Dievča zo zápalkárne

Tichá ale účelová. Alebo veľká úloha Kati Outinen, ktorý si medzi nami naozaj zaslúžila. Kaurismäki teraz absentoval na divný humor, a nadhľad, ktorý podfarbuje tragédie jeho hrdinov a vybral sa cestou tragédie malého človeka v machinácií podvodov, klamstiev a nelásky. Malá filmová agitka ako sa tvorí zlo, bez toho aby sme hrdinku odsudzovali. Forma, tak typická pre celú jeho tvorbu je tu dodržaná. Od modrých stien prehnane zariadených bytov až po anglický jazyk v pesničkách - až na tú finálnu, ktorá je také uzavretie nad celým príbehom a slúži zároveň ako jeho zhrnutie. Na to, že to má toľko málo minút, je to kupodivu veľmi komplexné a významovo bohaté. (25.09.2014)

Co to tady zase prujmujete? Film totalne o nicem. Zoufale depresivni atmosfera, bezutesna situace krehounke divenky, ktere svitla jiskricka nadeje v podobe svedskeho fousateho prince :-) Prichazi zklamani a svedsky studena pomsta. Mam se dojmout hned na zacatku nebo az na konci? Nebudte pozeri. Je to o nicem a strasna nuda... (10.10.2017)

Silně působivý byl už úvodní dřevem provoněný obrazový průvodce továrnou na výrobu sirek. Tísnivý pocit ve mně vyvolával pohled na mladou dívku Iris vykonávající v ní automaticky nezáživnou činnost. K práci ve fabrice, připočtený ještě osamělý život svobodné ženy, bydlení s matkou a jejím přítelem, jimž dívka odevzdává veškeré vydělané peníze a navíc zastupuje i roli jakési služky v této podivné tiché domácnosti. Do takto bezútěšného života vstoupí jednoho dne naděje. Seznámení s mužem, ke kterému se upne s naivitou zoufalého člověka snažícího se bránit samotě. Ovšem ani tohle slunko nesvítí příliš dlouho...Minimum filmového prostoru, minimum slov a přesto se Kaurismäkimu podařila dokonalá psychologická studie života jedné obyčejné ženy. Klobouk dolů! Pozn.: ano i ve Finsku nosí návštěvy pacientům do nemocnice pomeranče... (12.01.2009)

Někdo to může považovat za umění, někdo za avantgardu, někdo třeba za něco víc. Pro mě to byl příběh jedné blbé holky, která se zamilovala do prvního frajera, se kterým se vyspala. A protože její rodiče byli kreténi a nenaučili ji, jak normálně žít na tomto světě, neboť jim byla dobrá jen na to vyklopit výplatu a zastávat domácí práce a protože do toho vyspání s tím frajerem byla panna a protože následně otěhotněla, tak se vymyslela taková vzpoura proti nespravedlivému údělu a chudák prostinká to holka šla koupit jed na krysy, aby potrestala každého, kdo jí znepříjemňoval její bídný život. Někdo to bere jako art, já jako jednoduchou nicneříkající hovadinu. (15.05.2018)

Výrazným významovým prvkem tohoto filmu je absence nediegetické hudby a minimum replik. Postavy se tak pohybují v hutném a téměř neprostupném mlčení. Nejčastěji je ticho prolomeno nasládlými písněmi o lásce, jež se hrdince vnucují ze všech možných reproduktorů, a rytmem továrních strojů, v němž se odehrává stereotypní život hrdinky. Zobrazením každodenních rituálů, stejně jako práce strojů, je vyvolán dojem věčného opakování. (Umocněné tím, že je zobrazena pouze přítomnost - neznáme minulost postav, všechno se zdá být odvěké.) Hrdinčina naděje na změnu je zničena a ona se rozhodne pomstít se. Všem a za všechno. V poslední scéně je stejně odevzdaná, jako byla předtím, než se vypořádala se svým okolím. Jako by jí bylo jasné, že případný život ve vězení nebude o mnoho jiný než její dosavadní život na „svobodě“. Film je o (neúspěšné?) snaze vymanit se; porouchat stroj, na jehož pásech se vezou lidé, křehcí, stejní a zaškatulkovaní. (05.06.2010)