníka do slibované říše pohádek a her. A částečně také policejní staršina Bedrna (sympatický Martin Růžek), starý mládenec a vysvoboditel chlapcova vánočního ztracení. Výraznější postavou vánoční povídky je Petrův vánoční zachránce z truchlení a policejní četař Hájek (mladý Vladimír Hrubý). K výrazným postavám prosluněné povídky patří malá souputnice Petrova dobrodružství a společné hry na manželství (zajímavá Eva Hrabětová), důstojný maharadža Tonda (dobrý Eduard Kohout), zamilovaný mladý malíř Mirek (příjemný Miloš Nesvadba) a osamělý pouťový komediant s laskavým srdcem (velmi zajímavý Ladislav Pešek). Z dalších rolí: zvědavá malá holčička s pivem (Miluška Baliová), pospíchající muž s kaprem (Josef Kemr), pracující lampář (Eman Fiala), nevrlý hlídač zavřené vánoční tržnice (Josef Vošalík), probuzený zákazník taxíku (František Vnouček), malířova známost Fanča (Miriam Hynková), snaživý vrchní číšník (Gustav Hrdlička), seriózní oddávající úředník (Jiří Pick), mladý ženich (Jan Přeučil), či svérázní manželé Masopustovi s mluvícím papouchem (Ota Motyčka a Marie Buddeusová). Hry a sny jsou příjemným poetickým filmem, byť je jeho dětské určení zpochybnitelné. Potěší, ale uchvátit již nedokáže. ()
Má to něco do sebe-poklidná a skromná léta 60. ()
Představa dospělých tvůrců o životě usmrkanců je vždy mylná. Zatím jsem neviděl film, kde by se to povedlo. Navíc mě to připadlo jako agitka na naši skvělou VB. ()
Malý mudrlantský usmrkanec si to o vánocích štráduje Práglem jakožto LOST a všude trousí ty své roztomiloučké nesmysly. Přisomruje se k němu jedna Mařka a on před ní machruje až se jí z toho ježí chlupy v nose. Nejvíce mě iritovala jeho přehnaně pečlivá výslovnost, obzvlášť z jeho rezonujícího rrr se mi otvírala kudla v kapse. Prostě hezký dětský film no ´:-) ()
Druhá povídka se mi líbila o něco víc než ta vánoční. - Malá vánoční je skutečně slabým příběhem, byť měl být primárně určen dětskému divákovi. Ano, Michal hrál výborně, ale děj prakticky neexistoval, šlo o změť náhodných setkání. Nevíme vlastně, jak to, že se vůbec ztratil, scény štědrovečerní Prahy možná ve své době měly poetiku, ale celé to vyznívá nějak do prázdna. Vše napravuje povídka Milenci z bedny - začátek jako by vypadl z klipu Dáme si do bytu, Miloš Nesvadba nakreslí své milé uvnitř ohromné bedny (proč se tam ale nastěhovala?) interiér bytu, k němuž pak dal dekret chlapci, jehož známe z první povídky. Spolu se sousedčinou dívenkou si tam spolu hrají na tatínka a maminku, to je opravdu kouzelné, jak umí navodit běžnou atmosféru našich rodin, kdy otec leží na kanapi a čte noviny a matka kolem něho poskakuje. A pak se oba malí milenci vetřou do skutečné svatby... Obě povídky doprovází starý taxikář a právě v jeho osobě spojené ještě s jeho starými kamarády, z nichž jeden dělá kolotočáře, druhý předvádí Inda, je nádherně zobrazen kontrast mezi bezstarostným dětstvím plné snů a mezi skutečností, jež nastává osamělým lidem ve stáří... Dvě a čtyři hvězdičky dávají dohromady průměr tři. ()
Reklama