Cesta matky Küsterové do nebe

Fassbinder opět zkušeně staví svůj postup absurdních lidských figurín a osudů skrz kvalitní dvorní herce, ale tentokrát mě cesta osamělé a zmatené Mutter Küsters ke komunistům a radikálům úplně nestrhla, jakkoliv je fascinující sledovat naivní ženu postupně podléhat bulvárním novinářům, lákavé ideologii omlouvající čin z úvodu a pak indoktrinaci teroristů. Evropská verze uprostřed temného finále zřejmě z nedostatku financí končí scénáristickým popisem nenatočeného závěru a alternativní konec US verze naopak směřuje k humornému vlídnému konci, co z toho lze preferovat jako záměr režiséra? (06.04.2024)

Matce Kusters už se na Zemi nelíbilo, tak předčasně si podala žádost o pobyt v nebi. Jak se to dělá, tak i o tom vypráví tenhle film. (29.05.2011)

Küstersové cesta je zjevně vytvořena jako koncert pro Brigittu. Naroubovat na to politický film, moralitu a sirkovské melodrama k tomu, to muselo být v synopsi scénáře docela obtížné. Prvky se ale ve Fassbinderovi stále opakují, záleží spíš na jejich rozložení a napojení. Podobné domácnosti už jsem viděl nejmíň v Obchodníkovi se zeleninou i ve Strachu jíst duše; podobné zatočení s nevinnými osobami mnohokrát - tak tomu chce melodrama a morytát... Zde začínáme v překrásném barvotiskovém německém hospodářském zázraku. Jen jsem odpočítával kdy se asi kdo narodil a jaké měl asi zážitky v poválečné době - to vše pro našince pluje tak nějak pod hladinou Mohanu. Idylku jak ze seriálu začnou ale brzy subverzivně nahlodávat režisérovy manýry: free jazz linoucí se ve středostavovské domácnosti v úvodní scéně, dcerka v mnichovském bordelu a vzápětí novinář v kabrioletu jak z Dallasu, kde to navíc nepasuje do ročního období, kterým je jindy zjevně brzké jaro (pohřeb, zpívající ptáci) - všechno tohle je ale trade mark a proto na Fassbindera koukám - kvůli té svobodě! Nicméně dnes už by bohužel toto neprošlo-)). Bavila mě Ingrid Caven, byť asi trochu hraje sama sebe a to vlastně ani nijak zvlášť dobře - jak Schygulla, tak Carstensen mají širší rejstřík. Carstensen zde je plně služebná, absolutně nevybočuje, bylo to sympatické po tom všem, co s ní Fassbinder uměl natočit... Celek filmu mi připomínal charakterem spíš Svět na drátě - asi kvůli komparzům a "filmovosti" kdykoliv vykročíme mimo byt. Hvězda dolů - za co - asi za přeci jen zbytečnou povlovnost 3/4 filmu, když pak najednou radikalizace staré paní proběhne v pěti minutách. Konec je ovšem výtečný! Dovedu si první závěr představit, ostatně Svět na drátě končí před svou codou podobně velkolepě. Nejvtipnější ale byly odrostlé účesy zaměstnanců kanceláře a všech herců ve druhé verzi točené asi po pár týdnech / měsících. Bubble74 říká v komentáři vlastně vše důležité. (05.01.2021)

Zoufalá potřeba vlídného slova a snaha očistit manželovo jméno přivedou prostinkou vdovu až do spárů vypočítavých komoušů a anarchistů... Brigitte Mira je naprosto kouzelná jako dobrosrdečná Mutter Küsters a její neodolatelný výkon táhne celý film. Fassbinderovi v závěru došly peníze, takže si překvapený divák musí finální scénu originální verze jen suše přelouskat v titulkách. Podstatně levnější a přívětivější je koncovka verze americké, která se mně osobně i líbila víc. (03.02.2014)

Spolu s Laurie Andersonovou se můžeme zeptat: "What Fassbinder film is it?". Fassbinderovy filmy jsou fenoménem nejen pro Laurie Andersonovou - a zůstanou jím až do konce dějin filmu (pokud ten již nenastal). Stejně tak je věčný, ve filmech často frekventovaný, "problém matky Küsterové". Lidskou slabost - touhu domoci se pravdy - ráda využívá nejen komunistická nebo anarchistická totalita ale i další dvě nezmíněné: nacistická a katolická. Mutter Küster (německy mi to zní lépe) bojuje za svou pravdu až do konce, podobně jako Kleistův Michael Kohlhaas (loni zfilmovaný s Mads Mikkelsenem). A co se týče vyústění: jsem také pro smírnou verzi s blutvurštem. Opět upozornění k překladu názvu: Fahrt zum Himmel neboli Himmelfahrt znamená Nanebevstoupení nebo Nanebevzetí; Mutter Küster rozhodně necestuje ve filmu do nebe. (04.02.2014)