Konečně trhák!

Fred Astair v úlohe zostarnutej niekdajšej hviezdy kabaretných vystúpení i filmového plátna. Jeho warholovských 15 minút slávy je dávno zapadaných prachom. V tomto smere je skvelá úvodná časť filmu, ktorá ukazuje premenu niekdajšej ulice divadiel, kín a estrádnych domov na uličku jednoduchých prvoplánových atrakcií. Kvalita filmu klesá v ústrednej časti, ukazujúcej prípravu ambiciózneho, vážneho predstavenia na spôsob Goetheho Fausta na podklade scenára zábavnej tanečnej show. Prepálene ambiciózneho a katastrofou končiaceho. Takže späť k poctivému tanečnému zábavnému speváckemu kabaretu. Všetko zlé je na niečo dobré, a tak sa záver nesie na vlne úspešného ťahu naprieč štátmi, a ako čerešnička na torte je tu aj veľká láska. 72% (18.06.2021)

Trochu mě to zklamalo. Jednotlivé scény v šou Band Wagon mi připadají být nekompaktní a vzájemně nenavazující. V průběhu posledního "gangsterského" příběhu jsem měl také pocit, že toto se takto na jevišti předvést nedá. To k negativům. Pozitiva: Krásná Cyd Charisse (vždy, když je na scéně), dvě taneční scény s Astairem a Charisse (z toho druhá, "gangsterská" vyloženě úchvatná), skutečně pěkná trojčata, zajímavý vývoj vztahu mezi oběha hlavními představiteli. 75% (08.01.2010)

Nepopsatelná genialita tanečních čísel, pár sebereflektivních vtípků, to vše zasazeno do banálního a nepříliš zajímavého rámce - jako u Astairových muzikálů tolikrát. Škoda, že spolu byli s Charisse už skoro o generaci od sebe - je nepochybně Astairovou nejlepší taneční partnerkou (vlastně nevím, kdy jindy jsem viděl, aby byla vedle Astaira dominantní jeho tanečnice, ale v mramorové dokonalosti Cyd našel konečně sobě rovnou), bohužel jeho věk už mu nedovoluje vyvádět jako o dvacet let dřív s Ginger - přesto kdykoliv, když začne hudba, absolutní radost a krása, filmový eskapismus v plné čistotě. Když hudba nehraje... dá se to... (02.11.2018)

Band Wagon působí oproti starším astairovkám jako sežvýkaný kus žvance. Je neoriginální a ublíženecký, nemá zapamatovatelné melodie, děj většinu filmu tápe v různých polohách, aniž by se rozhodnul, čím vlastně chce být. Ani taneční čísla nestojí za mnoho, ovšem se dvěma výjimkami. První je scéna s pucováním bot a druhá je dnes již ikonická patnáctiminutovka na konci filmu, která je svéráznou parodií na film-noir a zároveň o třicet let později poslouží jako předloha jednomu z nejznámějších klipů všech dob - Smooth Criminal. (08.03.2011)

Právě toto období Freda Astaira moc nemusím. Začátkem 50. let viditelně procházel krizí středního věku. Jako by se v rolích nemohl rozhodnout, zda ještě stojí za to udržovat při životě image „věčně mladého“ kozlíka, nebo začít s ublíženeckou maskou „patřím do starého železa,“ kterou by se chránil mladší konkurenci a burcoval příznivce k projevům loajality. Na Přidej se k nám se mi líbí, že na rozdíl od Královské svatby z toho dělá součást hry. Fred hraje vyhasínající hvězdu šoubyznysu, která se v dekádě boje filmu s televizí cítí jaksi nepatřičně. Doba náhle posunula muzikály od komorních swingových k pestrobarevným spektáklům a Přidej se k nám tomuto požadavku vychází vstříc a současně ho paroduje. Tím si vytváří účinné alibi proti logické námitce, že je to do očí bijící plagiát Zpívání v dešti. Celá struktura filmu je jako přes kopírák, číslo po čísle. Místo Make ´Em Laugh se zpívá velmi podobná píseň That´s Entertainment, diletantské pokusy natočit zvukový film s „němými“ herci nahrazují scény zkoušení ambiciózního muzikálu, po boku Kellyho Broadway melody se staví Astairův příběh v příběhu, taneční mikroparodie na film noir, atd. atd. Zkuste si ty dva filmy pustit po sobě a přesně pochopíte, co mám na mysli. 70% (27.11.2008)