Přátelé Bermudského trojúhelníku

Všechny tři povídky se zakládají na myšlence, že se bermudský trojúhleník (správně psáno s malým "b", jelikož nejde o oficiální zeměpisný název) přesouvá po naší planetě. A to vlastně i možné je, protože o něm víme pramálo, proto lze připustit, že bermudský trojúhelník můžete mít klidně doma mezi obývákem, kuchyní a koupelnou, když se vám najednou ztratí jedna ponožka z páru. První povídka o tramvaji se mě tak trochu týká, když Martin Dejdar unese tramvaj, byť to zní jakkoliv bizarně. Tady si autor nejspíše pohrál s černou dírou. Druhá povídka o drobném zlodějíčkovi a o expresním přesunu mezi Prahou a Bratislavou se hlavnímu hrdinovi vymstí, jestliže se bude vymlouvat, že tam někoho pošle. A Galileo Galilei? Posuďte sami, jestli měl větší úspěch učitel, herec nebo fotbalista. (01.12.2013)

Nejlepší povídka pro mě byla hned ta první - Tramvaj do Poděbrad, 80%. Druhá - Expres do Bratislavy už byl sice slabší, ale ještě se dal, 50%. Bohužel třetí povídka - Linka do prahy už byla katastrofální, 25%. Takže suma sumárum, lehký průměr, 50%. Nápad, že Bermudský trojúhelník cestuje a není na jednom místě byl zajímavý, jen mě přišlo, že tvůrci neuměli tento potenciál naplno využít, škoda. (31.12.2013)

Na poměry barrandovské povídkové sci-fi 80. let, kterou napsali baviči Čech, Novotný a Just to celé kupodivu dopadlo docela dobře. Každá z povídek má jiný styl, režiséři byli debutanti, z nichž se povedlo jen Křístkovi později uchytit alespoň v televizi. Jako celek je to docela svěží pokus o navázání na sci-fi ve stylu Nesvadby, které bylo na Barrandově populární v předchozích dekádách. Tramvaj do Poděbrad zajímavě zpracovává motiv časoprostorové smyčky, je tu celá řada osobitých figurek (zloděj, zpěvák, dědeček z Moravy, hyterická spěchající ženská, vágní zaměstnanci Dopravního podniku) a pro příští generace byla zachována podoba tehdejší pražské periferie od Jiřáku až do Hostivaře. Výborné figurky sehrávají tací jako Kostelka, Neděla nebo Májová. Expres do Bratislavy je věnován ve zkratce klasické satiře o tom, kterak neúplatný pracovník OPBH přišel k atraktivní možnosti, jak se obohatit. Linka do Prahy je ze všech povídek nejvýraznější crazy komedií, které nechybí frivolní stevardka v podání Veškrnové, ubreptaná cestující Šárková nebo výřečný Kopřiva, řešící s náhodnou dívkou její libido. Suma sumárum by nezaškodilo Přátelé bermudského trojúhelníku častěji reprízovat. (05.06.2021)

Tři povídky na stejné téma, dvě velice podobné, poslední trochu jiná. Cestování časem a prostorem je vděčným námětem pro sci-fi, toto ztvárnění je takové typicky české - pokus o komedii, žádné drama nebo napětí. Bohužel příliš nefunguje humor, byť některé repliky jsou i vtipné. Obsazení první a poslední povídky je navíc velice silné, jenže není moc co hrát, role zajímavých herců jsou malé. Vzpomínková nenáročná oddychovka. (07.08.2023)

Český pokus o tunajší Twilight Zone nedopadol vôbec zle. Trojica poviedok, kde sa cestuje v čase a priestore, ponúka mysterióznu atmosféru a divák sa teší, ako sa všetko vyrieši. Tu ale nastáva mierne sklamanie, v popredí je skôr moralizovanie než vysvetlenie, o čo v skutočnosti ide. Tak to síce bolo aj v TZ, ale ten bol predsa len lepšie spracovaný a ponúkal aj prekvapivé pointy. Ono sa to nakoniec mohlo volať Přátelé červích děr a asi by to bolo príhodnejšie. Každopádne tá cesta z Prahy do Bratislavy týmto spôsobom by pre mnohých cestovateľov znamenala výraznú zmenu k lepšiemu. (14.04.2023)