United Trash: Štěrbina

Film, který natáčel plukovník Kurtz s místními obyvateli ve svém kambodžském táboře. Také vysvětlení toho, proč je ve většině svých rolí Udo Kier tak herecky úsporný - prostě jen nechává najíždět kombo na další Schlingensiefův film. (23.04.2023)

Tři nejtenčí knihy na světě: nejlepší anglické pokrmy, kniha francouzských vojenských vítězství, nejlepší německé vtipy. Největší problémem celého filmu je, že se Němec snaží vtipně navážet do UN, problém ale je, že je to Němec a proto není vtipný. Schlingensief se opravdu strašně snaží být originální, absurdní, nevažný a angažovaný, ale nedaří se mu ani jedno. Z Johna Waterse ani Jeana-Luca Godarda jsem tam nepostřehl vubec nic. Spiš mi to přišlo jako mix toho nejhoršího z Trošky, německeho fekal porna a ochotnicky zahrané reklamy z teleshopingu. Jo a ještě me ta strašně sral voiceover (01.04.2023)

United trash je primárně satira - velmi přepálená a absurdní. To mi ovšem velmi vyhovuje a během prvních 30-40 minut jsem se neskutečně bavil. Posléze to ale přestává fungovat. Když totiž tvůrce jede takové uřvané přehroty v každé scéně, film se ani na chvilku trochu neuklidní (nijak se nepracuje s tempem), tak to diváka postupně unaví. Příběh totiž nespěje k žádné katarzi, protože je vycucanej z prstu, postrádá nějakou smysluplnou kontinuitu, tudíž se tam může dít prakticky cokoliv, což v jednotlivostech může fungovat ale v 70min celku nikoli. Tedy - dojde tomu dech a od půlky jsem se už prakticky nezasmál a od filmu jsem odcházel už docela otrávený, což není ideální výkon u filmu, který se snaží být humorný každou scénou, každým záběrem, každou pronesenou replikou... --- Komu se však United Trash líbil velmi, doporučil bych třetí Lidskou Stonožku, která je obdobně přepálená a satirická dark-comedy píčovina, ale nepostrádá smysluplnou kontinuitu a spěje k nějakému závěru, jež není taková z prstu vycucaná píčovina, jako je tomu zde. (11.03.2023)

Tak dobrý, až mě to uráží. Troma pro pokročilé. Multikult pro fajnšmekry. (11.03.2023)

--- dojmy z tenkrát poprvé ---  Debilně absurdní a fantasmagoricky rozjívený mix mesiášského eposu, překoksované telenovely, primitivního mýtu a surrealistického deliria s dadaistickou logikou, nebo také dílo rozkočené mezi konceptuálním autorským experimentem i zhůvěřile retardovanou amatérštinou, které působí jako deformovaný výplod gruppen orgie Jeana-Luca Godarda, Alejandra Jodorowského, Johna Waterse, Tommyho Wiseaua a Neila Breena. V základu je to takový hezký film o mesiášovi, který ale má tu smůlu, že se místo do prostých a bezstarostných časů biblických narodil do chaotické a nesmyslné doby mírových UN misí, které marně zastírají svou absurditu importováním zdánlivě pokročilé civilizovanosti do světa pudové instinktivnosti. Schlingensief spřádá záměrně přepáleně zhovadilou fresku světa postaveného na hlavu, kde spasitel má na hlavě obří kundu a jeho matkou je přestárlá sexploitation legenda Kitten Natividad a teoretickým otcem Udo Kier v roli gay generála UN. Sice by bylo snadné toto dílko smáznout jako nesoudný amatérismus, ale právě ve své deliricky překombinované zhovadilosti a poťouchlé dehonestaci veškerých autorit od mírových jednotek přes církev po lékaře bez (etických) hranic je při tom vlastně podivně uhrančivé.  --- dojmy z opakovaného dovádění nad překladem a v kině ---  Schlingensief při konstruování svého mesiášského příběhu v mantinelech hysterického sitcomu a soap opery odkazuje na mnohé klasiky německé kultury. Vytváří doslova mnohovrstevnaté dílo, kde jednotlivé roviny vstupují do přímého dialogu s jinými, či svým metatextovým rámcem dále rozšiřují významy jednotlivých scén i celého filmu. Jedna sekvence tak např. doslovně parafrázuje tragickou romanci "Effi Briest" - respektive tomuto milníku poetického realismu i společenského románu dává režisér pořádně za uši a tím scénu současně pozdvihuje i ji uvrtává do absurdity a navíc i zesměšňuje škrobenost literární klasiky. Hlavním referenčním artefaktem a vzorem pro "United Trash" byl "Plechový bubínek", a to nejen Grassův román a Schlöndorffova adaptace. Schlingensiefův Oskárek alias Jezulátko Péťa Mohamed Panák i celá jeho suita se vyznačují grassovskou ambivalencí - přesahují póly dobra či zla a přelévají se naopak mezi inteligentní racionalitou, nezřízenou pudovostí a jurodivou sebestředností. Režisér a scenárista si ale také utahuje z kulturně-kritické debaty kolem knihy a filmu, především pak z toho, jak moc lze, nebo nelze Grassův román adaptovat do filmu. "United Trash" tak představuje jízlivě chaotické zadostiučinění pro všechny, kteří Schlöndorffovo zpracování vidí jako příliš oklešťující a doslovně ilustrativní. Schlingensief tak nabízí maniakální ekvivalent Grassova schizofrenního vypravěčství, dokonce nechává vypravěče množit a přidává zcela náhodné další hlasy i postavy, které epicky rozšiřují jeho jarmareční tyjátr lidské marnosti. (05.12.2018)