Čínská ruleta

Jo, jo - viem o tom, ze R. W. Fassbinder bol fundom zbuznelej homoromantiky a ze sa ynspiroval Daglesom Syrkom a jeho filmami /este stale som nevidel ani jeden/. No ale tuto som dostal pod nos unylu nudnu srajdu s podpriemernou reziou /jo, stale neznasam Fassbindera - nemylit si s Fassbenderom, ktory ja famozny herec/ prisernymi dialogmi a len priemernymi kulisami. Fassbinder mal udajne akesi 2 obdobia reziserskej tvorby, ale srdecne su mi u prdele. A zase toto je jeden z tych filmov, u ktorych aby som sa xmrti ufilozofoval nad kazdou jednou vetou, ktory tu prednesie kdejaky clovek, co tu hraje. To otvorene nenavidim, ja na filmy cumim preto, aby som sa bavil a odreagoval : 2 % (14.06.2016)

Čtyři nestabilní přelétavé dvojice se sejdou v jednom prostoru (byly do něj vmanévrovány Angelou). Angela je chromá dospívající dívka, trpící nedostatkem lásky a oplývající jasnou a logickou nenávistí. Čtyři dvojice přeskupí do dvou čtveřic, které pod jejím vedením hrají hru, ve filmu označenou jako Čínská ruleta. Jejím účelem je eskalovat vzájemné vztahy a ten nejintenzivnější (mezi ní a matkou) přivést na ostří nože. Stylizované režijní pojetí připomíná loutkovou hru o Kašpárkovi, který je mazaný, vzdělaný, dospělý, logický a mstivý - tak jako Angela (20.12.2015)

Film zhruba z prostředku Fassbinderovy kariéry opět potvrzuje svou originalitu a hlavně schopnost neustálého vývoje svých filmů, v tomto případě snad nejvíce zaujme stránka formální. Jízdy kamery (zejména kruhové), nájezdy k tvářím herců jim dodávají to "něco", co herci pod režisérovým vedením nechali pod neprostupnými výrazy, skrývajícími pravé pocity (nejvýrazněji Ulli Lommel). Záběry v interiéru patří k tomu nejnápaditějšímu, co Fassbinder v tomto ohledu kdy předvedl. Hudba ve spojení s takovouto kamerou dodává atmosféře scén onu falešnou nádheru, jakou se pyšní krásný zámek, ve kterém se (snad už od nepaměti) odehrávají scény nevěr, úskoků a zakrývané nenávisti. (16.02.2014)

(LFŠ 2010) ČÍNSKÁ RULETA je datována rokem 1976, tj. ještě spadá do Fassbinderova druhého režijního období (1972-1976), které se vyznačuje inspirací sirkovskými melodramaty, jež jsou charakteristická jasnou typizací postav a přebujelým stylem způsobujícím odstup, aniž by se užívalo očividných brechtovských zcizovacích prvků ala promluvy do kamery apod. Zatímco u Douglase Sirka distanc způsobovaly přepísklé technicolorové barvy a okatě na odiv stavěné emoce, u Fassbindera je stejného efektu dosahováno mrtvolně nalíčenými postavami, které příliš neprojevují emoce a ve vyprávění se pohybují jako figurky na šachovnici. Jestli se zrovna neorientuje v nedávné historii německého národa, ke které se ČÍNSKÁ RULETA zjevně vyjadřuje, můžete film vnímat jako precizní studii moci a jejího zneužití, manipulaci a zlu. Za to je zodpovědná buržoazní společnost, která se není schopná vymanit ze svého prostředí a způsobu života, o čemž svědčí významotvorný styl, založený na interiérovosti, důsledné práci s odrazovými plochami a pohybující se kamerou, značící duševní pochody a vztahy mezi postavami. Samotná hra, nejsilnější pasáž snímku, je završena otevřeným závěrem, který vybízí k četným interpretacím, jež se alespoň napoprvé ztrácí pod perfekcionistickým stylem a snahou o pochopení jejího systému. (05.08.2010)

Koho představovala chromá Angela, koho představoval slepý podvodník ani koho představovala němá učitelka jsem zatím nerozluštila. Vzhledem k tomu, že se ve filmu připomíná koncentrační tábor v Bergen-Belzenu, bude to asi něco z nedávné německé historie. Koho tedy vlastně na konci zastřelili, s čím Fassbinder účtoval? Něčemu v jeho soudobém Německu chyběl pohyb nebo spád. Něco v Německu se nevidělo nebo vidělo špatně. O něčem se nehovořilo nebo nesmělo hovořit. Tuto filmovou hádanku doporučuji náročnějším divákům. (08.05.2017)