Dve slová ako kľúč

Ano... odsledovala jsem se zájmem, ale...po pár hodinách vyprchalo ještě kousek kouzla a z pěti hvězdiček jsem skončila na čtyřech. Pak vyprchalo ještě něco, sama nevím co, a je to na tři hvězdy. Vadila mi neskutečná hlučnost Indie, to rvalo uši... muž, který si přesně na minuty vypočítá svou smrt na vrcholku hor a žádné sblížení mezi ním a dcerou neproběhne... to bylo spíš úsměvné. Malý prostor pro kněze, který uletí na balóncích aniž bych věděla proč. Kraťoučké vysvětlení jeho daru, bylo opravdu minimalistické. Nechtělo se mi domýšlet pohnutky hrdinů, protože byly tak nějak letem světem.  P.S. Olbrychski a Dušek...  byli skvělí :-) (31.07.2023)

Na jednu stranu si cením toho, že v Čechách vznikl film, který si klade spirituální otázky. Bavily mě i pestré lokace a šarmantní Pierre Richard. Ale to je bohužel tak všechno.  Příběh se na začátku odvíjí poněkud zmateně, následuje mnoho sekvencí, které se snaží vyždímat nejake emoce, ale je to akorát patetické a na sílu. (A stejný problém jsem měla i s Úsměvy smutných můžu.) A celkové vyznění... Přijde mi smutné, že postava spisovatele hledá onen otcovský princip, jeho pochopení a přijetí kdekoliv, jen ne ve své vlastní rodině, která mu tvoří v jeho osamělém narcismu jakousi kulisu. A stejně tak ta sekvence kde se zfetuje, jde se projít a potká kámoše z léčebny. A třeba to může být naprosto přelomový okamžik pro jeho další života běh, ale nemám pocit, že by se to podařilo převést a přenést na diváka. (01.09.2023)

čekal jsem pokračování Úsměvů smutných mužů (které byly před lety ok) a místo toho jsem dostal změť na sobě nezávislých "příběhů", která víc než klasický film připomíná zfilmovanou facebookovou stránku plnou nicneříkajících a vágních motivačních citátů. Dvě slova prakticky přetékají postavami, ale o žádné se vůbec nic nedozvíme (tedy krom toho co nám sdělí voiceover vyprávěče) a z jejich příběhu vidíme pouze střípky, které navíc mnohdy nejsou jakkoliv uchopitelné a i když sem se v určitou chvíli dost snažil, nenašel sem v nich žádný smysl. Jak mi běžně artové filmy nevadí, tak tohle bylo až moc. Kdo se ale vyžívá v přednáškách Jardy Duška, má rád východní filosofii (ale jen povrchově) a/nebo zásobuje kamarády citáty, tak ten možná bude spokojen...20% (20.10.2023)

"Volné" pokračování Úsměvů smutných mužů? To nemyslíte vážně. Tohle bylo jenom čisté utrpení a zmatenost nad zmatenost. To, že tam hodíte staré "známé" postavy, tím zmatenost příběhu nezachráníte. Bohužel. Velké zklamání. Ani se nedivím, že to v kinech tak dlouho nezůstalo. A možná jsem i ráda, že jsem nešla do kina, asi bych v půlce filmu odešla. (28.10.2023)

Z výtečných Úsměvů smutných mužů se nám po pár letech stal pan Dušek políbeným bezdomovcem, který skrze psychosomatiku dokáže zničit rakovinu, páni doktoři spalte svoje doktoranty, páni vědci přestaňte vědátorovat. Přesně to popsal v recenzi Marigold.  ´´Ten film je tragicky přesnou diagnózou stále sílící ezo scény prodejců duchovního fast foodu.´´ (26.11.2023)