Apoštol Pavol

"Paul, Apostole Of Christ" mohol byť zaujímavým filmom, no akosi sa to niekde stratilo a výsledne tu teraz píšem názor na tento pokus, čo som práve videl a nie som z toho vôbec nadšený. Nemôžem povedať, že by išlo o hrozný film, no mám pocit, že padá na pár zásadných problémoch. Tie si ale rozoberieme trošku neskôr. Najprv pozitíva. Musím povedať, že Mauricius je tu asi najzaujímavejšou postavou. Jediný má skutočne nejaký charakter, musí robiť rozhodnutia a počas filmu sa niekam posunie. Čo je super. Najprv sa tváril ako jednoduchý zloduch, no vyšiel z neho skutočný charakter. To oceňujem. Pavol je podľa mňa tiež okey, no zase mám pocit, že má veľmi veľa monológov, čo nie sú zaujímavé a najmä sme ich počuli už miliónkrát v iných kresťanských filmoch. Ale vidieť jeho život z minulosti je dobre spracovaný a aj herec je celkom okey. No tam zaujímavé postavy končia, lebo ostatní ma vôbec nezaujali. V prvom rade vôbec neviem kto je vlastne hlavným hrdinom filmu a to poriadne rozsypáva. A rozhodne to nie je Pavol. Nera dokopy ani neuvidíme a len sa o ňom hovorí. No celý tento film je dokopy len kopec monológov. Monológy a monológy a monológy. Najprv je to celkom okey, no postupne to začína byť už otravné. Okrem toho tu nie sú veľmi zaujímavé postavy a najmä je ich akosi moc. A ťažko sa nám na to sústredí. Film je potom často veľmi nudný, lebo pôsobí veľmi rozbito a nevie na čo sa sústrediť. Na konci sa dočkáme pár dobrých momentiek, no jednoznačne mám pocit, že najlepšie scénky si tu ozaj vzal Mauricius. Ostatní sú na tom o niečo horšie. Nie je to hrozný film, ale rozhodne to nie je film, ktorý by som si niekedy pozrel znovu. Myslím si, že sa to dalo spracovať inak, lepšie, zaujímavejšie a mohlo to fungovať. Ale takto to tú cestu nenašlo. Je mi ľúto. Hodnotenie: C (30.06.2018)

Dnes je "in" vyprávět biblické příběhy jinak, snažit se jít kapánek s dobou. A já to chápu. Nevyprávět celistvý příběh, ale vzít krátké historické období. Můžeme se pak více zaměřit na formování postav a pro ten příběh více zapojit naši fantazii a mé chápání víry, křesťanství a všehokolem. Je to jako číst biblické příběhy po xté a stále nacházet nové a nové myšlenky. I zde, v tomto filmu, je příběh Pavla podán z jeho posledního období a jeho sdílení s Lukášem (zde jsem opravdu nepochopil proč do role Lukáše obsadili Jamese Caviezele, pořád si ho vybavuji jako Ježíše). Hezky se ty dialogy/monology poslouchá a ten rozdíl mezi dobrem a zlem, mezi láskou a nenávistí je zde markantní. Film je opět komorní, nemá velké výpravné scény. Ale do budoucna je to pro křesťanskou tvorbu cesta dobrým směrem. Komorně podaná část příběhu Pavla, kde se však projeví hloubka poselství. (23.07.2018)

Z mého pohledu jen další z řady zbytečných křesťanských agitek. Existuje zde sice snaha nedržet se biblických textů, ale co je to platné, když vyznění je stejné. Vesměs je to o tom, jak Pavel diktuje Lukášovi jeden z textů Skutků Apoštolů (což mě moc nebavilo) a paralelně je vyprávěn příběh římského důstojníka, který Pavla stráží (to mě nebavilo jen o trochu méně). Ten nakonec pochopitelně zjistí, že ten člověk z Tarsu je docela fajn chlapík. Kdo by to byl čekal. Náhled do křesťanské komunity během Nerovy vlády jakž takž ušel, ale nejedná se o nic intenzivního a samotné prostředí Říma není sice špatné, ale rozhodně nenadchne. Jediným výraznějším pozitivem je James Faulkner, kterého jsem si jako Pavla nedokázal představit a o to víc potěšil. Ale to bylo sakra málo. 35% (17.06.2018)

Musím se přiznat, že jsem si tento film vybral ke shlédnutí především na základě nízkého hodnocení na čsfd. Dovtípil jsem se, že se zde asi nebude klást zásadní akcent na dobrodružné zobrazování biblických událostí (podtržené nějakou novou originální smyšlenkou), jak tomu obvykle bývá. A vskutku, film měl klidnou, meditativní povahu, jak v příběhu, vyprávění, tak dialozích a dokonce i v barvách. Životní příběh apoštola Pavla, římského občana a největšího intelektuála mezi apoštoly, končící v římském vězení, je příběhem smíření, které mu bylo po celý život odpíráno. Pavel, po svém "přepólování" na cestě do Damašku, sice změnil cíl svého pronásledovatelského úsilí, ale jeho chápání Ježíšovy mise bylo naplněno pouze faktem jeho zmrtvýchvstáním. Živý Ježíš ho nikdy nezajímal - a církev, jejíž základy postavil, brzy svými činy ukázala, na jakých základech skutečně stojí. Kéž by, tak je tomu ve filmu, došel alespoň on sám naplnění pravdou a láskou, o kterých vždycky snil (Pavlovou, ne Havlovou, tou která vítězí sama o sobě, nikoliv bojem a vítězstvím nad čímkoliv). (30.06.2018)

Už zajtra zabudnem na detaily tohto filmu. Klasické by bolo zobrazovať Pavlov život ako dobrodružný príbeh, alebo pojednávať o jeho dogmatike. Namiesto toho, si režisér zvolil strednú cestu, prerozprávať Pavlove posledné mesiace života emotívne, cez osobný život rímskeho väzenského dozorcu. Preto si musel 70% scenára autorsky domyslieť. To nie je to, čo od filmu o apoštolovi národov čakám. Síce nemanipuloval s biblickými faktami, na druhej strane tam citátov z Biblie za 2 hodiny odznelo dosť málo. A najsilnejšia črta, ktorú Pavol vo filme má, je láska - nenásilie. Takže ateistický divák si z toho zoberie asi toľko, že Pavol bol iba "pacifistický aktivista". Lenže Pavol bol viac než to. Bol gordickým uzlom kresťanstva. Bol na seba tvrdý, o Bohu rozmýšľal úprimne a od veriacich aj veľa vyžadoval. Každý kresťan sa z jeho názormi musí konfrontovať. Vyformoval prvotnú cirkevnú doktrínu a dodnes sa vedú početné spory o tom, čo z jeho listov je dnes (ne)aktuálne. A to mi vo filme veľmi chýbalo. (07.04.2018)