Megalopolis

Filosofický sci-fi epos, za který by se styděl snad i Hallmark. Nesoudné a nabubřelé podobenství, které chce ohromovat komplexní vizí plnou sofistikovaných referencí a hlubokých myšlenek, přitom ale brutálně selhává ve všech základních aspektech v čele se srozumitelným představením fikčního světa, jeho obyvatel a vztahů mezi nimi. Naprosto nesoustředěné vyprávění ledabyle přechází mezi jednotlivými liniemi, tématy, motivy a postavami. Obrazově je film vzhledem k rozpočtu až nečekaně slabý (některé trikové záběry jsou vyloženě příšerné). Megalopolis je nudná a naprosto zmateně působící snaha natočit nadčasové veledílo, z něhož budou diváci odcházet s pocitem osvícení. Mimóznost a nechtěnou směšnost celého projektu skvěle vystihují postava Shiy LaBeoufa nebo scéna, kdy Jon Voight vytasí dětský luk. Těžko uvěřit, že tuhle katastrofální snobárnu coby svůj vysněný počin natočil člověk, který si několika svými díly zajistil nesmrtelnost. Epic fail na druhou. 30 % (24.10.2024)

Práce přemýšlivého člověka, který ale (už hodně dlouho) nekonfrontuje s cizími názory a pohledy na svět a bez téhle zkušenosti není přes veškerou snahu a šířku záběru schopný překonat základní banalitu intelektuálního izolacionismu. Francis Ford ten film promýšlel 30 let a během té doby nejspíš nereagoval na jedinou kritickou připomínku ke scénáři. Nepřekvapivě se nedostal dál než náhodný teenager ve fázi posedlosti římským impériem. Není to podnětné, není to fascinující. A pro "artové filmy" je škodlivé, aby tomu tahle nálepka byla přilepována, protože to může jen poškodit náročné nekonformní filmy, které si zaslouží vstřícnost, což tohle absolutně není. A to ani neřeším komický šovinismus toho filmu a některé z nejhorších ženských postav, jaké kdy plátno pojalo. Jediný náznak snesitelnosti přináší paradoxně Aubrey Plaza. (28.09.2024)

Po těch hejtech jsem to čekal horší. Je to stravitelnější než Terrence Malick. Vlastně je to docela normálně srozumitelný film, jen není pro každého a už vůbec ne pro konzumenty marvelovek. A krásně vizuálně vypadá, všechny ty art deco kulisy a mnohé velmi originální scény, které jsem si v nejprázdnějším IMAXu ever fakt užil. Trochu paradoxní je, že toto podobenství o zkaženosti a hýřivosti moderní civilizace těsně před zánikem vzniklo tak, že prostopášný stařík dal na jeho výrobu 120 milionů. Ale za tu odvahu jít proti proudu dávám čtyři. (03.10.2024)

Na Megalopolis som išiel nielen preto, že si rád v kinách vychutnávam posledné diela režisérskych legiend - napokon Coppola mal podobne ambiciózny počin v kinách naposledy ešte v minulom tisícročí - jednako ma zaujímal aj architektonický aspekt, nakoľko sa o ňu zaujímam.  Neľutujem nevšedného zážitku, ale ide o veľmi rozporuplný počin. Nakoľko sa nechcem hlboko siahlo rozpisovať a dostávať sa tým do sfér podobných filmovým dialógom nazvem ho iba do seba zahladeným pseudointelektuálnym žvástom, ktorého zničil dramaturgicky roztrieštený scenár.  Cézar dokáže zastaviť čas, a čo?  Veď túto schopnosť využíva ako kratochvíľu bez ďalšieho zmysluplnejšieho využitia.  Coppola ukazuje zaujímavé nápady (oživené sochy) a raz som sa mykol (atentát), inak je vizuálne skôr priemerný a vidno, že 120 miliónov na splnenie jeho zámerov bolo tou najmenšou čiastkou.  Záverečných 5 minút je síce pôsobivých, ale ani tie nevyženú Megalopolis k priemerným trom hviezdičkám.  V kine sme sedeli jedenásti a v závere sa predsa len ktosi hurónsky zasmial. (BE2CAN, kino Mladosť 11. 10. ´24, 237. hodnotenie,  45. komentár k filmu) (16.10.2024)

„Když skočíme do neznáma, dokážeme tím, že jsme volní,“ zní jedna z nejčastěji opakovaných vět v tomto filmu, kterým se Francis Ford Coppola pokusil osvobodit od myšlenek, jež ho zjevně dlouho tížily. Jeho kritická alegorie na současnou společnost ústící v apel na jednotu a lásku mezi lidmi je však příliš nekoherentní, nestřídmá a hroutící se pod vlastní vahou na to, aby se mohla zapsat do dějin jako dobrý film. Více zde. (11.10.2024)