Posledná noc v Soho

Vždycky mám radost, když se povede film, kde všichni herci předvedou naprosto dokonalý, přesvědčivý výkony. A vždy za to velebím režiséry, protože i skvělej herec se pod blbou taktovkou dokáže kolikrát znemožnit. Tady navíc o level nad ostatními ční naprosto fantastická, okouzlující a sexy (ach bože, když sundala svůj svetřík první noc v pronajatém pokoji, projela mi okamžitě bulbouretrální tepnou třetí míza) Novozélanďanka, která se touhle performancí zařadila mezi moje oblíbený mladý talenty. Film je navíc krásně vystylizovanej, jen jsem postrádal horrorovější atmosféru, Wright měl ještě malinko víc zatlačit na pilu. (04.12.2021)

Spočiatku sa “Last night in Soho” tvári ako taká podivná fantasy o naivnej princeznej v meste plnom nástrah, vyskladaná na princípoch nikdy nekončiacej nočnej mory. Pokiaľ Vás nechytí samotný námet, ťažko doceníte všetko ostatné, lebo na nič iné okrem neho a pár pasáží v poslednej tretine, ktoré sa všemožne snažia nastoliť nejakú tú Dark atmosféru, tu veru nenatrafíte. Rozbeh je naozaj nesmierne pomalý, až ma človek dojem, že sleduje nejaké zabudnuté pasáže z filmu “Diabol nosí Pradu”. Divák si skrátka musí počkať, kým sa dej rozbehne správnym smerom, no a keď sa tak stane, konečne sa odkryje skutočný zámer snímku, zaobalený do poctivého mysteriózneho kabátu. Nuž ale, ako toto celé ohodnotiť, fakt netuším. U mňa je to tak medzi tri-4, lebo predsa len, dlho predlho sa čaká, kým snímok chytí tu správnu notu, na ktorú všetci toľko čakajú. (23.12.2021)

Edgara Wrighta mám rád. Je to takovej stylovkář. Točí žánrovky, umí je sestříhat, má to drive a díky tomu máte chuť na jeho filmy koukat opakovaně. To ale úplně neplatí v případě tohoto filmu. Tady si zřejmě trošku odfouknul. Ubral drive, ubral střih a pošetřil si to hlavně na ty scény z těch 60. let. Jakmile jste filmově tam, tak je to super. Jakmile tam nejste, je to ospalé až běda. Jediné plus, které si bez problémů udržel, je soundtrack. Ten je opět fantastický. (24.05.2024)

Nejsem Wrightův fanoušek a nikdy mě extra nebolelo, když přišel se slabším kouskem. Moc jsem nevěděl, co od Last night in Soho čekat, ale reakce byly tentokrát o něco lepší než u celkem povedeného Baby Drivera a Edgar Wright si opět zakládá na precizním audiovizuálním pojetí, které od něho fanoušci vždycky čekají. A já musím jenom konstatovat, že mě to za srdce nechytlo. Přibližně po hodině mě to začlo dokonce nudit, možná jsem ale jen zkrátka neměl náladu a nechal to na druhý den, kdy už jsem si poměrně hektické finále docela užil. Což zachránilo i onu čtvrtou hvězdičku, spolu samozřejmě s naprosto dokonalou Anyou Taylor Joy, které prostě baštím úplně vše a nikde jí to tolik neslušelo jako právě v pochybných barech v Londýně. Znovu možná za pár let, momentálně to ve mně extra nezraje. Ale jsem si jistý, že fanouškům 60. let, jakým je i Wright, to může sednout jako nejlepší film roku. (24.11.2021)

Číra slasť. Originálna variácia na giallo a Suspiriu, ktorá si berie zo žánru nosné motívy a štýl a pretvára ich do funkčného moderného celku tematizujúceho mladosť, Londýn, 60te roky a ich odvrátenú stránku. Nejde pritom o jednorozmerný horor a na rozdiel od druhej tohtoročnej pocty Talianom Malignant si to užije aj niekto, kto v živote nevidel jediné giallo. Dokonca prvých cca 40 minút sa ani nič desivé nestane - ak teda nepočítam veľmi autenticky napísané a zahrané trápno chudobného mladého dievčaťa, ktoré prichádza do londýnskej školy. Celý mysteriózny príbeh je pozorne vyskladaný, všetky stopy a motívy precízne naaranžované a nástup znepokojivej atmosféry (meniacej sa zo swinging sixties cez ligotavú špinu Londýna 60tych rokov až po otvorený horor) je pozvoľný, no o to efektnejšie vrcholí v záverečnom šokujúcom klimaxe. Atmosféra sa dá krájať, neóny blikajú a Argento tu tečie potokom. Tlačili sa mi slzy do očí z toho, aké je to celé dokonalé. Takto som si kino neužil, ani nepamätám. (10.11.2021)