Desperado

Luxusní uvedení Roberta Rodrigueze do světa velkého filmu. Desperado vnesl do akčního žánru po dlouhé době zase jednou svěží vánek a z Antonia Banderase udělal hereckou extratřídu. Akce je hodně dobrá, ze špinavých Mexikánců se stává ideální potrava pro pistole a kulomety a i když by toho střílení mohlo být i trochu víc a hluchých míst zase míň, oddělání Tarantina za to přece stojí, ne? (16.07.2007)

Tenhle tequilla western si vždycky užívám. Užívám si minivystoupení Quentina Tarantina i jeho gloriózní konec, jako vždy výtečného Steva Buscemiho, horkorevnou hudbu a mexikánsky divokou akci. Rodriguez podává na režisérské sesli dost možná nejlepší výkon kariéry a El Mariachi v podání Antonia Banderase má grácii velkých hrdinů-mstitelů. Desperado není vlastně ničím víc než klišovitou střílečkou se zápletkou tradičních westernů. Fórek je v tom, že si to dobře uvědomuje a v mnohých citacích je až kousavě parodický. Na jednu stranu švanda, na druhou stranu brilantní a napínavý akční film o kytaristovi, který své fláky provozuje v komorních aranžích pro dvě brokovnice... To můžu! (18.07.2004)

Chango teplý jako chcánky, Rodriguezova dvorní Salma, kopa rozstřílených mrtvol a brilantní trojka Marin, Buscemi, Trejo. Škoda neudržení nastoleného tempa, každopádně to chvílemi vypadá, že si do Mexika odskočil trochu zablbnout John Woo. A pokud někdy zabloudíte v Estados Unidos Mexicanos do nálevního zařízení, pamatujte, že: "The client is always wrong!“ (29.08.2008)

Od úvodní vypravěčem nadsazené přestřelky v baru, přes její nezprostředkovanou "reálnou" variantu, až po explozivní finále s trojkou mariachiů, je to nadšený a nápaditý komediální akčňák okořeněný zaprášenými mexickými reáliemi a skvelým castingem, od sexy páru Banderas/Hayek, přes funny Buscemiho, nejlepšího filmového barmana Marina, zavilého potetovaného vrhače nožů s Trejovým strhaným xichtem a fajn záporáka Almeidu, až po Tarantinovo cameo. (16.07.2005)

Cancion del Mariachi, ole. Přesně takový je rytmus filmu. Jedna přestřelka střídá druhou, černým humorem by se daly tapetovat márnice. Steve Buscemi a Danny Trejo se tu sice jen mihnou, ale předvedou skvělé věci. Salmita opět září jako žhavé mexické slunce, ale divácky nejvděčnější role náleží Campovi, Quinnovi, Cristosovi (to je ten, co si kvůli němu jeden mladej už nezatancuje) a hlavně Quentinu Tarantinovi, jehož podání vtipu "o ptákovi a sklenici" je geniální a neopakovatelný. Jen bych se přimlouval, aby ho už NIKDY, NIKDY, ale opravdu NIKDY nedaboval Petr Rychlý, kterej ten vtip ve svojí verzi dabingu opět neskutečným způsobem zbodal!!!!!! Cuba Libre :) P.S. V Českým Krumlově na Starým městě je dobrá diskoška jménem Tarasco Bar:))) (26.01.2003)