Zámek čistoty

Regulérní psychothriller, u kterého by mě zajímalo, jestli ho viděl Lanthimos před tím, než natočil Špičák. Ten totiž stojí na dost podobném syžetu, avšak ve Špičáku graduje do stále větší samoúčelné absurdity, zatímco Zámek čistoty má jako předlohu skutečný případ, tudíž se drží v uvěřitelných mantinelech. A ty mi sedí víc, jelikož zařizují skutečný psychothriller, ne jen artovou hru na něj. Bizarní to ale zůstává - autoritářský svět Gabriela má drsná pravidla, sadistické tresty za jejich porušení a manželku s třemi dětmi, které v něm musí žít. Děti neznají nic jiného než tenhle věčně uzavřený prostor chátrajícího baráku, do kterého neustále intenzivně zatéká, tudíž je pro ně Venek velká neznámá, před kterou ale jsou neustále varovány. Všichni jen vyrábí jed na krysy nebo chodí do neméně zvláštní domácí "školy", občas si hrají pofidérní hry a dvě děcka už jsou v pubertě, takže se v nich probouzejí pudy, které nemají možnost v tomhle prostředí legálně projevit. Gabrielův totalitní svět se stále více začíná rozpadat a on sám je stále více agresivní. Je to prostě film, na který se nedívá zrovna příjemně, když vás dokáže pohltit. U mě se to povedlo skrze kontrasty šedý svět Gabrielova baráku x barevenější Venek (a pracuje se s tím i v detailech, třeba když Gabriel přinese kufr s hračkami a fialové polstrování je jedinou výraznější barvou, která onu šeď aspoň na chvíli narušuje), chytře rámované záběry a precizní herecké výkony veškerého obsazení, které do svých rolí dokonale zapadlo. Silná atmosféra mě nepustila ani na minutu a objevování bizarních pravidel Gabrielova světa taktéž drželo moji pozornost, dokonce i jako psychologický film bych neměl problém to označit. Vadí mi jen urychlený a nahodilý závěr, který se ke zbytku moc nehodí (včetně toho zvratu v posledním záběru, leda by to policie hodně, hodně, ale fakt hodně podcenila) a nedořešené důvody, proč s ním Gabrielova manželka tohle stále drží, když jako jediná zná skutečný Venek. Jinak jsem ale spokojený a těší mě, že tady jsem se o zaujetí na první pohled nespálil. Špičák je sice o parní bizarnější, ale tohle ve mě zanechalo mnohem silnější a znepokojivější dojmy. 4* (29.09.2024)

Sugestivní vyprávění o velkém zamčeném domě s patiem, v době stálého deště. Pomalu se odvíjí příběh matky a tří dětí zotročených a vychovávaných podivínským mužem, což se mu nakonec vymkne z rukou. Působivý a nestárnoucí film.(max.90%) (18.10.2022)

Film podle skutečné události – dospívající děti se snaží vymanit ze zajetí domu i vlivu výchovných praktik despotického otce (hraje ho Claudio Brook, jehož jsme mohli vidět i v mexické Fridě a několika filmech Luise Buñuela /titulní role v Šimonovi na poušti/). Snad jen fakt, že jim otec poskytuje domácí tělesnou i (poněkud zvrácenou) duševní výchovu, zamezil úplné degeneraci potomků (vzpomeňme na sestry z Jablka Samiry Makhmalbaf). Celonárodní ekonomické problémy však mají vliv i na zaběhaný chod domácnosti, jejíž příjmy pramení z prodeje jedu na krysy. Podaří se dětem dosáhnout duševní i fyzické svobody? (16.08.2005)

Tak tupá policajná akcia, aká bola v závere tohto filmu, sa len tak ľahko nevidí! Vlastne kôli nej som jednu hviezdičku i ubral. (12.10.2015)

43rd KVIFF 2008 - TRIBUTE TO ARTURO RIPSTEIN - Pocta Arturo Ripsteinovi - 55%, AUDIENCE AWARD - Divácká cena deníku Právo (Divácká cena: 1234) - 1.9/201 (05.01.2009)