Za volantem nepřítel

Vše již bylo řečeno. Zápletka legrační, výsledky tristní. Steklý natočil klaunérii o zlých taxikářích, které nakazili západní reakcionáři a tak stávkují za vyšší platy (tedy něco, co za první republiky dělali komunisté obden). Zde je to ovšem průvodním znakem postupujícího a sílícího vlivu pravicového revizionismu. Každou chvíli odněkud slyšíme, že po televizních novinách "zazní fejeton Vladimíra Škutiny" či něco podobně zločinného. Vrcholem všeho je scéna, v níž si kovaný Miloš Willig na chvíli pustí televizi, z níž mluví nějaký ten "osmašedesátník". Bohužel asi neříkal nic zločinného, a tak ho musel "nadabovat" Jiří Krampol s podstatně nebezpečnějším textem... Dále účinkují Oldřich Velen, Jan Skopeček, Libuše Řídelová, Petr Skarke, Karel Hábl, Svatopluk Matyáš, Zdeňka Burdová, Libuše Matějová, Jiří Němeček, Josef Langmiler, Gustav Opočenský, Jindřich Janda, František Skřípek, Zdeněk Kryzánek, Ivo Niederle, Vladimír Hrubý, Jan Schánilec, Zdeněk Kutil, Jan Krafka, Jiří Havel, Petr Pospíchal, Radan Rusev, Antonín Hardt, Josef Hlinomaz, Magda Maděrová, Jiří Holý, Ferdinand Krůta, Raoul Schránil, Stanislav Remunda, Miloš Vavruška, Karel Peyr. (15.01.2008)

Bez pochyb je to odpad, ale na rozdíl od Dvacátého devátého, který je jenom ukrutná nebezpečně propagandistická nuda, je tohle ukrutná nebezpečně propagandistická nuda s poslední čtvrt hodinou, ze které jsem chytal záchvaty smíchu. Tudíž odpad dát nemůžu, ačkoli to je těsně nad ním. Ale teroristické taxikáře, idiotské finále s autohavárií a zápaďáckého hajzla, který chce unést ženu soudruha šéfa taxikářů do Frankfurtu a dokonce jí ukradne cestovní pas, aby s ním musela přes celnici (!), to jen tak člověk neuvidí. A když se k tomu přidá asi stokrát opakovaný stejný záběr na stověžatou Prahu (který tam ani nemá smysl), je guilty pleasure dokonáno. Jinak je to ale naprosto mizerný film, po všech stránkách. Hrdinní komunisté se nevzdávají a nepodléhají nátlaku ani na jaře 68, černobílé to je až to bolí, ale v tom nemá smysl se pitvat, to už tady člověk čeká, když ví, do čeho jde. Zarazila mě ale laxní filmařská stránka, která nejen že netvoří další vrstvu a ani nemá vnitřní smysl střihové skladby či opodstatnění pro celky či polodetaily, ona mi dokonce przní moji zálibu ve velkých celcích a statických záběrech. Těch je tu totiž hodně, ale jsou naprosto bez atmosféry, se stupidním umístěním postav a dějí se v nich dlouhé rozhovory o ničem, ve kterých velký celek spíš působí, jako kdyby někdo na špatné divadelní hře někam náhodně umístil kameru a prostě ji zapnul. A nechybí ani oblíbený prvek tehdy současných agitek - vtipná postavička. V Tobě hrana zvonit nebude to byl plešoun vymetající hospůdky, zde taxikář s čivavou v kožené kabelce. Ale tenhle taxikář naštěstí zastává i úlohu neutrální postavy, která má nakonec jít na správnou (samozřejmě komunistickou) stranu věcí. Tím pádem i Tobě hrana zvonit nebude byla scénáristicky propracovanější. A vlastně i filmařsky, jelikož tam střih dával aspoň smysl. Steklý je asi ještě větší neumětel než Trapl... Slabá 1* (08.03.2024)

Miloš Willig začíná být pro mě ikonou filmů alla největších bezduchých odpadů, které zde podle norem rudé garnitury vznikaly. Tento film mě nudil od samého počátku až do konce, jehož pointa mi nějak unikla. Neuvěřitelně překroucená fakta z roku 68 byla prezentována tak okatě a angažovaně, že snad i tehdejší soudruzi z ÚV museli pochybovat o negativním testu na psychotropní látky režiséra a scénáristy. Snad bych byl ochoten dát jednu hvězdu za hudbu a záběry na panorama Mater Urbium, ale má nechuť je silnější než ochota... (15.01.2009)

Tohle je tak strašně hloupej film, že je až zábavnej. Chvílema jsem z toho měl pocit, že sleduju snad nějakou parodii. Na celkem banální zápletku, která je o tom, že taxikáři požadujou zvýšení platu (na tehdy naprosto nereálnou částku 10.000 Kčs měsíčně), je naroubovaná jakási agitka o událostech v roce 1968. Taxikáři jsou vylíčený jako banda podlejch hajzlů a proti nim stojí charakterní starej komunista na pozici ředitele (Miloš Willig) a jeho mladší přicmrndávač (Petr Skarke), což je úplnej Mirek Dušín. Některý scény ve filmu jsou opravdu nechtěný komický výstupy. Třeba Skarke naběhne do restaurace a spustí na číšníka "Soudruhu, potřebuju stůl pro dva." a nesoudružský číšník ho vyfakuje, což jeho manželka okomentuje tim, že asi číšníka nasralo, že ho oslovil soudruhu. No a vůbec Skarke tam celou dobu mele strašný hovna. Ten měl fakt na role totálně vygumovanejch soudruhů celkem velký "štěstí". Nebo syn toho starýho soudruha přijde domu a pochlubí se tatínkovi, že ve fabrice sesmolili dopis pro soudruhy v SSSR, kde si stěžujou na současný poměry. Já prostě musim tomuhle "veledílu" dát aspoň 3 hvězdy, i když objektivně si to nezaslouží. Že je to propaganda na úrovni těch největších pitomostí z 50. let, na to sere pes. A že Skarke v roce 1968 jezdí ve Škodě 110R a zahlídnul jsem tam i pár dalších nedobovejch aut (nějaký Žigulíky a Volhu M-24), tentokrát filmu odpouštim. Akorát by mě zajímalo, jak na tuhle propagandu asi koukali lidi v roce 1974. (31.12.2011)

Morálně zrůdný film, který záměrně překrucuje historii a na objednávku strany dělá z reformátorů ty špatné a zlé, kteří se neštítí ničeho a z konzervativců ty hodné, kteří to vlastně myslí dobře. Od začátku není jasné, co má film být za žánr, protože chvíli vypadá jako detektivka, chvíli jako drama, nejvíce je to ale politický film, který na pozadí stávky taxikářů v roce 1968 ukazuje "prolhanost reformátorů a jejich enormní touhu po penězích". Jako by Karla Steklého samotný film nebavil, protože se v něm neustále objevují záběry na Prahu, nic moc se v něm neděje a většinu stopáže vlastně tvoří různá politická prohlášení. Miloš Willig tu své role hodných komunistů dotáhl k dokonalosti, kdy opravdu působí jako poslední spravedlivý, proti němuž se všichni spikli a rady hledá u Stalina s Leninem, z herců snad stojí za zmínku jen Regina Rázlová, jejíž postava řeší nějaké normální dilema. Je nicméně vidět, že ani sami straníci filmu moc nevěřili, protože se v něm neobjevila žádná hvězda a je natočen vesměs bez zájmu. Vše pak korunuje vyloženě směšný konec s "hlubokým" poselstvím, který snad nemohli myslet vážně ani tehdejší komunisté. Jediné, co snad malinko zlepší dojem, je protestující mladík v triku Jimmiho Hendrixe, poměrně odvážná scéna se striptýzem a roztomilý pes. A to je taky to jediné, co tenhle zrůdný film zachraňuje před odpadem. 10 % (08.11.2020)