U mě doma

“Televizně” působící film o německém týpkovi, který se probudí ve světě bez lidí, a musí se začít starat sám o sebe. Nic nové pod sluncem, nejemotivnější je scéna porodu malé kozičky. Jinak běžná událost, ale pro něj v jeho situaci, a pro diváka trávícího s ním každý moment včetně utíráni si zadku na záchodě, silný moment. [Cannes] (20.05.2018)

V první třetině filmu se toho moc neděje. Divák se pouze seznamuje s charakterem hlavního hrdiny. Tento muž je flegmatik, introvert a nepřijde mi nijak zvlášť sympatický, ale ani nesympatický. Scéna, kdy požádá jednu ženu, aby si před orálním sexem vyčistila zuby, protože má v ústech víc bakterií než v prdeli, dává tušit, že dotyčný u druhého pohlaví asi nijak zvlášť velké úspěchy slavit nebude. Není divu, že si holka najednou vzpomene, že musí jít domů, a zmizí z jeho bytu tak rychle, že si tam zapomene kabelku, pro kterou se za chvíli vrátí a hned znovu vypadne jak cukrář. Pak dojde ke zmizení lidí. První, co muž udělá, je to, že se svlékne donaha, polije se vodou z láhve (z kohoutku žádná neteče – tomu říkám horor!) a svépomocí provede kremaci své ten den zesnulé babičky. Trochu zvláštní, ale je to Němec a Němci jsou čistotní, zodpovědní a mají rádi pořádek. Potom začne farmařit. V obchodech sice musí být zásoby potravin minimálně na několik let, ale on se asi obává, že užitková domácí zvířata by během časové prodlevy uhynula nebo zdivočela. Kde by pak sehnal koně k orbě? Následně se seznámí s jednou a možná i jedinou přeživší ženskou. Oba toho moc nenamluví, ale ke vzájemné komunikaci v horizontální poloze se přece jenom propracují. Nicméně celkově jim to spolu nějak neklape a rozejdou se. Snad mi nikdo nebude mít za zlé, když zde prozradím poměrně grandiózní závěr filmu: Žena si pořídí nového psa a odjede autem směrem na jih. Shrnuto: Svět obydlený lidmi za moc nestojí, ale svět bez lidí taky není žádná výhra. Jedna hvězdička za pěknou štíhlou postavu představitelky hlavní ženské role, jedna za filmové záběry ukazující vrh kůzlat, půl hvězdičky za scénu, kdy žena, jejíž mateřštinou je angličtina, v půjčovně DVD vybírá filmy a slabikuje jejich německé názvy (Jeptiška utýraná do krve, Vyliž svého bližního); asi natrefila na regál s křesťanskými filmy. Druhá polovina hvězdičky je za čokla – myslím toho úplně posledního, co byl very sweet, ne toho chcíplého, co se objevuje spíše na začátku. Ve filmu jich totiž hraje víc. (25.12.2021)

SPOILERY Film úplně o ničem. Tváří se to jako těžký art, je to pomalé, je tu hromada záběrů na běžné lidské činnosti, trvá to dvě hodiny, moc se toho nestane a většinu času zde ani nikdo nemluví, takže to vypadá jako typický současný německý artový film, ale vůbec to nemá co říct. Navíc s psychologií hlavní postavy Armina si tvůrce hlavu nelámal, prostě je to jen chlápek, co vůbec neví co se sebou, v životě je ztracený a když zmizí všichni lidé, je mu to úplně lhostejné, nějakou dobu pořád neví co se sebou, bůhvíproč zapálí dům svých rodičů a pak žije někde v přírodě. A když se tam konečně objeví ta žena, tak i jí je úplně ukradené, co se stalo se všemi lidmi a lhostejně si tam spolu žijí vlastně až do konce filmu. Děcko nechcou, zachraňovat civilizaci taky ne, pátrat po světě, jestli náhodou někdo nepřežil už vůbec a nakonec ti dva spolu ani nezůstanou a ženská odjede, i když by chlap chtěl s ní, ale ona s ním jet nechce, i když se kvůli němu naučila německy. A proč odjela? Prostě proto, co by se tím režisér zaobíral. Co by se vůbec zaobíral těmi postavami, co by vůbec představoval jakékoli jejich motivace v tomhle "novém světě" (i když u Armina trochu vidět je), proč by jejich charaktery vůbec někam promyšleně posouval, když se to tváří jako art a každý si tam může domyslet a najít co chce, že? Prostě je to další z řady artových laxních nicot o ničem. Zachraňuje to ale samotný námět, kamera a občas podmanivá atmosféra, díky které má řada scén běžných lidských činností podobné kouzlo, jako v Tsaiových filmech. To aspoň na slabé 2* vystačí. (14.07.2022)

Dokud se tam vedle hlavního hrdiny motali další lidé, byla to nuda, ale jakmile všichni zmizeli a on se musel začít starat sám o sebe, začal jsem se bavit. A sám se tomu divím. Film je totiž prost nějaké nervy drásající scény, která by znamenala boj o přežití. Armin se chová racionálně a dělá všechno proto, aby mohl klidně a pohodlně žít. A to běžné chování a v ne úplně běžné situaci mě bavilo sledovat. S Elen Radonicich později přišel tolik potřebný ženský prvek, takže ve finále jsem sice nebyl nijak nadšen, ale mírně nadprůměrně spokojen určitě. 60% (04.09.2020)

To si tak jednou jedeš zpátky za tátou a všichni živí lidé na světě najednou zmizí. Teda až na jednu ženu. Zkoušíte spolu žít, ale ani když jste dva nejposlednější lidé na Zemi, nemusí to znamenat, že vaše životní cíle (pokud se v takové situaci dá o životních cílech vůbec mluvit) budou shodné. To považuji spolu s vývojem charakteru Armina za nejzajímavější část snímku. Co však nechápu, je, proč někdo míchá takto realistický film s neprosto fantazijní situací, aniž by ji jakkoliv vysvětlil. Film nejspíš neurazí, ale zcela jistě také nenadchne. (07.07.2018)