Rozlučka
The Farewell
别告诉她
The Farewell
The Farewell
The Farewell
Réžia:
Lulu WangScenár:
Lulu WangKamera:
Anna Franquesa SolanoHudba:
Alex WestonHrajú:
Awkwafina, Tzi Ma, Diana Lin, Shuzhen Zhao, Hong Lu, Yongbo Jiang, Han Chen, Aoi Mizuhara, Ines Laimins, Jim Liu, X Mayo, Gil Perez-AbrahamVOD (1)
Obsahy(2)
Něžná komedie podle skutečné lži vypráví příběh Newyorčanky Billi a její svérázné čínské babičky Nai Nai. Rodina se rozhodne zatajit babičce pravdu o jejím zdravotním stavu. Jak to ale udělat, aby Nai Nai nebylo podezřelé, že jí z ničeho nic chtějí v Číně navštívit příbuzní z celého světa? Vystrojí se svatba! Co na tom, že mladý synovec svoji „snoubenku" sotva zná. Hosté se brzy sjíždějí. Billi svoji usměvavou babičku miluje, americké tradice jsou jí však již bližší než ty čínské a přetvářka pro ni není jednoduchá... Film plný humoru pramenícího z kulturních a generačních rozdílů se stal jedním z nejlépe hodnocených snímků roku a herečka a rapperka Awkwafina získala za přesvědčivé ztvárnění Billi Zlatý globus pro nejlepší herečku. (Aerofilms)
(viac)Recenzie (59)
Přímo ve filmu zazní od jedné z postav, že Číňan by nikdy neměl kritizovat Čínu, ať už coby projev národní hrdosti, či jako režimem a tradicí vnucenou autocenzuru, což lze číst jako možný klíč k tomuto snímku - je zajímavý, kvalitní, ale připadal mi jako nějaká naše normalizační komedie - reřisérka a scénáristka v jedné osobě Lulu Wang prezentuje Čínu jako moderní bohatý ráj na Zemi a okolo možných kontroverzních témat týkajících se komunistické diktatury chodí po špičkách a taktně se o ničem negativním nezmiňuje - mne by třeba zajímalo, proč rodiče hlavní hrdinky emigrovali do Ameriky a rodina strýce do Japonska, když je Čína tak fajn...co třeba cenzura, korupce, lidská práva...jak to asi vypadá mimo velkoměsta, co kvalita života či třeba životního prostředí...pronásledování kritiků režimu...čínský imperialismus...těch témat by bylo mnoho...ale ve filmu nezazní jedna jediná replika o politice! (Snad jen podprahová kritika bourání celého historického středu města...) Rovněž by mne jako diváka zajímal sociální status umírající stařenky - kdo jí platí luxusní byt a dokonce služky? Platí jí to rodina a synové z USA a Japonska, nebo byli ona či její manžel činovníky ve straně, aparátčíci, nomenklaturní komunisté? Profitovali z výše nevyřčeného? Samo srovnání západní a čínské kultury, zvyklostí a tradic je zajímavé a obohacující, dualita individualistické a kolektivistické výchovy, svatebních i funerálních tradic, národních a kulturních sebechápání... Lulu Wang natočila osobitý autorský film, který mne ale (paradoxně) utvrdil v nesympatiích k současné ,,Říši středu"... ()
Tak už chápu, proč koronavirus tak dlouho tajili. ()
Film se srdíčkem na pravým místě, který geniálně kombinuje prvky komedie a dramatu a dodává lidský příběh, který má velkou šanci člověka dojmout. Není to nějak přelomové, dost možná jde ale o jeden z emočně nejsilnějších filmů roku ()
Hlavní hrdinka, bezvadně ztvárněná vycházející hvězdičkou Awkwafinou, je v podstatě režisérčiným charakterním a vzpomínkovým odrazem a lze skrze ni vnímat ústřední silnou emocionální tenzi, vznikající pronikáním dvojího přístupu k rodině a lidskému životu jako takovému - na jedné straně je starost o milovanou osobu a potřeba zachovat si upřímnost a rozloučit se, na straně druhé východní tradice, které rodinnou sounáležitost ještě zvýrazňují a upřímnost odstrkují ve prospěch milované osoby. Vyprávění nám přitom nepodstrkuje jednostranná východiska a netlačí nás do zřejmých interpretací, ale řadu motivů nechává spíše nenuceně rozvolněných a spoléhá se na samotnou sílu interakce. I díky typologicky dobře obsazeným hercům se divák v postavách bez problémů orientuje a dialogy si udržují atraktivitu jednak díky nepřetržitě přítomnému emocionálnímu dilematu, jednak zásluhou jemného humoru a vtipného poukazování na čínské tradice a tamního dogmatizovaného pohledu na Ameriku. A samozřejmě vše drží pohromadě hledisko hlavní hrdinky, které je globálně nejuniverzálnější a pochopitelné, ústící do nesmírně dojemné scény rozloučení. Film trvá střízlivých 90 minut a uteče poměrně rychle, neboť delší dialogové sekvence bývají pravidelně prokládány vtipnými konfrontacemi na úrovni vyprávění i stylu - nejde jen o střetávání východu a západu v rámci emocí a jednání postav (a mluvení, jako ve výborné scéně anglického rozhovoru s lékařem před nechápající babičkou), ale také o prolínání hollywoodských a asijských žánrových tradic. Jde o snímek nenápadně sestříhaný a pro mainstreamové publikum snadno stravitelný, ale nezapřou se v něm východní vlivy ve stylu dlouhých rozmluv u tradiční kuchyně či kompozičně extravagantní scény s výrazným hudebním doprovodem a inscenací v podobě obrazů či fotografií (úvodní scéna × focení na svatbě)... Komorní a ne stoprocentně divácký, ale velmi příjemný, přemýšlivý a chytře koncipovaný snímek na pomezí dvou různých postojů a tradic, který možná kdekomu příliš neřekne, ale divákovi ochotnému naslouchat a přijmout poselství ukryté mezi řádky nabídne vítané zpestření a podnět k přemýšlení. Lhát se sice nemá, ale v tomto stylu je libo malou lež podávat pravidelně. 80% ()
Pozoruhodný portrét čínských generačních svárů. ()
Můj základní problém s Malou lží je prostě v tom, že mě nedokáže dojmout představa, že v nejlidnatější zemi světa s 1,4 miliardou obyvatel má umřít 1 člověk na rakovinu plic (navíc člověk pokročilého věku, který má život v podstatě za sebou - stačí se projít po Olšanech, aby člověk zkoumáním náhrobků rychle zjistil, kolik lidí jenom v Praze takové štěstí nemělo, a zubatá je skosila ve velmi útlém věku). A vlastně mě ta "něžná komedie" (už to označení mi přijde hrozné) minula tak nějak celkově a dostala ze mě přesně nula emocí, nepřišlo mi to vtipné ani dojemné, a už vůbec ne "povznášející", byť chápu lidi, kteří se tímhle typem filmů nechají okouzlit. Původně mě tedy neoslovil ani trailer, ale nakonec jsem podlehl zvědavosti, abych si bohužel jen potvrdil dojem, který mám už delší dobu, že filmy od Aerofilms v poslední době už nějak nejsou takové jako dřív. ()
Příjemný snímek o čínské kultuře. ()
"The Farewell" by som nenazval komédiou. Pre mňa je to skôr úsmevná dráma. S veľkou dávkou kultúry, s dobrým srdcom a silnými momentkami. Je zaujímavé vedieť, že je to podľa skutočnej udalosti, ktorú si prežila samotná režisérka Lulu Wang a chce nás trošku oboznámiť so svojim životom. Okrem toho aj trošku kultúry. Lebo je zaujímavé sa dozvedieť, že klamstvo o zdravotnom stave pre nich znamená niesť bremeno niekoho iného, aby to nemusel niesť on, a aby nebol nešťastný zo života. A je skvele vidieť, že vo filme je aj veľká dávka bolesti, ale súčasne aj veľká dávka vďaky. A krásne to z filmu na nás vyžaruje. Awkwafina je podľa mňa veľmi dobrá ako hlavná hrdinka a presne jej dôvodom rozumiem. A rozumiem aj všetkému čím si prechádza. Najlepšia scénka filmu je pre mňa keď sa rozpráva s mamou v miestnosti s veľkou kopou balónov. Začína to hľadaním náušnice, no potom sa dialógy dostanú do úplne inej roviny a majú v sebe všetko čo potrebujú. No takýchto skvelých scénok je tam viac. Ako aj napríklad reč jej strýka na pódiu alebo keď majú spolu spraviť rodinnú fotku. Okrem toho babička je veľmi sympatická. Plná energie, života, radosti z malých vecí a vďačná za každú jednu momentku, ktorú môže stráviť so svojou rodinou a svojimi blízkymi. A toto všetko z toho robí skvelý film. Mrzí ma, že som sa na niektorých scénkach ale nezasmial toľko, ako som si myslel, že sa reálne budem smiať. Každopádne ale platí, že film stojí za pozornosť a váš čas. Toto rodinné stretnutie určite tak skoro nezabudnem. Hodnotenie: B+ ()
Poukázanie na generačné a kultúrne rozdiely, to áno, celým filmom sa iná téma ani nevinie. Ale komédia? Kde sme prišli k tomuto onačeniu? Film je skôr konverzačkou a na úsmev tu nie je takmer jediná možnosť. Väčšina ľudí sa bude nudiť. ()
V Číne majú vraj taký „zvyk” nepovedať umierajúcemu, že práve umiera, a tak mu to skrátka zataja až do úplne poslednej chvíle, keď sa už schyľuje k tomu najneodvratnejšiemu, čo sa mimochodom týka aj jednej z miliónov takýchto nezastaviteľných, smrteľných (rakovinových) diagnóz, i večne pozitívne naľadenej babičky Nai Nai, ktorej ostáva pár mesiacov života... Jeden z babičkiných synov emigroval pred štvrť storočím do Ameriky (do New Yorku), kde sa nadobro usalašil, že má milujúcu manželku a dcéru Billi, potenciálnu spisovateľku, keď druhý zo synátorov sa uchýlil do krajiny vychádzajúceho slnka. Cez mobilný telefón sa takto na úvod filmu rozprávajú babka s vnučkou, keď ale Billi nemá ani tušenia, kde sa akurát Nai Nai nachádza, je v špitáli, na vyšetrení, že jej sestra má známosť o výsledkoch, ktoré v zachovaní familiárnej pohody radšej utají, no na druhej strane všetko „vytrúbi do rozhlasu” smerom k najbližším príbuzným, ktorých citujem o pár riadkov vyššie. Všetci (najprv synovia) sa oboznámujú s vážnou, stresovou situáciou, že pôjdu ihneď navštíviť Nai Nai do Číny, ale s tým, že plánujú zostrojenie falošnej svadby, a to len kvôli tomu, aby boli s ňou v posledných fázach jej života, kedy sa kompletne ksichtia tak, akoby sa vôbec nechumelilo, skrátka nedávajú na sebe znať akékoľvek emócie, a preto so sebou nevzali budúcu spisovateľku, ktorá ale sama dorazí, keď absolútne nie je už isté, ako nakoniec skončia vzťahy v rodine, či sa Billi preriekne... ? _ Zhliadol som jeden z najdecentnejších filmov roku 2019 (aj z iných rokov), v ktorom prevažuje čínština nad angličtinou, keď taktiež príliš netlačí na pílu, kedy scéna za scénou plynie pokojným tempom bez strachu z toho, čo má prísť, s nepopísateľným hereckým koncertom-Shuzhen Zhao v úlohe Nai Nai, ale najmä Awkwafina ako Billi, do ktorej som sa asi na chvíľu i platonicky zamiloval, že má peknú, mäkkú zadnicu, ale samozrejme, nielen kvôli tomu, mimochodom, zahrala to maximálne skvostne ? Lulu vedela, čo robí, lebo je to priamo z jej vlastnej skúsenosti, a tak tomu dodala aj patrične neuveriteľný zápal po živote z pohľadu hlavnej protagonistky, „ktorá vôbec nevyzerá na to, že by mala čoskoro zomrieť” . Zbohom ? - (slovenský preklad pôvodného názvu filmu v angličtine The Farewell). Bude to tak ? ()
Mohli bychom už začít používat zkratku FCP (Festival Crowd Pleaser) jako standardní označení filmového žánru? The Farewell je zručně natočený v rámci jednotlivých scén, které chytře doplňují důležité dialogy nějakým malým nedůležitým dalším plánem v jehož rámci probíhají (čínská masáž, hledání náušnice). Dohromady ale z něj strašně řve ta potřeba být kulturní přehlídkou o čínské společnosti pro západního diváka, která je ale příliš povrchní a spíš připomíná člověka, který zcela vážně považuje návštěvu čínské restaurace za multikulturní obohacení. Vždyť tam mají na sobě všichni ty dresy, na zdech visí obrazy s vodopády a z repráků zní ku-čeng. Já bych se radši podíval na ten film z pohledu té nebohé japonské nevěsty, kterou její tříměsíční umouněný kluk dotáhne někam do pevninské Číny s tím, že si ho tam musí nahned vzít, přičemž tam nikomu nerozumí ani slovo a každej jí tam má v píči, protože se to všechno děje jen pro umírající babičku, která jí nemůže být víc ukradená. Bummer. ()
Je to milé a príjemné. Všetky dôvody prečo to hodnotím tromi hviezdičkami sú v zásade chybou mojich očakávaní. Čakal som väčší stret kultúr. Pokojne by som uvítal aj väčší emocionálny presah. Lulu Wang ale ide do civilnosti a emócie si uchováva každý člen veľkej rodiny akoby pre seba. Celé je to v náznakoch a v drobných detailoch, ktoré ale nemajú šancu preskočiť aj na diváka. Porovnávanie toho západného a východného tu tiež nemá primárne miesto, hoci každý takýto rozdiel a poznatok poteší. Awkwafina vo svojej úlohe dobrá ( až na ten jej hlas) a celé sa to nesie vo veľmi príjemnej atmosfére. Dokonca aj koniec je milo úsmevný. Klamstvo dokáže očividne naozaj pomôcť. ()
Vzhľadom na tému som očakával, že to bude oveľa emocionálnejšie. Síce sa tam každý celý čas tvári jak zbitý, ale to je tak všetko. Nedôjde k žiadnej vyhrotenej situácii alebo katarzii. Celý čas sa všetko drží pod pokrývkou. Všetci len opatrne prešľapujú okolo babičky, ktorá má rakovinu a nevie o tom. Príliš ma nenadchli ani ostatné postavy a Awkwafina ma celkom srala. Film najlepšie funguje ako náhľad do čínskej kultúry a ich nezmyselných tradícii. 5/10. ()
Moc pěkný film s pěkným námětem a životním příběhem, ale důvodem tří hvězd jsou buď má velká očekávání a nebo šedost filmu stejně jako jeho šedé prostředí. Awkwafina je v tomto filmu příjemná, jen nevím za co získala Zlatý Glóbus. Celý film vypadá stejně smutně, ublíženě a zničeně. Shuzhen Zhao byla dokonalá. ()
Vůbec žádná komedie, až na závěrečné pozitivní vyústění. Fakticky běžný životní příběh. Oznámit/neoznamit je časté dilema i u nás. Poprvé po covidu v Lucerně. ()
Pacilo sa mi to a dokonca viac nez som cakala... The Farewell je prikladom toho, ze v jednoduchosti je krasa. Velmi pekne su tu zobrazene rodinne vztahy, najma vnucka a babka, dcera a matka. Prekvapili ma take tri malickosti a to fakt, ze na pohreby sa bezne mozu najat profesionalne placuce osoby, aby nebolo prilis ticho...a ze nosia jedlo na hroby (nevedela som, ze aj Cina ma taky zvyk) a este, ze na svadbu sa obliekaju ako chcu, nic elegantne to nemusi byt...a ta Awkwafina vyzera na 20 a nie na 30! Babicka bola super!!! ()
spíš drama než komedie,kterou celkem hezky vystihuje jeden z dialogů.Zatímco na západě je tvůj život tvůj,na východě je tvůj život součástí většího celku a je tvou povinností nést břemeno za ostatní (v tomhle konkrétním případě za babičku).Zní to sice trochu komunisticky,ale pěkně to ukazuje rozdíl v kulturách,se kterým v tomhle případě bojuje i hlavní hrdinka,která je sice číňanka,ale od dětství žije v USA a má už tak jejich pohled na věc.A upřímně sám nevím co je v podobném případě lepší.Upřímnost nebo "malá" lež?...70% ()
Tak tohle pro mě bylo strašně milé překvapení. Filmy produkované studiem A24 mám rád a většinou mi sednou. Jsou sice výjimky (Slunovrat, Přízrak, Zabití posvátného jelena a určitě jsou i další), ale i tak se tam najde dost těch zajímavých. Malá lež je jedním z nich. Zprvu to celé vypadá jako film o umírání na nevyléčitelnou nemoc (což je téma, které nemusím), jenže umírání není ve skutečnosti stěžejním tématem. Tím totiž je střet východní a západní kultury a jejich přístupu k životu, který se odehrává v příběhu mladé Billi, která kvůli oné události přijíždí do Číny za svojí početnou rodinou, kterou od dětství neviděla a ani si je pořádně nepamatuje. Proto tradicím svojí rodiny tolik nerozumí, nechápe, proč je v Číně zvykem lidem neříkat, že zemřou a celý film se všechny zvyky její rodiny snaží pochopit a dostat se do nich. Do toho zde máme linii s umíráním babičky, které její rodina nechce říct že umírá a její až nakažlivou radost ze života. Což je vlastně další linie filmu, že si člověk má vážit svého života a svých blízkých - dokud je má, protože jednou může být pozdě a ani je pořádně nepozná. Do toho zde jsou velmi zajímavé a realistické dialogy, které někdy mají větší hloubku, než se na první pohled zdá. Třeba je zde vidět, že otec Billi začal víc pít alkohol, ale jen v jedné větě je zmíněno, že normálně takhle nepije - a když se nad tím člověk zamyslí, dojde mu, že je to z žalu. Překvapivě tenhle film má co říct a neříká toho zrovna málo, což dost cením. Navíc Wang je evidentně talentovaná režisérka a pro filmařinu má skutečný cit, jelikož takhle krásně promyšlené statické záběry jsem už nikde dlouho neviděl. Navíc měli poněkud podmanivou atmosféru a já si užíval každý záběr (jen některé bych prodloužil, aby více vynikly). Co je však na Malé lži nejlepší je to, že se vyhýbá všem kýčům, přehnaně emočním scénám a nesnaží se člověka v každé scéně rozbrečet, jako to dělá spousta amerických filmů o neléčitelné nemoci. Naopak, tenhle film téma pojímá komorně, s příjemnými chvílemi, nesnaží se z diváka dolovat city co minutu, místo toho vše postupně buduje, aby ve finále vynikl. A přesně takový typ filmů mě dokáže dojmout a taky že dojal, protože zase po dlouhé době mi pár slz na konci filmu ukáplo (naposledy to bylo snad film O Schmidtovi). Když si teďka vzpomenu na film Vzpomínky na lásku, který jsem viděl v úterý a který se strašně snažil o to, aby u filmu vybrečel oceán, o to víc cením Malou lež, která nepotřebuje srdceryvné kýče, aby dojala. Možná jen na té hudbě mohli ubrat. Jinak ale už nemám co vytýkat, navíc se mi strašně líbil konec a ta scéna v titulcích, která mě docela překvapila. Fakt se mi to líbilo a sám jsem z toho dost překvapený, jelikož jsem se prostě obával kýče. 5* ()
Na tuhle dramedy jsem se opravdu těšil, protože mi Awkwafina přijde strašně vtipná a navíc umí i hrát. Zápletka je docela dobrá, ale u toho tak zůstane. Je to strašně špatně natočené a napsané. Velká škoda, obsazené je to sympaticky. Režisérka a scénáristka Lulu Wang na to opravdu nemá. 5/10 ()
Smutnéj příběh obalenéj vtipnym kabatem. ()
Reklama