Réžia:
Jiří BělkaScenár:
Jiří RothKamera:
Alois NožičkaHudba:
Jiří SvobodaHrajú:
Ivan Klečka, Libuše Šafránková, Luděk Munzar, Vanda Švarcová, Miroslav Středa, Rudolf Hrušínský, Vladimír Ráž, Jiří Kodet, Zdeněk Martínek, Klára Jerneková, Jiří Pleskot, Bořík Procházka (viac)Obsahy(2)
Mladičký učitelský pomocník Augustýn (I. Klečka) přichází do zapadlé šumavské vesničky, kde je shodou okolností zatažen do pašeráckého komplotu. Nemalou roli v něm hraje i místní zámecká paní Sofie, kterou učitel poznal hned první den v sousedním hostinci na jarmareční tancovačce jako půvabnou vesnickou dívku Žofku (L. Šafránková) a zamiloval se do ní. Když si ho zámecký pán (L. Munzar) pozve na několik dnů, aby učil jeho dceru hudbě, poprosí ho paní Sofie, aby se stal poslem důležitých zpráv varujících pašeráky. Augustýn z lásky k Žofce zariskuje… (Česká televize)
(viac)Recenzie (8)
Narazil jsem na to úplně náhodou, když jsem hledal Žofku (orangutanovou), všichni jistě dobře známe. Objektivně by to bylo na *** jako většina studiovek, ale tohle je úplně zlatý zobrazenou realitou, jako bych se v tom Kolínským, minimálně ze začátku úplně viděl. Dále, markantní sociální nerovnosti, děvečky nadržený prodejný, militantní pánbíčkáři, paradoxy - policajt jede na pašéry, přitom bez nich bych by nic neměl a nic si neužil a ten konec, to bylo tak osvěžující. Takhle to prostě funguje i dneska. Šumavský drámo úplně jak od J. Š. Baara. Tedy co to plácám, Karla Klostermanna samozřejmě. ()
Nudný televizní film odehrávající se v polovině 19. století. Sice se ocení stylistika oděvů a vkusné interiéry, ale to je bohužel vše. Tohle mě vůbec nezaujalo. [7. hodnocení, 1. komentář, -%] ()
Kvality literární předlohy jsou pro její dramatické ztvárnění určující; i tak však její úroveň pozvedá. Herecké obsazení je prvotřídní (Šafránková, Ráž, Jerneková, Kodet, Pleskot, Hrušínský, Munzar). Celek vyvolává nostalgické pocity, dosažená kvalita zůstává jen nyvou vzpomínkou. Diagnóza: překrývání realismu a romantismu na ploše zřejmě nevelkého románu. ()
Námět o pašerácích a zámeckých pánech by špatný nebyl, kdyby se to netvářilo jako studiová pohádka typu" když muzikanti šturmovali. " Ze začátku jsou tam dost zbytečná místa, když učitel předvádí jak umí hrát na housle, takže se to vleče. Pašeráků se tam hemží víc než málo, jen se o nich mluví a kontraband tam vůbec neuvidíte. Akce naprosto žádná. Vše se odehrává jako Hamlet bez Hamleta. No nakonec se napětí trošičku rozjede, když pan pomocník přidá ruku k dílu, ale fakt jenom trošičku. ()
Pane Bělko, mistře špičkových inscenací, kdepak se vytratila dramatická atmosféra, která by v podobném kousku měla být nezbytná? Zařazení Žofky z Janovic do kategorie dobrodružných filmů je přinejmenším hodně odvážné. Samotný příběh dobrodružné rysy snad i má, zpracování se nese déle spíše v poetickém duchu, než dochází k náhlému dramatickému vyústění spočátku vedlejší linky chytání pašeráků na hranici. Tohle vyústění mi připadalo hodně zkratkovité, zatímco první dny učitelského pomocníka se až příliš dlouho odehrávaly bez kouska napětí. Lze ocenit pěkné kostýmy, taneční skladby smyčcového kvarteta v hospodě, Libušku Šafránkovou nebo i obsazení některých vedlejších rolí, ale příběh měl dle mého názoru rozhodně daleko větší potenciál k vytvoření osobitého dramatického díla. Ten zůstal dost nevyužit. Ostatně Bělkovy tvůrčí vrcholy jako Ohnice nebo Poslední dopis byly v roce 1984 už dávno minulostí, tak nevím, proč jsem v koutku duše čekal od pana režiséra víc, než jen koukatelný průměr. 55% ()
Galéria (4)
Fotka © Česká televize / Miroslav Pospíšil
Reklama