Nikdo se nebude smát

Přiznávám se, že z Kunderových Směšných lásek si od doby vydání pamatuji jen "Falešný autostop". A tento film má podobnou kvalitu - kvalitu českého, nebo lépe pražského či kafkovského hororu, za nímž se reálně socialistické pozadí skoro ztrácí. Něco se děje, za moc to sice nestojí, ale má to pevný řád i směr. Pak se něco stane, něco banálního, celkem nepodstatného (např. člověk dostane obsílku od soudu, nebo někdo jiný požaduje něco jiného na co má a nebo nemá právo) a máme tu zápletku, a máme tu pád. Dostáváme se do jakési mašiny, která nás postupně drtí a likviduje. Jak se tomu bránit? Je možno vést partyzánskou válku nebo se poddat, tak jak to napřeskáčku dělá Kafkovo K. I když se běh života vrátí zdánlivě do zaběhnutých kolejí, už to nikdy nebude jako předtím. Správné označení žánru: thriller! (20.03.2015)

Jsem něco jako výtvarný teoretik. Utrpení mladého intelektuála. Juráček, jehož scénář je pro film bezvýhradně určující, v kunderovském Klímovi rozpoznal dalšího ze svých melancholických, společensky nepotřebných hrdinů, který kráčí světem a v důsledku své zdvořilé inteligence není schopen účastnit se lidských vztahů. Oproti Kunderově povídce zaujímá ovšem Bočanův film vůči Klímovi kritičtější stanovisko a rozšiřuje záběr, aby poskytl obecnější společenský komentář. Už úvod filmu lze pokládat za trefnou metaforu podobné lidské přizpůsobivosti, jakou pozorujeme u Klímy. Aby se vyhnuli výkopu u chodníku, vyšlapávají si chodci cestičku sněhem. Stejně jako Klíma, ani oni se vnějším podmínkám nedokážou vzepřít. Raději se jim podřizují. Obětí neschopnosti převzít zodpovědnost za zbabělost přitom není jenom Klíma. Na jeho morální selhání doplácí také druzí, zejména Klára, čímž Bočan s Juráčkem jako jedni z prvních otevřeli v šedesátých letech velmi relevantní téma spoluzodpovědnosti intelektuála za mravní úpadek společnosti. V podání Jana Kačera připomíná Klíma zklamané mastroiannovské intelektuály, dobrovolně izolované od ostatních, což lze vysledovat především v okamžicích jednání uličního výboru. Soudruhu Klímo, co vy si vůbec myslíte o ženách? Nic. Toto jemné a svým způsobem vtipné pozorování každodenní rutiny, sousedství, kde každý ví o každém všechno, rozehrává řadu strun – od sebeironie a smutku až po trapnost, karikaturu, absurdnost, chaos, prázdnotu a entropii. Tím, co potom spojuje Kunderu, Bočana a Klímu s námi, je otázka, jak se chovat slušně mezi špatnými lidmi, jak se vypořádat s dvojím metrem morálky a s poznáním, že lidé jsou vlci. (11.02.2018)

Zfilmovaná literatura často ztrácí na kvalitě děje i plasticitě postav, v našem případě je tomu však naopak. 1) Spoiler. Zatímco v Kunderově podání je asistent Klíma intelektuál, jakýsi spisovatelův komplic, kterému autor a potažmo i čtenář rozumí a s nímž sympatizuje (a jehož názory jsou tedy i názory všeobecně platnými, např. na úroveň Zátureckého práce), tak ve filmu tomu tak zdaleka není. Bočanův a Jiráčkův lektor je bohorovný mladík (žádný plachý, jak praví oficiální text distributora), který jen nerad říká jasné ne. Ve své posedlosti neodmítnout jde pak dál - vymýšlí si, lže, dokonce obviní Zátureckého ze sexuálního obtěžování své milenky. Sám se chová namyšleně, není schopen jednat ani, pravda, s primitivy z uličního výboru, klame svou milenku, kašle na svého přítele malíře a chová se (nejen na fakultě) jako rozmazlený fracek._____ 2) Spoiler. Hloupý grafoman Záturecký se ve filmu pak mění v troubovitého pracovitého a poctivého neumětela, jehož hlavní přednosti, vytrvalost a poctivost, mu v souboji s přezíravým intelektuálem nakonec získávají i část diváckých sympatií._____ 3) Díky poctivě rozpracovanému scénáři se tedy obě hlavní postavy posunuly z lehce načrtnuté jednobarevné karikatury do plastičtějšího charakteru._____ 4) Další rovinou filmu je společenská reflexe. Nejlépe je to vidět na práci na silnici, kdy několikaminutová sekvence obcházení výkopu řekne o povaze režimu a života v něm více, než mnohostránkový popis. Jednání uličního výboru je další praktickou ukázkou, jak socialistický životní styl fungoval._____ 5) 27letý Hynek Bočan dosáhl ve své filmové prvotině na jeden z vrcholů svého filmařského umění. Jistě k tomu přispěl i scénárista 30letý Pavel Juráček a 29letý Jan Kačer v hlavní roli. (13.10.2016)

Velmi dobrý a kvalitní film. Začátek sice nic moc, poměrně pomalé tempo, ale potom to stálo za to. Střet s takovýmhle člověkem je fakt k ničemu. Kačer to zahrál hodně přesvědčivě, byl dobře zoufalý, místy jsem se fakt hodně smál. I když ta režie byla taková obyčejná, přesto měl ten film spád a byl zajímavý. Pořád jsem čekal, jak to dopadne a dopadlo to, jak jsem si myslel. Střet s blbcem fakt nestojí za to. Dobrý příběh, dobré výkony, dobrá režie = další kvalitní snímek ze zlatého fondu československé kinematografie. (15.03.2009)

Začíná to jako roztomilá komedie o neodbytném "ctiteli", pokračuje jako absurdní drama a končí jako výstižný obraz dusivého komunistického režimu a jím pokřivených lidských charakterů. Hynek Bočan měl v té době pouhých sedmadvacet let, ale režíroval sebejistě, svěže a nápaditě. Hrátky s kamerovými úhly, prostředím a hudbou dávají filmu zvláštní, téměř mysteriózní atmosféru, ovšem přesto bytostně opravdovou. Excelelntní film, bohužel nadčasový. Takové uliční výbory a schůze zapálených kádrováků se schází dodnes. Tentokrát ne v hospodách, ale na twitteru. Několik jsem jich viděl, a nebyl to hezký pohled. (08.07.2022)